I tohle jsme zapomněli.

Je plno věcí na které jsme v našich současných životech, oproti našim předkům, zapomněli. Zapomněli, nebo nenaučili. Nepřevzali jsme tu pomyslnou část přirozeného chodu života.  

Vzhůru hleď.

Mužská část čtenářů si jistě vzpomene na každodenní vojenské povely vpravo hleď, vlevo hleď, přímo hleď. Vzhůru hleď nám nikdo nevelel.

Proč vzhůru hleď?

Jako se dá číst v knize, v mapách, dnes spíše v mobilu a navigaci, tak z oblohy lze vyčíst mnoho zajímavostí potřebných k životu. Mnohdy k přežití.

Jakých?

To, že lze soustavným pozorováním oblohy, pohybu, zabarvení, tvarové dispozice oblaků vyčíst určitou pravděpodobnost počasí, je jasná věc. Z noční oblohy lze číst a orientovat se podle hvězd. To věděli naši předci. Znali to, učili se to a předávali léty získané zkušenosti dalším generacím. Byli na nich totiž životně závislí. 

Bude úroda, či nebude. Mám začít sekat obilí, sušit seno, kdy mám začít sít, kdy pustit dobytek na pastvu, zabarvení západu, či východu Slunce, směry větru…

Proč to ale dnes dělat, když si to jednoduše můžu v mobilu přečíst, že? Obilí nesklízím, seno už nesuším a dobytek? Orientace? Mám přece gps navigaci.

Dnes tak maximálně rozeznáme inverzi, smogové období, či jasno a polojasno. A ještě z mobilu.

Přestali jsme hledět vzhůru. I jen tak pro radost.

Je to tak. I tyhle znalosti jsme odevzdali technologiím. Jako mnohé jiné.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel