Spása. Toť pro mnohé zbožné slovo. Dovolil bych si říci lehce manipulativní slovo. Pořád čekáme až nám někdo, či něco pomůže. Máme to neustále v sobě. Nyní čekáme, celý svět čeká na spásu v podobě…
vakcíny.
Je to pořád dokola, dokolečka, dokola. Farmaceuti vynaleznou za velké peníze vakcínu a hurá. Bude už konečně klid. Klid? Už konečně budeme moci žít, tak jak jsme zvyklí. Žít?
To ale není spása. V tom je ten háček.
Stačí se podívat kolem sebe. Budeme donekonečna stále a stále vymýšlet za ne velké, ale ohromné peníze nás všech vakcíny na léčení, jak se krásně říká civilizačních chorob, mezi které řadím i současnou epidemii. Ty jsme si přece naordinovali MY sami svým nezdravým, mnohdy nezřízeným způsobem života.
Nejen stravou, nepohybem, Zlozvyky, ale i nezdravým myšlením. Sobeckost, zášť, nenávist, závist, nepřejícnost, negativismus, egoismus, sebestřednost…to jsou ty životu nebezpečné viry.
A ty jsme si naordinovali MY sami.
Na tyhle viry našeho člověčenství nikdo ještě vakcínu nevynalezl.
Ani nemůže.
Z těchto chorob naší mysli, srdce a Duše se musíme, v zájmu svém i našeho okolí, vyléčit sami.
Nečekejme na spásu.
Cesta k uzdravení sebe sama a tím i společnosti vede jinudy.
Z myšlenek nad spásnou vakcínou sepsal: Chalupský Pavel
