Jak jsem si chtěl koupit mrkev.

Říkal v rádiu pan kardiolog. Prevencí i proti covidu je střídmá strava, kvalitní ovoce a zelenina, pohyb venku na čerstvém vzduchu a optimismus. Optimismus nekoupím, do lesa chodím, tak si koupím čerstvou mrkev…  

na farmářských trzích.

Vždy jsem si tam kupoval veškeré ovoce, zeleninu. A najednou...

Zrušeno. 

Provozovatel není schopen zajistit nařízení naší vlády ohledně rozestupů, zajištění 20 lidí na 400m2. A to není vše.

Organizátor je dále na rozdíl od supermarketů přímo zodpovědný za to, kolik lidí se v místě pohybuje. Prostor trhů je přitom volně přístupný. 

Jestli chceš zákazníku čerstvou zeleninu, běž si ji koupit do obchoďáku. Třeba z Polska, nebo z Holandska. Tam je jedno, že je zde pod jednou střechou lidí jako včel v úlu, nikdo počty zákazníků nereguluje, u pultů s ovocem a zeleninou se tlačíte s dalšími lidmi, u pokladny také. Dvacet lidí na 400m2? Rozestupy? Hohoho. Pro ně to neplatí.

Ale to je přece jedno. Ano, naší vládě je to jedno. U obchodních, rozuměj zahraničních řetězců si omezení nedovolí, ale na českého farmáře, který se rok lopotí na záhonech, aby dodal lidem čerstvou a mnohem kvalitnější zeleninu či ovoce a není jen překupníkem jako obchoďáky... 

Použije bič. Likvidační bič.

Nemělo by to být opačně? Myslím tím bič na toho, kdo to nařídil.

Z myšlenek u zrušeného farmářského trhu napsal: Chalupský Pavel