Pravidelní čtenáři mého Zápisníku vnitřního zpravodaje budou vědět na co bude navazovat mé dnešní zamyšlení, týkající se jak ekologie, tak Vesmírného zákona synchronicity.
Pro ostatní dávám odkaz na první díl (i když to tak nebylo zamýšleno), http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=572337
Zákon synchronicity je pro naše vědomí zatím nevyzpytatelným zdrojem. Právě proto zákon zapracoval a máme druhý díl http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576301
A dnes můžu napsat třetí díl. Budu se opakovat, začátek je stejný. Jdu opět lesem nelesem, a protože jsem v prvním i druhém díle vyslal myšlenku – co potkám příště, tak zákon synchronicity opět zapracoval a vedl mé kroky hlubokým lesem k místu, kde jsem potkal pneumatiku. OPĚT. A k tomu ještě větší a těžší. Pro znalce rozměr 12x4211x24. To už i nevěřící Tomáš by měl uvěřit, že zákon synchronicity funguje.
Kde se tady v hlubokém lese vzala? "Rozhlédl jsem se, a podle stáří stromů jsem rozpoznal, že tu kdysi před x lety probíhala těžba dřeva. O tom jsem psal jiné zamyšlení http://pavelchalupsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575869. Opět se mé zamyšlení potvrdilo, že větším " škůdcem lesa než kůrovec a harvester je nevědomý člověk. Ten Člověk tu zanechal pneumatiku. Stroj ne.
Když jsem si opět vyhrnul rukávy a vykutálel pneumatiku na lesní cestu, potkal jsem dědečka s babičkou na po vánoční procházce. Slušně jsem pozdravil a dědeček mi se znalostí v hlase řekl. "Vy jste ekolog?" Já odpověděl. "Jsem člověk, kterému není jedno, že je nepořádek v lese, a tak to uklízím". Babička se znalostí v hlase. "Hm, mně je to jedno" a odcházela. Dědeček se rozloučil a šel za svojí babičkou.
Já zase se "svojí" pneumatikou. Nemám jim to za zlé. Chápu. Jen si s určitou dávkou opatrnosti říkám, zda mám opět vyslat myšlenku.
A co potkám příště? Opatrnost rozpuštěna a jsem v očekávání. Uvidíme kolik dílů bude na pokračování.
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel
