Většině křesťanů, natož pak ostatním lidem, není v podstatě jasné co přesně prvotní hřích je.
V Bibli se můžeme dočíst, že Adam s Evou neposlechli Boha a snědli zakázané jablko se stromu poznání, přesto že mohli ostatního jíst, co se jim zlíbilo. Provalilo se to tím, že když je Bůh hledal, schovávali se, protože se cítili nazí. Cítili provinění a měli strach z následků. Ty také přišly v podobě vyhnání z ráje a ztráty nesmrtelnosti.
To je zkrácený obsah toho, co píše Bible. Církve odvozené od Bible z toho udělaly, že nahota je špatná a je důsledkem porušení Boží vůle a podstatou tzv. dědičného hříchu. Při pozorném čtení a při pochybách o církevním dogmatu však můžeme dojít i k jiným závěrům.
Co mi dovoluje pochybovat o církevním dogmatu? Zkušenost s ČLOVĚKEM jako takovým. Chytračí kde může, zvláště tam, kde mu to vynese peníze nebo moc. Takže v okamžiku, kdy se římští císaři ujali správy církve, která se jim na dlouho stala dokonalým nástrojem pro manipulaci lidí, hledali možnosti jak to optimalizovat. Císařům nešlo o Boha a myšlenku soužití mírumilovných bytostí v mírumilovném světě. Proto také postupně svolali několik koncilů, aby mohli udělat redakci Bible – svaté knihy ke svému obrazu. Tak vznikly nejen Apokryfy – nezařazené biblické texty, ale tak z Bible zmizely veškeré zmínky o inkarnaci a kdoví co ještě. Bible je sice velice moudrá kniha (oni ji neupravovali žádní blbci), ale jisté opatrnosti při jejím výkladu je jistě zapotřebí.
A jak by to tedy mohlo být s tím prvotním = dědičným hříchem? Vzpomeňte – Eva a Adam jedli se stromu poznání a to v době, kdy ještě sami nedozráli a proto to neměli dělat. Tím, že pojedli „poznání“, jsou schopni přemýšlet, vymýšlet a vynalézat přesto, že k tomu ještě duchovně nedospěli. Je to vidět na důsledcích jejich vynálezů, které jim sice jakoby slouží a podporují jejich lenost a touhu po ovládání i přepychu, ale ve svých důsledcích to negativně ovlivňuje přírodu a okolí a tedy nakonec i je. Bydlení ve městech je jen zviditelnění útěku od harmonie přírody. Tím nechci říct, že se máme vrátit na stromy, ale chci naznačit, že by se měl změnit poměr úsilí věnovanému honbě za majetkem a mocí ve prospěch úsilí věnovanému duchovnímu růstu. Představte si, že by na světě byli jen lidé s duševními vlastnostmi dalajlámy. Asi by to byl ráj. Nic by nás nehonilo a byli bychom usměvaví a šťastní.
Duchovní rozvoj ČLOVĚKA je velmi pozadu za jeho znalostmi a technickými dovednostmi. Technika mu ohromně znásobuje síly v kontrastu se schopností domyslet následky. Atomové bomby, atomové reaktory, automobily, genetické inženýrství, atd. jsou jako sirky v rukou dítěte, které si hraje ve skladišti třaskavin, či chcete-li na čerpací stanici motorového paliva netuše, co může způsobit. A navíc je to dítě velice svéhlavé, zarputilé a vzteklé. To může spustit „lavinu“ událostí, kterou již nepůjde zastavit. A to může být také důvod, který způsobí konec ČLOVĚKA na Zemi.
Proč vám to vlastně píši, když nejsem rodič a nemám tu moc plácnout lidstvo po ruce a říci mu: „To nesmíš, mohl bys zapálit a ublížit.“ Ale starost mám, protože jsem na stejném „Titaniku“. A zatím se vesele tančí.
