Petr Paulczynski
- Počet článků 1307
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3084x
Petr Paulczynski
Hlody pondělní aneb miluji naše média
Tak prý v rámci hesla pomáhat a chránit přijdeme o techničák na místě. Taky prý se uzákoní povinné vybavení chodců reflexním oblečením. Říkal to nový šéf dopravní policie Tomáš Lerch. Rozhodl se takto právem a rázem nás vrací do dob, kdy žabičky zelené mohly cokoliv. Z osobní zkušenosti bych to viděl tak, že polorozpadlé žigulíky s naloženým šrotem jsou ponechány osudu a odporný zbohatlík v 6 let starém Bavoráku je zatčen, podroben domovní prohlídce a poté potupně oškubán o veškeré zlato byť to byly plomby nebo snubní prstýnky, protože neměl v lékárničce návod na dýchání z huby do huby. Protože auto z něhož upadávají blatníky a valí se za ním kotouče dýmové clony jsem ještě pomahače a chrániče dosud zastavit neviděl. Tuhle mne jenom tak zastavili aby mi prohlédli gumy na mém německém autě, zatímco kolem nás projel smrdící polorozpadlý Žigulík, plný maníků asi tak sedm, řízený podivným snědým individuem. Myslíte, že ho zastavili? Nemohu se zbavit dojmu, že se zase jenom posílí názor většiny normálních řidičů, že slogan Pomáhat a chránit se zvolna bude měnit na Buzerovat a vybírat. Jak pravil přítel: „Po božském Leovi, kterému většinou šlo jen o to, aby se rozmístilo co nejvíc radarů na měření rychlosti a pokud možno na místech, kde se poslední nehoda udála naposled za panování císařovny Marie Teresie, byl na jeho místo jmenován další invenční jedinec.“ Nu a pojďme na titulky. A protože mám poškozenou ruku, tak dnes jen málo.
Petr Paulczynski
Hlody čtvrteční aneb miluji naše média
Tak prý kníže na Hradě projednával s prezidentem otázky zahraniční politiky. Prý si vyjasňovali, jak je to s kompetencemi při jmenování velvyslanců. Sledoval jsem debatu na dané téma a dočetl jsem se, že Miloš Zeman ve skutečnosti vůbec nemusí s ministrem jmenování konzultovat. Jmenování velvyslanců je čistě jeho věc. Všechna mainstreamová média do zblbnutí mlela po Karlu Schwarzenbergovi, že jde na Hrad bojovat o to, komu náleží zahraniční politika: Jestli jeho ministerstvu, nebo Hradu. Nikdo se ho ani slůvkem nezeptal, zda zná ústavu země, jíž je ministrem. A už to víme. Lže ministr, lžou noviny i televize. A vědí to. Nic jako ministrovy návrhy velvyslanců, jejich schvalování vládou, a nakonec jmenování prezidentem v naší ústavě nenajdeme. Podle základního zákona je to naprosto jasné: Vše je na prezidentovi, předseda vlády jeho velvyslance pouze spolupodepíše. Pokud byla dosavadní praxe jiná, pak jenom proto, že to prezident Václav Klaus premiérovi dovolil. Miloš Zeman nikoli. A má na to právo. A pan ministr to ví, a vykládá veřejnosti opak. Může si to dovolit. Ví totiž také, že média budou po něm jeho nesmysly věrně papouškovat – a tím z nich činit (virtuální) realitu. Vždyť je to přece „jejich Karel“! Ministr Schwarzenberg prostě nemá nejmenší šanci do výběru velvyslanců zasahovat, pouze si natřásá „číro“. Je to pouze prezident republiky, kdo má podle ústavy právo vybírat – protože také jmenovat – velvyslance. Předseda vlády pouze kontrasignuje jeho výběr. Pokud už tedy s někým vůbec konzultovat, pak nanejvýš s Petrem Nečasem. Pan Schwarzenberg je v tomto „sporu“ zcela mimo. Pokud si to takto Miloš Zeman zavede, nikdo nemůže namítnout ani ň. Tedy může – ale bude tím dávat najevo, že nerespektuje ústavu. Tak tohle jsem vyčetl. Zajímavé, že? Ovšem v mainstreamu to nebylo. Ten drží hubu. Tak pojďme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody středeční aneb miluji naše média
Dnes dění poněkud skromné. Pokračuje bramboračka v ÚSTRu a Margaret Thatcherová měla pohřeb. Obě témata by byla přežvýkaná zleva doprava a naopak. Nebýt toho, že naševaše z pohřbu udělala takovou bramboračku, že by snad ani nebylo o čem psát. Na ÚSTRU teď půjde hlavně o to aby se účelově nevytahovaly materiály z archivu STB na Diensbiery, Uhly atd. Petruška Šustrová je tam k tomu aby si ověřila kolik při své disidentské činnosti skutečně vypila piv. Tak se podívejme na její disidentskou minulost, protože není disent jako disent. Petruška Šustrová je bývalou členkou vedení Hnutí revoluční mládeže. Šéfem toho povedeného spolku byl anarchokomunista a trockista Petr Uhl jehož vyblblý syn sedí se Šutrovou v Radě. Hnutí revoluční mládeže měla jako hlavní vzor komunistického zločince Mao-Cetunga, na jehož příkaz byla v Číně vyvražděna čínská itelektuální a kulturní elita. Dalším vzorem Hnutí revoluční mládeže byl masový vrah Lev Trockij na jehož rozkazy byly při komunistickém puči v Rusku vyvražďovány celé vesnice,na jeho rozkaz byli popraveni důstojníci carské armády, kteří se přidali k bolševikům. Právě tato kreatura přikázala likvidovat staleté kulturní památky, chrámy, kláštery i domy. Tento zločinec nařídil zlikvidovat duchovní elitu židovské obce v Rusku, elitu pravoslavné církce atd. Tak to máme Petrušku. A barončin pohřeb? V našívaší jsme se dozvěděli, že nějací magoři natočili píseň proti baronce. A tak jsme se dozvěděli, kdy která punková kapela nahrála song proti Margret a že poměr nahrávek pankových kapel pro:proti MT byl 1:1000. Británie prý je je rozdělená a Margret Thatcherová je nenáviděná pracujícími lidmi. Zemřel největší nepřítel lidstva a (určitě jí tak vnímali Britští pankeři, což je zřejmě rozhodující). Jen nevím, kam ty dělnické a pankáčcké masy zmizely a kde se vzaly ty zástupy lidí na ulicích lidí, kteří se přišli rozloučit s největší političkou kterou kdy Velká Británie měla. Škoda, že Česká televize neovládá kamery použité v přenosu. Asi bychom viděli ty masové demonstrace nenávist, o kterých Česká televize pravdivě informuje. Takhle jsme viděly davy a davy lidí kteří baronce přišli vzdát hold. Korunu všemu dal táta pracujícího lidu Richard Falbr. Toto hovado co učilo na vokovické Sorboně španělštinu, tento estébácký agent pravil, že pokud by se v Evropském parlamentu snad mělo, na počest Thatcherové něco pojmenovat, pak by to v případě té dámy, která za svého života tolik poškodila Brity a celou Velkou Británii, byly by to nejspíše toalety. Tak nevím, jestli je Falber taky britský punker nebo jenom obyčejný český blb. Už jenom scházela informace, že Margaret sebrala školákům mléko. Ale počkejme do večera. Třeba nám to v Událostech Drtina připomene. Na druhé straně, ač nejsem fandou pana knížete, oceňuji jeho výrok na adresu zemřelé. Karel pravil: Margaret Thatcher byla velká bojovnice. Nebála se jít do střetu v domácí i mezinárodní politice. Postavila se Sovětům, šla do boje s Argentinou, která obsadila Falklandské ostrovy. Nezalekla se ani Evropské unie, když šlo o britské zájmy. Byla jedním z nejvýznamnějších státníků druhé poloviny dvacátého století a napros...to změnila Velkou Británii. Znám situaci před i po ní a byl to skutečný zlom. Měla ještě jednu báječnou vlastnost. Ovládala skvěle typický britský suchý humor. Člověk se s ní mohl opravdu výborně bavit. Měl jsem tu čest ji několikrát doprovázet a setkal jsem se s ní soukromě i po jejím odchodu z úřadu. Musím říci, že jsem se s ní velmi často zasmál. Byla to čestná a rovná žena, bojovnice. Věděla, co je svoboda. Čest její památce. Tak díky pane ministře. A my koukneme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody úterní aneb miluji naše média
Tak kluci sportovní chtějí po Hušákovi tři čtvrtě miliardy. Po tom Hušákovi, kvůli kterému mají na hlavě lysiny jak mu lezli do oného a dostávali za to odrobinky ze stolu. Pan Hušák není mým šálkem kávy. Podotýkám, že to není pro to, jakými auty jezdil, jaké domy a kde si postavil, jaký měl roční příjem, ani to, že se jedná o bývalého agenta STB. Možná to bude jeho arogantní přístup k okolí a pocit nesesaditelného božstva který kolem sebe šířil. Pocit bohorovnosti který mu dopřáli jeho "šéfové" - akcionáři Sazky, kteří ho teď chtějí zkasírovat. Bohužel až poté, co jim všem chcípla ta slepice co jim snášela zlatá vejce. Kde jste byli vymahači, když ty prachy lítaly oknem? Chytali jste bankovky do vlastních kapes a dneska hrajete "já nic, já muzikant"? Když už chcete po Hušákovi rozfrcaný prachy, neměli byste se s ním šábnout? Tak tolik na úvod a hups na titulky. První je k tématu.
Petr Paulczynski
Hlody pondělní aneb miluji naše média
Na to, jaký byl o víkendu klid, že to ani na Hlody nevydalo, se dnes roztrhl pytel. Ovšem převážně se situací v ÚSTRu. Výsledek je, že se situace stává krajně nepřehlednou. Co je však zjevné je fakt, že tento útvar co měl zkoumat naši minulost musel být někomu těžce trnem v oku. A hlavně, tento ústav ovládá bezpečnostní archivy a je tudíž zjevné, že celé řadě lidí je nebezpečný. A zvláště v době, kdy to vypadá, že by levice mohla vyhrát volby. A protože levicový senát si docela šikovně sestavil řídící orgán - Radu - bylo nutno rychle zařídit palácový puč. A že rudoši tyto puče umí, je z historie dostatečně známo. V ústavu začíná čistka. Silně to připomíná události před nástupem rudochů v roce 1948. Obsazování postů v krajských vládách bolševiky je jen druhou stranou téže mince. A korunu tomu dal doktor marxismu-leninismu Zaorálek se svým typickým projevem jako z padesátých let označil ÚSTR za ústav ODS, a že je prý nutno tento ústav odpolitizovat. Vrcholem je jeho výrok, že "ústav je špinavá, hnusná instituce, kterou je potřeba vymést". Uklidňování některých renomovaných analytiků, že vlastně o nic nejde mi hlava nebere. Myslím, že stojíme v bodu zlomu. Okamžitá výpověď náměstka Stehlíka a rezignace celé vědecké rady je toho důkazem. Copak nikoho nezajímá, že správní i vědecká rada, ale i Senát ještě v prosinci schválily výroční zprávu ústavu bez připomínek? Daniel Herman byl dokonce finančně odměněn za vynikající práci. A už třetího ledna se od nové správní rady dozvídáme, že je vše špatně. Nová ředitelka Foglová ústav nikdy nenavštívila, ale už první den po svém nástupu dává výpovědi. Nikdo mi nevymluví, že to celé bylo dávno předem dohodnuto. Dávno před tím, než přišla do ústavu paní Foglová. A tak pojďme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody páteční aneb miluji naše média
Při pátku jen něco krátkého. Tak nám zase trošku zasmradila veřejný prostor partička hochů, co spolu mluví a vyzvala vedení ČT a rady k odvolání ředitele brněského studia Karla Buriana. Je třeba připomenout, že jde o starou partičku známou svojí averzí k Burianovi. Není to totiž první protiburianovský traktát. Souručenství hochů, co spolu mluví (rozuměj – co si navzájem podporují své kšefty), vylepšilo svoje absurdní divadélko. Jeden by řekl, že vrcholem bylo, když „Osamocený zápasník“ Jiří Voráč obdržel metál. Ve skutečnosti to byla ovšem cena za křiváctví a nekolegialitu. Lobbistický vyslanec Rychlíkových ekonomických zájmů v České televizi Jiří Voráč ve veřejnoprávní radě kalil vodu, aby pak Rychlík mohl vymýšlet petice, které Voráč dával podepisovat okruhu přátel, z nichž někteří jsou členy klanu a jiní jen naivní důvěřivci, netušící, že si z nich Rychlík s Voráčem učinili užitečné idioty. A nyní se Brnem rozneslo, že přišla Břéťovi odměna. Muž který neustále mluví o potřebě občanské společnosti která vše ohlídá, byl odměněn. Aniž by prý dosáhl alespoň na maturitu, byl onou známou brněnskou partičkou hochů pravdy a lásky vybrán, aby učil na vysoké škole - JAMU. Možná kromě režie bude naši novou uměleckou generaci učit co je to ta občanská společnost. On a pár jemu věrných na rozdíl od většiny v těchto věcech mají jasno. Občanská společnost je právo a ochota vyjadřovat se k čemukoli. Je to vždy otázka tak dvou let periodických, kdy se odněkud (většinou z České televize) vynoří skupina umělců, aby svými obličeji zachránila upadající českou politiku. Ty tváře se moc nemění. Moderátor Jan Kraus, herečka Eva Holubová, občas i scénárista Zdeněk Svěrák, spisovatel Ludvík Vaculík a hlavně mluvčí iniciativ a autor většiny polistopadových petic - režisér, herec, scenárista a publicista Břetislav Rychlík. Tito bojovníci proti aroganci zavedených politických stran vyjíždějí z Kavčích hor či odjinud jako z bájného Blaníku, aby všem lidem se srdcem a rozumem řekli, koho mají volit, kdo je ten hodný a koho zatratit. Co se týče Břetislava Rychlíka, není ani moc jasné, odkud se tento aktivista vzal. Přibližně do poloviny 90. let byl slovy Járy Cimrmana umělcem, který si světový věhlas vydobyl převážně na Brněnsku. V poslední pětiletce, začal s dalšími umělci organizovat údernou skupinu, která měla za úkol proměnit naši politickou scénu v něco skutečně citlivého, čestného, pravdomluvného a nezávadného. Mobilisují se ti hudebníci, výtvarníci, režiséři, chartisté, disidenti, potomci chartistů a potomoci disidentů, aktivisté a gayaktivisté, bilderbergovci, lípovníci, profesionální antikomunisté, televizní baviči, hvězdičky, cimrmanovci, feministky, dramatici, scénáristi, NGOisté a zelení, duhoví a duchovní, písničkáři, folkaři, revolucionáři, kavárenští povaleči, intelektuálové i uhlobaroni, dokumentaristé a dokumentaristky, novináři, publicisté, lidskoprávníci, Středoevropané, filosofové, moralisté, veřejnoprávní moderátoři i agitátoři, psychologové a psychiatři, psychoanalytici, globalisté a alarmisté, greenpísáci, pacifisté, humanitární bombometčíci, unionisté, lobbisté, sociologové, trockisté i neokonzervativci, environmentalisté, rockefellerovci, fokoláristi, profesionální revolucionáři a mnozí další...Břéťa Rychlík mne nepřekvapuje. To je profesionální buřič. Takový kulturní brněnský Che Guevarra. A to, o co tu jde doopravdy nejsou ideály, nýbrž peníze. Kdokoli jejich penězovod napojený na veřejnoprávní televizi ohrožuje, musí být zneuctěn a odstraněn. A je úplně jedno, zda se jmenuje Drahoš, Burian, Fibingerová, Berka a nebo nějak jinak. Břetislav Rychlík je ve věku, kdy muž většinou moudří. Doufám, že samouk na postu vysokoškolského učitele přestane organizovat úderné skupiny, mající za úkol vždy někoho nepohodlného odskandalizovat. Vysokoškolský učitel s kvalifikací základní školy kdysi napsal: "V televizi se točí velké peníze, je to uzavřený systém, do něhož proniknou jen vyvolení.“
Petr Paulczynski
Hlody čtvrteční aneb miluji naše média
Ministr financí Miroslav Kalousek je frajer. Všude vůkol zuří krize, centrální bankéři skáčou z oken, ale v Česku se daří snižovat rozpočtový schodek. Kalousek prostě umí! Tedy přesněji: umí to z lidí vyždímat. Ale abych nekřivdil, prý dojde i na státního bumbrdlíčka. Liberální ekonom Petr Mach několik let ve svém časopise Laissez Faire uveřejňoval seriál s názvem Úřad na zrušení. Šlo o úřady často velmi bizarních názvů s neuvěřitelným počtem zaměstnanců, rozpočtem i diskutabilním až škodlivým efektem. Úřady těchto bizarních názvů tu představovaly (neuvěřitelné) počty svých zaměstnanců, (nabobtnalý) rozpočet i svůj obvykle velmi diskutabilní, často až škodlivý efekt. Národní ústav lidové kultury, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Evropské spotřebitelské centrum, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Český normalizační institut, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Úřad pro ochranu osobních údajů, Agentura pro podporu podnikání a investic, Státní rostlinolékařská správa, Garanční fond obchodníků s cennými papíry, Výzkumný ústav živočišné výroby, Česká energetická agentura, Vinařský fond... Tak myslím, že by bylo kde škrtat. Ostatně stačí skočit na stránky vlády, kde najdeme poradní a pracovní orgány vlády či jednotlivých ministerstev. ( http://vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/ ) Zatím jak vidno z prvního titulku prý začneme škrtat velikost kanceláří.
Petr Paulczynski
Hlody středeční aneb miluji naše média
Chcípněte komunisti, napsal někdy v roce 2009 neznámý autor na sídlo břeclavských komunistů. Ukázalo se, že čmárat nápisy na zeď není k ničemu. Nechcípli, ba ani nevymřeli. Naopak. Posilují. Protože zdá se mají dost pomateného dorostu. A taky dost voličů - nostalgiků vzpomínajících na staré dobré časy, kdy sice museli držet hubu krok a zákryt a do ciziny se dostali leda tak k Balatonu a to ještě na poukaz ROH, ale vyhovovalo jim, že všichni měli stejné hovénko. A dnes jim vadí, že někteří co se starají mají víc. Bojím se, že komunisti nechcípnou tak brzo, hlavně taky proto, že mají své kámoše ve své filiálce co se jmenuje ČSSD a která je drží při životě. Tvrdí ale, že přes všechny nedostatky měl minulý systém proti současnému základní přednost - ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí. "Naše cesta k socialismu je cestou demokratickou, cestou svobodné volby většiny. Jsme přesvědčeni, že na této cestě najdeme spojence, přemýšlivé občany, mladé lidi, kterým není budoucnost naší země lhostejná," praví dnešní komunisté v jakési své deklaraci. A tak si vzpomínám na tátův bonmot. Synu, neboj. Jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele. Táta se mýlil. Zatím to na to nevypadá. Protože národ prožívá krizi v nákupních centrech a rudochy do onoho místa nemá kdo doprovodit. Proč tento úvod uvidíte hned z prvního titulku.
Petr Paulczynski
Hlody úterní aneb miluji naše média
Mít správné přátele na Fejsbůku je neocenitelné. Mnohdy se dozvíte, že lidé vidí věci stejně jako vy a tudíž že se nemýlíte, přinejmenším však, že něco si nemyslíte pouze vy. Jako třeba následující myšlenka. Jak Jan Zahradil správně napsal v nekrologu k úmrtí Lady Tchatchrové, duch britské Konzervativní strany a hlavně thatcherismu stál u zrodu Občanské demokratické strany. I to je důvod, proč by si měla současná ODS umět říci sama sobě do očí, jak se věci skutečně mají. A to tvrdě, po thatcherovsku. Z pozice jednoho z "...otců zakladatelů" této strany bych jejím členům a zvláště pak představitelům na všech úrovních vzkázal toto: přestaňte konečně sami sebe a vaše okolí "oblbovat" stavbou nesmyslných vzdušných zámků! Organismus ODS se nachází ve stádiu pokročilých metastáz, zasahujících jeho prakticky téměř všechny buňky. Jediné, co je možné udělat, je razantní vyříznutí primárního zhoubného nádoru v co největší šíři, a pak drastická, bolestivá a dlouhodobá chemoterapie. Špičkovým chirurgům, kteří se do této nesmírně náročné operace pustí, držím bez sarkasmu všechny palce. Protože musí vědět, že statisticky se úspěšnost podobného zákroku pohybuje někde kolem 5%. Třeba to ještě stojí za to. Ovšem rušení místních sdružení tou léčbou rozhodně není. A tím jsme skočili rovnou na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody pondělní aneb miluji naše média
Původní úvodník jsem zahodil, protože světem zahýbalo úmrtí ikony světové pravicové politiky baronky Margaret Thatcherové. Ta událost je tak světodějná, že dokonce Václav Klaus promluvil v našívaší ČT, což nepamatuji. A protože událost komentoval už kdekdo, vzdám hold této dámě částí jejích výroků, které ji charakterizují lépe než tisíc slov.O svém úkolu v politice: Můj úkol je zastavit rudnutí Británie.O své motivaci v politice: Nesnesu vidět Británii, jak upadá. Prostě nesnesu.... O svém úkolu v premiérském křesle: Nastoupila jsem do úřadu s jedním cílem: změnit Británii ze závislé společnosti na samostatnou. Ze země, kde se říká "dej mi to", na zemi, v níž platí "udělej si to sám". Kde platí "vstanu a jdu" místo "zůstanu sedět a počkám si".O své ekonomické politice: Moje ekonomická politika není založena na nějaké teorii, ale na věcech, s nimiž jsem já a miliony dalších lidí vyrostla: poctivá odměna za poctivou každodenní práci, nežít na dluh, myslet na horší zítřky, splácet včas účty, podporovat policii.O stávce horníků: Musím říct, že to, čemu čelíme, je pokus nahradit vládu práva vládou davu, a tento pokus nesmí uspět. Máme co do činění s lidmi, kteří používají násilí a vydírání, aby si vymohli svou vůli na druhých, kteří s nimi nesouhlasí. Vláda práva musí zvítězit nad vládou davu.O socialismu: Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.O Evropě: V průběhu mého života všechny problémy přišly z kontinentální Evropy a všechna řešení od anglicky mluvících národů v celém světě.O platbách do evropské kasy: Chci zpátky svoje peníze.O válce a míru: Na každého idealistického pacifistu, který se zřekne práva na sebeobranu kvůli světu beze zbraní, připadá minimálně jeden válečník dychtivý zneužít jeho dobrých úmyslů.O politické popularitě: Jestli jste se rozhodli být v politice populární, budete kdykoli ochotni přistoupit na jakýkoli kompromis. A nedosáhnete ničeho.O sjednocení Německa: Porazili jsme Němce dvakrát a teď jsou tu zase zpátky.O trestu smrti: Osobně jsem vždy hlasovala pro trest smrti, protože věřím, že lidé, kteří jsou připraveni zabít druhé, se zbavují vlastního práva na život.Tak popřejme paní baronce lehké odpočinutí a koukneme jako obvykle na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody víkendové aneb miluji naše média
Původně jsem dnes nechtěl psát nic, protože až na neuvěřitelnou taškařici a šaškárnu pořádanou panem Popelkou na Václavským Václaváku se nedělo celkem taky nic. Ale nakouknutí na zprávy ukazující pár stovek hlupáků, kteří se nechají zblbnout jinými hlupáky mne nakonec přece jen ke klávesnici posadilo. Přitom jsem se během dne dozvěděl, že podle odhadu šéfa Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka jsou na náměstí asi tři až čtyři tisíce lidí. Podle reportérky ParlamentníchListů.cz je na Václavském náměstí opravdu několik tisíc lidí. Zkuste si podle obrázku sami odhadnout kvalitu některých zpravodajů. Popelka. Kdo je to ten Popelka, co pořádá takové obskurní akce? Je to blábolil, který láká lidi k protestům do ulic a který chce svrhnout vládu, prezidenta a vytvořit "demokracii" bez politických stran. Určitě je možno nalézt na současném politickém milieu spoustu diskutabilních průšvihů. Aby však na náměstí zval lidi amatér, který myslí že svržením vlády vyřeší problémy současného světa se jen tak nevidí. To, že mu u toho asistuje senátor překřtěný Pitomio však už je zarážející. Opravdu si pan Popelka a ostatní moulové z vedení oné výzvy či Národní rady nebo jak si říkají myslí, že pár stovek lůzoidních jedinců svým pokřikem v ulicích může dosáhnout změnu režimu? A i kdyby to tak bylo, co bude následovat? Opravdu si někdo je schopen myslet, že svržením vlády a vládou bez politických stran nastane stav, že každý dostane hodinky s vodotryskem a pečení holubi budou každému bez práce lítat rovnou do huby? Perličkou pak budiž, že vypravený vlakový speciál byl naložen plnými 16 cestujícími. A tak jsem zvědav, jak se bude po tomto mimořádném úspěchu Popelky co se změnila na Hloupého Honzu vyvíjet další snaha aktivovat lůzu ke svržení stávajíciho systému. Protože jediné co vidím po svržení demokracie je buď ochlokracie (lůzovláda) nebo příchod diktátora. Doufejme, že to nebude některý z těch Hloupých Honzů které jsme shlédli. No a pojďme na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody páteční aneb miluji naše média
No dnešní úvodník bude tak nějak multikulturně nekorektní. Však ona první zpráva, kterou začínám, k tomu přímo vybízí. Očekávám virtuální bitvu a nálet milovníků politické korektnosti (to je ten newspeak který nazývá cigány Romy, americké černochy afroameričany, homosexuály gayi, aniž by původní výrazy měly jakýkoliv pejorativní přídech). Máme vládní zmocněnkyni pro lidská práva menšin. Zatímco bychom potřebovali zmocněnkyni pro povinnosti menšin. Potřebovali bychom stanovit jasná pravidla. Chceš dávky? Tak se podle toho chovej. Jinak o ně přijdeš. Neposlals děti do školy? Přijdeš o dávky. Neuklidíš si bordel kolem domu? Přijdeš o sociálku. Budeš rušit noční klid? Přijdeš o sociálku. Nedostavíš se na rekvalifikační kurz? Přijdeš o sociálku. Ovšem to bychom tu nesměli mít etnobyznys pobírající dotace na převýchovu a spoustu různých ochránců, kteří v duchu"political correctly" budou dělat rasizmus ze všeho a z každého, kdo se pokusí o nějaké řešení nebo myšlenku, která v konečném důsledku má danou problematiku řešit. Lidé, kteří chtějí po menšině aby žila jako většina se totiž u nás nenosí. Dokud bude systém tak štědrý jako je, nezmění se nic. Nechozením do školy to začíná, nechutí k práci to končí. A aby někdo neřekl, že tu jen tak filozofuji, přidám jednu příhodu ze života. Jedna firma potřebovala obsadit do nově získané zakázky i pozice, na které se nikdo nehrne. Úklid sněhu na vnitropodnikových komunikacích, to znamená být v pohotovosti a když napadne, třeba ve dvě ráno nastoupit a makat, aby ranní směna šla po uklizeném. Nebo úklid provozních toalet a řeknu Vám, že někdy je to práce pro vrahy. Je neuvěřitelné, jak zaneřáděný prostor po sobě dokáží zanechat "našinci", kteří jinak pohrdají každým, kdo není bílý. Prasata je mírné hodnocení. A tak firma podala hlášení volných míst na úřad práce s popisem požadované práce. Jak myslíte, že se to vyvíjelo dále? Přišlo pár podivných existencí, které bez dlouhých řečí zajímalo jediné. Jestli dostanou razítko, že se nepřijímají. Někteří se hned mezi dveřmi popsali jako lumpové které je právě propustili z kriminálu a prohlašovali, že stejně dělat nebudou. Vrcholem byl hoch asi tak 23 let, Rom, oblečený ve značkovém oblečení jehož cena převyšovala cenu oblečení všech přítomných dohromady, účes módní rozcuchaný melír, brýlky, odhaduji tak na RayBan, na čele, zlatý kódr, zlatý řetěz.Pravil: " Já samozřejmě tu práci nechci, já jsem vyučený čalouník". Zaměstnavatel: "Takže zaškrtneme, že práci nepřijímáte."Na to on zkušeně: "Ale kdepak, to by mně vyřadili z evidence. Napište, že mně neberete."Zaměstnavatel: "Ale to nejde, my Vás bereme na ty úklidy hajzlů."Na to on: " Ale druhej den se hodím marod a ty hajzle si můžete uklízet sami."Nakonec dostal potvrzení, že je zařazen do výběrového řízení. Už se neozval. Už se neozval vůbec nikdo.Tak taková byla chuť k práci. A jestli uvedené etnikum, říkejme mu Cikáni nebo Romové budou projevovat takovouhle chuť k práci a dokud nebudou sami chtít posílat děti do školy, pokud sami nezjistí, jaké jsou elementární hygienické návyky, pokud nepůjdou jako já nebo vy ráno do práce namísto vysedávání na zápraží, pak každá zmocněnkyně či vládní agentura bude na dvě věci. No a nyní hop na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody čtvrteční aneb miluji naše média
Zeman na výsluní pozornosti všech. Splnil sliby a vklouzl do eurořiti. Klausův nekompromisní postoj je zapomenut. Příznivci eurohujerství co štěkali na Klause jak hejno ratlíků na salašnického psa, vrtí ocasem a otírají se Barossovi o nohy. Už jen čekám na nedělní vrnění nejchytřejšího Moravce. Konečně zmizel ten, co měl odlišné názory. Nikoho nezajímá, že se dostávají ke slovu mocenské zájmy a končí veškerá legrace. Klausův postřeh, že deficit svobody a demokracie razantně narůstá, zarůstá mechem. Pomiňme motivaci Václava Klause, který nechtěl věšet modrý hadr(protože oficielní ta tzv.vlajka u nás není) ani podepsat euroval. Hlavně naslouchejme, co se ozývá z evropského mraveniště poté, co do něho VK načůral a Miloš to teď "napravil". Tady se ukazuje pravá a nefalšovaná tvář oné oslavované EU. Ohyb banánu, přímost okurky, kšeft se žárovkami či ochrana ptactva jsou zástupné problémy. Hrubý nátlak velkého na malého. Podívejme se na Kypr. Jestli něco chceme, jestli se chceme mít stejně dobře jako ti bohatší, jestli si přejeme aby se s námi jednalo jako „rovný s rovným“, nesmíme jen poslouchat, co nám kdo bude nařizovat. Definovat správný ohyb banánu či rovnost a průměr okurek jsou jenom takové srandičky. SKutečné nebezpečí dneska tkví někde jinde. V poručnictví a reglementaci malých velkými. Ještě víc mne však děsí domácí quslingové ať už se jmenuji jakkoliv. Metody, po kterých tito malí čeští přizdisráči sahají s podporou mediální fronty jsou světem pokrytectví, lži a přetvářky, protože podporují Svaz evropských socialistických republik, který vnucuje svoji byrokratickou vůli svým členským státům. Škodí České republice Klaus anebo škodí České republice klaka domácích přikyvovačů zástupcům států které jen jaksi náhodou kdysi podepisovaly Mnichovskou dohodu? Odpovězte si sami. Doufejme, že Hradčana nám bombardovat nebudou. Ostatně, jak napsala kamarádka, lézt v dubnu letošního roku stávající EU zemanovsky do zadku připadá mi stejně prozíravé, jako vstupovat v dubnu roku 1945 do NSDAP či v říjnu roku 1989 do KSČ. A nyní na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody středeční aneb miluji naše média
Tak nám dnes pan prezident podepíše dodatek k Lisabonské smlouvě, kterou schválila sněmovna, senát a nakonec i poslední vzpurný mohykán Václav Klaus. Ta smlouva má skoro 400 stran. Kolik našich politiků si ji asi přečetlo, než hlasovali pro její schválení? Vědí vůbec, co pro nás vlastně znamená, nebo jen podlehli nátlaku a výhružkám, kterým jsme museli čelit ze strany těch velkých z EU? Víme, že svěřila Evropu do rukou především Německa a Francie? Tato slavná LS omezuje možnost některých států vetovat rozhodnutí v radě EU. LS umožňuje nařizovat Evropské unii, jaké u nás mají platit zákony. Lisabonská smlouva umožňuje orgánům EU rozhodovat o rozdělování kvót, kolik uprchlíků z třetích zemí musí členské státy přijmout. A taky nám slavná Evropská unie zakázala používat název „RUM“ , EU nám přikázala, kolik smíme vyrobit ročně mléka. Pokud ho vyrobíme více, musíme ho zničit. Kauza víza do Kanady jen doložila jasný fakt, že velké vedoucí státy unie naše problémy nezajímají, a nehodlají je nikdy a nijak řešit. Pokud tu jsou problémy, naopak tu bude vždy tlak na to, řešit je na úkor malých a v podstatě bezmocných států, jako jsme my. Proč musíme dovážet cukr? Zahraniční firmy koupily cukrovary - na ně dostaly kvóty, pak cukrovary zavřely. To je normální? A co žárovky? Už si ani na hajzlíku nepřečtu časopis. V lékárně už si nekoupíte rtuťový teploměr, Unie je zakázala prodávat. A tak teď máme Lisabon. Žijeme prý v demokratické zemi. Vzpomínáte si, že byste pro taková omezení někdy hlasovali ve volbách? Já ne. Tak kdo to zařídil? Kokoti. (Toto není sprosté slovo, ale terminus technikus z trilogie Spiknutí kokotů, kterou napsal psychiatr, skrytý pod pseudonymem MUDr. X. Crement. ) Proč jsme byli plni nadšení při vstupu do EU? Byl to pocit, že se staneme součástí nějaké širší naší společné Evropy. Skutečnost je taková, že ona Evropa je širší a společná, ale rozhodně ne naše. Byla a je francouzská či německá. A té Unii dneska podepíše nový prezident dodatek, který nás zaváže platit dluhy které nadělali jiní. Jakoby nám nestačily naše vlastní. Tak vzhůru do toho pane prezidente. A my se podíváme na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody úterní aneb miluji naše média
Podle přikázání pomni abys den sváteční světil, jsem přes velikonoční svátky vynechal sledování hlodů, protože na zkažení nálady stačilo počasí. Takže dneska toho možná nebude tolik. ODS pokračuje v obnově pověsti rušením vlastních buněk, pitomci co si myslí že umí řídit se vršili kastli na kastli, a na FB všichni komentovali vánoční počasí. Takže nic moc. A dneska budeme mít hlavní zprávu, že prezident popelníček vyvěsí na Hradě, symbolu české státnosti jakousi modrou fangli. Proč, to mi uniká. Vlajka EU je cizí symbol. Navíc neschválená Evropská ústava která obsahovala článek o zavedení symbolů evropské unie, tedy státní vlajky, hymny, hesla a evropského dnu nebyla schválena a byla přejmenována na Lisabonskou smlouvu a tento článek z ní byl odstraněn. 16 států se s tím nechtělo spokojit a tak byl přidán článek 52, který zavádí tyto symboly. Česká republika mezi ty co je přijali nepatří, a nezůstávají tak pro ni tyto symboly symbolem Evropské unie. To jen tak na okraj. Dalším argumentem je, že Ústava České republiky, která přímo vyjmenovává a zobrazuje symboly ČR, žádnou Evropskou vlajku neobsahuje. Jedinou výjímkou kdy nad Hradem vlálo něco jiného než česká vlajka byl hákový kříž. Mimochodem, nad sídlem prezidentů a králů Francie, Německa, Velké Británie ani Švédska vlajka Evropské unie dodnes nevisí. Vyvěšení vlajky nad Hradem je symbolika, za kterou se skrývá naše další souhlasné ovčí zabečení na eurosocialismus, dotace, kvóty, genderovou vyváženost, multikulturalismus, ekologismus a všechny ty lži a nesmysly vycházející z úst maoisty Barrosa a celé té povedené a nikým nevolené partičky. Proč, ptám se, když nad sídlem prezidentů a králů Francie, Německa, Velké Británie ani Švédska vlajka Evropské unie nevisí? Proč se proboha naráz cpeme tam, kam lidičky na obrázku? Nu a hop na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody páteční aneb miluji naše média
To bylo radosti. 118 hlasů. Nikdy neměla koalice tolik hlasů. S takovou převahou si mohla odhlasovat i zastavení rezavění osy zemské. Taky nám slibovali modré z nebe. Jak to tak zatím vypadá, snesli nám ho, ale pod oko. Většina z nás si alespoň tak může připadat. Neuplyne totiž týden, aby na nás místo světlých zítřků nevykoukla nějaká koaliční prasárna. Nemá asi smysl, opakovat všechny peripetie všech sviňárniček, podrazů a křiváren, protože by to bylo nošení dříví do lesa. Hoši nám předváděli a předvádějí podrazy uvnitř stran, podrazy jedné strany na druhou, druhé na třetí a třetí na první. Slibované reformy nezačaly jak by člověk od pravicové vlády očekával realizací hesla malý a levný stát, ale hrabáním v kapsách daňových poplatníků, což se eufemisticky nazývá reformami. Nebo někdo z vás slyšel, že by vláda zrušila aspoň kousek nějakého baráku plného úředníků nebo jedné jediné zcela zbytečné státní instituce? A že jich je! Mistrem většiny těchto skvělých návrhů a koaličních rozmíšek je pan ministr Kalousek, který rozvinul plný rejstřík který dlouhodobě pečlivě piloval v lidoveckém lůně, které tím bylo známé už od doby pověstného hada na 3. Jestli tato vláda padne, vsadím boty, že to bude akce tohoto pána, který potřebuje odvrátit pozornost od sebe k jiným. Tak to je ta naše slavná koalice. Splihlá jak zmoklá koala. Prý reformní. A tak bych se v rámci oněch reforem rád těch našich pravicových šetřících ministrů zeptal. Vážený pane ministře. O kolik jste již snížil počet zaměstnanců Vašeho resortu (skutečných, ne tabulkových), a o kolik jej ještě hodláte snížit do konce vol. období? Kolik obskurních organizací v působnosti Vašeho resortu jste již zrušil, a kolik jich zrušit hodláte? Kolik majetku v působnosti Vašeho resortu už jste privatizoval, případně prodal, a kolik ho hodláte prodat či privatizovat ještě do konce volebního období? A když Premiér Nečas rozhodne, že zastaví jednu z podivností S-karty, dozví se od koaličního partnera, že je na odpis. Tak jsem zvědav, jestli to pan Padák řekl střízlivý. Protože jestli ano, měl by pan Nečas zakročit jako to udělal s paní Peake na obraně. Jestli teda má koule. A hups na titulky. Vzhledem k tomu, že je Velký pátek, tak zapolitizujeme jen trošku.
Petr Paulczynski
Hlody čtvrteční aneb miluji naše média
Soud rozhodl. Klausovou velezradou se zabývat nebude. Důvodem zastavení řízení je to, že Klausův mandát krátce po podání žaloby vypršel. "Primárním účelem toho řízení je v podstatě odstranění z funkce prezidenta, který poškozuje zájmy státu a právního státu, což neplatí v případě, kdy uplynulo funkční období bývalého prezidenta," uvedl generální sekretář soudu Ivo Pospíšil. A je vymalováno. Premiér Petr Nečas už prohlásil, že by senátoři, kteří žalobu podepsali, měli zvážit svoje další působení v politice. Korunu tomu nasadila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, která řekla, že cílem nebylo dosažení sankce pro Václava Klause. "Rozhodnutí soudu respektujeme. Nešlo nám o sankci odebrání mandátu ale o to, aby Ústavní soud řekl, jaké jsou mantinely pravomocí prezidenta republiky," řekla ČT Gajdůšková. Výrok senátorky Gajdůškové o tom, že věděli, že se VK činu nedopustil, ale chtěli vymezit budoucí hranice pro prezidenta, si zaslouží odměnit. Posíláme svěrací kazajku a hrajeme Bílou orchidej od Evy a Vaška. A mně naskakuje věta lstivého ploskolebého Asiata že parlament (v tomto případě i senát) je žvanírna. Blahé paměti jeden revolucionář později zesnuvší na příjici (na něhož dodnes stojí fronta na jednom velkém náměstí zvaném Rudé), vypouštěl občas moudra, která jsou nadčasová. Zcela jistě nejsem jeho obdivovatelem. Ovšem po dnešním vystoupení senátorů Wagnerové,Gajdůškové a Dienstbiera mi nezbývá, než vzpomenout jeho označení parlamentní demokracie "parlamentní žvanírnou" jako ono pověstné udeření hřebíčku na hlavičku. Naprosto vědomě a racionálně ze sebe páni senátoři a paní senátorky udělali blbce, když úmyslně žalovali člověka, o kterém věděli, že není vinen činem, za který jej žalují. Kdyby to udělal státní zástupce, skončil by. Senátoři jsou ovšem chránění imunitou. A tak mohou dělat blbce ze sebe i z nás a u toho dělat ostudu celé republice. Zákony, které by měly být hlavním cílem snažení našich skvěle placených zástupců aby pohledal. Místo toho politizují a nakonec přiznají, že si jenom tak zahráli. Propuká aféra za aférou, země se zmítá od průšvihu k průšvihu, vytahuje se špína tu na toho, tu na onoho a to i v rámci koalice a místo aby někdo třískl do stolu a řekl dost, pánové z vedení státu na sebe hážou kameny jako v Knoflíkové válce. Tak se nedivte, že jednomu přijde na mysl výrok syfilitického lstivého ploskolebého Asiata. Co tak začít konečně dělat něco pořádného pánové (a dámy taky, abych byl genderově vyvážený)?
Petr Paulczynski
Hlody středeční aneb miluji naše média
Tak se nám objevila tak nějak multikulturně vytuněná učitelka v mateřince. Konvertitka k islámu. A v souladu s diktátem multikulturního obohacování ticho po pěšině. Jakoby nestačila plíživá islamisace řízená přímo EU. Protože EU se totiž zbláznila a zahájila proces vlastního sebezničení. Po normě na ohyb banánu, přímost okurek, zákazu rtuťových teploměrů a zavedení úsporných žárovek se sociální inženýři v Bruseli vrhli jinam. Kaddafího výrok, že není třeba násilí protože islám dobude Evropu dělohami svých žen je blíže než si myslíme. Evropa má totiž demografický deficit. A rozhodla se ho vyrovnat imigrací muslimů. Desítky milionů muslimů (snad až 56 milionů) se zanedlouho dostaví v rámci v tichosti započatého procesu známého jak EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership) alias barcelonský proces, v sobě kromě posilování kulturního, ekonomického a politického partnerství mezi členskými státy EU a středomořskými sousedy ukrývá doplnění počtu obyvatel starého kontinentu metodou přesidlování. A v rámci nesvéprávnosti kterou jsme přijali podpisem Lisabonské smlouvy bude rozdělovat kvóty. I kdybychom nakrásně nesouhlasili, nemáme právo veta. Zákaz burek ve Francii, referendum ve Švýcarsku o stavbě mešit, či politika Geerta Wilderse jakoby neexistovaly. Úřednický moloch Bruselu se prostě pomátl na rozumu.Přichází svět ošátkovaných žen, v oděvech podobných neforemným stanům, s kočárky a houfy malých dětí. Jejich manželé, nebo pokud chcete otrokáři, kráčejí tři kroky napřed. V Evropě dnes žije na pětapadesát milionů muslimů. Universita v San Diegu nedávno odhadla, že během pouhých dvanácti let vytvoří muslimové šokujících 25 % evropské populace. Bernhard Lewis předpověděl muslimskou většinu k závěru tohoto století. Jenže to jsou jen čísla – čísla, na nichž by nebylo nic špatného, kdyby muslimští imigranti upřímně usilovali o asimilaci. Tomu ale naznačuje máloco. Pewovo studijní centrum [the Pew Research Center] oznámilo, že u poloviny francouzských muslimů převyšuje loajalita k islámu loajalitu vůči Francii. Třetina francouzských muslimů není proti sebevražedným útokům. Britské Centrum pro společenskou soudržnost [British Centre for Social Cohesion] hlásí, že třetina muslimských studentů v Británii by si přála žít ve světovém kalifátu. Podle jedné holandské studie plná polovina holandských muslimů připouští, že „pociťuje pochopení“ vůči útokům z 11. září. Muslimové po nás chtějí “respekt”. A my jim náš respekt prokazujeme. Naše elity se nebrání ústupkům. Kapitulujeme. Nezbývá, než opět dát za pravdu Winstonu Churchillovi, který napsal ve své knize The River War, sv. 2, s 248-50. Jak děsná jsou prokletí, jimiž stíhá mohamedánství své vyznavače! Kromě fanatického nadšení, které je u člověka stejně nebezpečné, jako je nebezpečná vzteklina u psa, trpí tou strašnou fatalistickou apatií. Důsledky se patrně projevují v mnoha zemích. Neprozřetelné zvyky, ledabylý systém zemědělství, líné obchodní metody a nejisté vlastnictví existují všude, kde vládnou či žijí následovníci Proroka. Pokleslá smyslnost zbavuje pozemský život půvabu a zjemnělosti a příští důstojnosti i svatosti. Mohamedánství není ani zdaleka na vymření, naopak se projevuje jako bojovná víra získávající nové a nové stoupence. Už se rozšířila po celé střední Africe a na každém kroku za sebou zanechává nebojácné válečníky, a nebýt toho, že křesťanství je chráněno silnými zbraněmi vědy, proti níž marně bojovalo, civilizace moderní Evropy by možná padla stejným způsobem, jakým se kdysi zhroutila civilizace starého Říma. A tak běžte a kupte manželce burku, nebudou. A skočíme na titulky
Petr Paulczynski
Hlody úterní aneb miluji naše média
Tak jsem v neděli překonal odpor k velmistrovi mediální manipulace, namistrovanému moderátorovi, který si nabubřele myslí, že to je on kdo nastoluje o čem se bude příští týden mluvit. Při jeho eskapádách, v nichž v okamžiku kdy se diskuze nevyvíjí podle jeho scénáře a on vstupuje neomaleně partnerovi (on si myslí že soupeři) do řeči, se vždy ptám: Je veřejnoprávní ČT politicky neutrální instituce, nebo je to aktivistická televize, jež nedovoleným způsobem vstupuje do politické soutěže? Nebo je normální, že jím moderované OVM připomínají monologem průvodce či spíš principála? Celkový dojem z těchto pořadů mi připomíná rozhovor němého s hluchým. Pánové si většinou melou své ptydepe a moderátor si mele svoje. Připomíná to rozhovor němého s hluchým. Ovšem tentonedělní pořad byl z hlediska trapnosti a ubohosti vrcholem. Pozval si majitele firmy Amun Re, která podle médií neobvykle vydělala na solárním boomu v Čechách, podle mediální šablony tak zvaného solárního barona. A ejhle. Bohorovný moderátor narazil na někoho, kdo se prostě nedal. Chtěje pana Shenara přitlačit ke zdi, narazil do ní sám. Používal stokrát otřepaná klišé o propojení někoho s někým a když dostal odpověď "no a", vypadl z konceptu a zasekl se jako poškrábaná deska. Jeho snaha nepřinesla do problému ani zbla nového. Takže: buď nebyl dostatečně připraven, nebo prostě dostal od tvrdého protihráče na prdel. Oboje svědčí o tom, že jak sám moderátor, tak jeho pořad se vyčerpal a televize by si rychle měla najít nový formát, protože myslím, že pan Shenar předurčil další vývoj. Myslím, že následovníci si vezmou z pana Shenara příklad. A OVM by měly skončit dřív, než se z nich stane další bulvární shit. Nedělní Moravcův výprask nastoluje otázku, zda by se tento pořad neměl zrušit. Myslím, že ČT má o čem přemýšlet. A my skočíme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody pondělní aneb miluji naše média
Nedostatek víkendového dění a porucha komplu mne donutila nepsat hlody víkendové. Takže do pondělních tedy přidám i něco víkendového. A o čem dnes dáme úvodník? Snad o naší skvělé EU. A začneme u nás. V úterý 2. dubna přicestuje do Prahy předseda Evropské komise José Manuel Barroso, aby byl přítomen vyvěšení protektorátní vlajky na Pražském hradě, napsal na svém blogu kolega Kříž. Příměr to není nadsazený – jiná než česká vlajka skutečně dosud na Hradě vlála jen za období německého protektorátu válečného. Takže je to vlastně takové repete. Nový německý protektorát, nová vlajka. Nic nového pod sluncem. Proč, ptám se, když nad sídlem prezidentů a králů Francie, Německa, Velké Británie ani Švédska vlajka Evropské unie nevisí. Vyvěšení vlajky nad Hradem je symbolika, za kterou se skrývá naše další souhlasné ovčí zabečení na eurosocialismus, dotace, kvóty, genderovou vyváženost, multikulturalismus, ekologismus a všechny ty lži a nesmysly vycházející z úst maoisty Barrosa a celé té povedené a nikým nevolené partičky. A tak tedy vzhůru do eurozadele. Ukradení cizích peněz z kyperských bank už je jenom malým dokreslením schopností tohoto spolku. EU se zcela neskrývaně stává transferovou (či fiskální či finanční) unií, která redistribuuje peníze z jedné země do druhé, neboli od občanů jedné země k občanům země druhé. To nebylo předvídáno ani v zakládajících Římských smlouvách v roce 1957, ani v Maastrichtské smlouvě v prosinci 1991, ani v Lisabonské smlouvě z roku 2009. Do takové unie jsme 1. května 2004 – stejně jako Kypr – nevstupovali. A tak vzhůru do eurozadele. A nyní přejdeme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody páteční aneb miluji naše média
Dnes si na úvod dáme něco o komunistech, protože první zprávy co na mne ráno vykoukly jsou děsný. Pověstný bachař Vondruška bude krajským zastupitelem a do rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen kritik Mašínů. No to mně podělej prsa. Komunisti se scházejí u hrobu Klementa Gottwalda, sedí se socany v krajských radách a roste jim hřebínek. Dobře ví, že ČSSD i kdyby vyhrála volby, těžko sestaví většinovou vládu. Na jednobarevnou většinovou vládu tihle hoši co se odkopali v Ostravě prostě nemají. A proto se budou muset spářit s bolševiky. Přijmou jejich tichou podporu, aby to nebolelo. Proboha, copak tento národ ztratil svoji historickou paměť? Pro ty co ji ztratili si dovolím připomenout slova jednoho moudrého muže: "...Co do principu, nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestli se komunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky i duchovně od přírody nestejně nadaných. Nestejná je situace každého individua ve společnosti, nestejné je jeho okolí společenské, jednotlivec nejlépe dovede využít svých vlastních sil a sil svého okolí podle vlastního uznání. Rozhoduje-li o člověku člověk jiný a vede-li, je nebezpečí, že se všech sil vedeného náležitě nevyužije. To vidět všude a vidět to politicky ve všech formách vlády, v nichž se vyvinul silnější centralism. A komunism je právě centralistický. Zejména centralism bolševický je velmi tuhý, je to režim abstraktní, dedukovaný z these a násilně prováděný. Bolševism je absolutistická diktatura jednoho a jeho pomocníků, bolševism je neomylnický a inkvisitorský a právě proto nemá s vědou a s filosofií vědeckou nic společného. Věda tak jako demokracie, je bez svobody nemožná." Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první prezident Československa v knize Světová revoluce, 1930A pojďme na titulky.
Petr Paulczynski
Hlody čtvrteční aneb miluji naše média
Bylo-nebylo. Není to tak dávno, co frčelo heslo "Zrušme veřejnoprávní televizi". V jeho čele stál Think tank e.Stat. Hlásali: Zrušme reklamu, poplatky a zprivatizujme ČTK. Tyto závěry jsou mi blízké, a párkrát jsem o nich již blogoval. Koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi jsou skrytá daň, která nejvíce dopadá na lidi s nižšími příjmy, a měly by se zrušit. Veřejnoprávní média by se měla financovat ze státního rozpočtu. Znamenalo by to, že by se všichni podíleli na placení televize podle míry svého příjmu. Výtky, že by v tom případě mohla být omezena nezávislost Českého rozhlasu a České televize, jsou neoprávněné. Podle této logiky by nebyly nezávislé ani soudy či policie, které také dostávají peníze ze státního rozpočtu. Návrh na zrušení poplatků v minulosti prošel senátem, poté se ale zasekl v parlamentu. Dalším problémem je, co je to vlastně ta veřejnoprávnost. Že by to byli oni věční vykladači, kteří nás učí správně myslet a co se jim říká analytici či komentátoři? Nejsou to spíš novodobí politruci manipulující veřejným míněním? Působí sice v médiích soukromých i veřejnoprávních (v názorové rovině mezi těmito žádný rozdíl není), často přecházejí z jednoho do druhého, a tak např. v politické diskusi na veřejnoprávním médiu vystupuje jako kamufláž nezávislého názoru novodobý politruk z jiného média, vždy však ten, který je ochoten podpořit zadanou tendenci (to se týká ovšem i jiných profesních skupin – když sociolog, tak Šiklová, když katolík, tak Halík, když filozof, tak Bělohradský, když politolog, tak Pehe nebo Dvořáková. Veřejnoprávní televize má přinášet občanům pravdivé a vyvážené informace jako neutrální materiál pro vytváření jejich nezávislých názorů. Česká televize na tuto zásadu dávno zapomněla a naopak se silně angažuje ve prospěch vytváření záporného obrazu stran a lidí, kteří se z nějakých důvodů nelíbí jejím redaktorům, či spíše jejich loutkovodičům. Kdo a na základě jakých hledisek vybírá oběti jejího zájmu, není veřejnosti známo. Proč například Václav Moravec z obrazovky oznamuje, o čem se po pořadu bude mluvit v české politice, jako by se o tom nerozhodovalo na středečním zasedání vlády, ale právě v jeho pořadu? O dryáčnické kotelnici v Máte slovo nemluvě. A co mne vede k tomuto úvodníku? Hned první titulek na který jsem při dnešním výběru narazil Tady je.
Petr Paulczynski
Hlody středeční aneb miluji naše média
Poslední volební odhad společnosti STEM přisoudil ODS, stále ještě nejsilnější vládní straně, pouhých 8,6 procenta a čtvrté místo za ČSSD, TOP 09 a komunisty. Do takového průseru se strana dostala zatím jenom když se v roce 1998 rozštěpila. Teď kouká jak tele na nová vrata a špekuluje co s tím fantem. Podle tohoto průzkumu by TOP 09 měla dvakrát víc poslanců než ODS a vítězná ČSSD bezmála čtyřikrát tolik. Do sněmovny se podle průzkumů vrátí lidovci a přibudou zemanovci, prý aby byla větší sranda. Tak nevím, jestli by nejlepší variantou nebyly předčasné volby k nimž se tak hrnou oranžády, dřív než se zapomene na jejich veselý sjezd na němž se po návštěvě Stodolní docela odkopali. Čekat na normální volby by mohlo znamenat totální propad přičemž na Mládkovsko-Foldynovso-Falbrovské úlety by se mohlo zapomenout.„Asi nedopatřením nám někdo před číslo 8,6 zapomněl napsat jedničku,“ zavtipkoval hořce senátor Jaroslav Kubera. Vážněji pak pro Lidové noviny dodal: "Ty průzkumy si buď někdo platí, aby ODS zničil, nebo je to celé vymyšlené. Jde o politickou hru, které nelze úplně věřit." No nevím, nevím. Jistě, od průzkumů ke skutečným výsledkům je vždy daleko. Ale zas až tak velký rozdíl tam Jardo nebude. Pro nostalgiky věnuji ukázku jak to vypadalo v březnu 2005. A nyní pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody úterní aneb miluji naše média
Včerejší debatní pořady v našívaší pokračovaly na téma parazitů. K tomu mne nenapadá nic lepšího na úvod než citát Ronalda Reagana: Hýbe se to? Zdaňte to! Hýbe se to dál? Zregulujte to! A když už se to nehýbe, dotujte to! A tak nějak bych viděl daňovou politiku prezentovanou panem Mládkem. Ten se sice omluvil soukromníkům, že je nazval parazity, ale jedním dechem jim přitom pravil, že je stejně obere co se do nich vleze. Prý mají moc výhod a to teda ne. Podle Astona mu ušlo, že zkrachovaný soukromník nedostane žádný zlatý padák. Nebere žádné peníze od státu jako úřednická věrchuška. Nemá žádné odbory a nemůže vyslat do ulic žádné černé sanitky a nemá komu vyhrožovat, že ho nechá chcípnout, když nedostane přidáno. Je to jenom magor, který pracuje od vidíš do nevidíš, prodírá se džunglí chytráckých zákonů, ke státnímu penězovodu nemá přístup. A dá se ještě víc podojit a sociální demokrat Mládek to s chutí udělá. Čekám na tvrdou reakci pravice a místo toho pan ministr Kuba se včera u Klepetka tak trochu předpodělal. Místo, co by Parazitovi vysvětlil, co všechno ti, co odvádějí 1,7 miliardy, musí a na co nemají nárok, mlel něco o tom, že o té disproporci jednají a že ji vláda řeší. To vystoupení pana ministra bohužel vypadalo jako by Parazit měl pravdu a ODS problém řešila ve shodě s Parazitem. Nu a nyní na pár titulků.
Petr Paulczynski
Hlody pondělní aneb miluji naše média
Dnešní média žvýkají socanský sjezd tam a zpátky, blogosféra jakbysmet. Ve zbytku se řeší Kypr. Nechápu, co je na tom srazu v plynojemu ke komentování, protože skutečností zůstává, že jsme se o programu kromě těžkého úletu pana Mládka mnoho nedozvěděli. Žádné intelektuální debaty o programu, prostě a jenom předem domluvené volby předem domluvených jedinců. Akorát ten Jirka Bohušovi ulítl, tak Bohuš to vrátil druhé straně s Benešovou. Programová diskuse padla ve skutečnosti pod stůl. Pro jistotu byl sjezd ukončen o tři hodiny dříve, aby se náhodou nedostali ke slovu ti, co by snad chtěli něco doopravdy říci. Bohumínské usnesení slavnostně nezrušili, ale z projevu Bohouše nazaznělo ani náhodou, jak to s těmi komanči bude dál. Ten kdo sleduje marast naší politiky musí být zmaten. Takže jediným viditelným výsledkem je zaříznutí vlastního prezidentského kandidáta a brutální atak na živnostníky, od něhož se vzápětí distancoval kdekdo. Opakované hlasování o změně stanov omluvené Zaorálkovým filmovým bonmotem svědčícím o tom, že se socani večer ožrali, tak zůstává jako nejzajímavější výrok z tribuny. "Vždycky říkám tady v Ostravě: Nechoďte na Stodolní! Nechoďte na Stodolní! Nechoďte na Stodolní! Ale je to marné. Je to marné. Je to marné. Třicet procent vás potom ráno v sále chybí," pravil tentokrát vtipně Lubomír Zaorálek. Nu, doufejme, že tento sjezd se stane pro skomírající pravici určitým budíčkem. Moc času jí nezbývá. A hups na pár titulků.
| předchozí | ... 7 8 9 10 11 12 13 ... | další |
