Vrátil jsem se z lesa a přinesl si s sebou myšlenky na dva příběhy, které v sobě skrývají poučení z nich plynoucí. Oba jsou skutečné.
Jedna známá žila velice hektickým způsobem života. Jedna práce, druhá práce a nakonec třetí práce. Navíc doma děti a manžel. Aby vše stíhala koupila si auto. Frk sem, frk tam, stále ve spěchu.
Pak to přišlo. Autonehoda. Sice lehká, jen zlomená ruka a pár odřených plechů. Lehce jsem si dovolil ji upozornit, že to nebyla náhoda, že je to informace – zpomal. Nerozuměla a dál jezdila i se sádrou na ruce. Frk sem. Frk tam, stále ve spěchu. Možná ještě větším.
Pak to přišlo. Autonehoda. Sice lehká, jen druhá ruka zlomená a pár odřených plechů.
Ani poté si neuvědomila, že to vše jsou zprávy, které jsou ji milostivě zasílány.
Zastav se, takhle to dál nejde.
Zastavila se, ale ne díky uvědomění, ale díky rukám v sádře. Jak to bylo dál už nevím, naše cesty se rozešly.
Druhý příběh je z procházky lesem. U lesní cesty leží igelitový sáček se třemi krající chleba a šunkou ve folii. Vedle sáčku dvě prázdné krabičky od cigaret Camel.
Jídlo vyhozené, cigarety vykouřené.
Jsou to střípečky ze života dvou lidí na této planetě. Střípečky z jejich přístupu k sobě samému a darům této Země. Kolik je takových střípečků?
Potom se ale nedivme, že jsme tam, kde jsme. Dostali jsme všichni bez rozdílu stopku. Frk sem, frk tam. Králíky z Číny, hrušky z Jižní Afriky, růže z Ekvádoru, jahody z Egypta. Frk sem frk tam.
Ztratili jsme nejen pokoru a soběstačnost, ale i rozum.
Přesto věřím, že čím dál víc lidí si uvědomuje. Tahle cesta je slepá. Nastal čas vydat se po cestě druhé.
Z myšlenek a našich obchodů sepsal: Chalupský Pavel
