Klasické drama Samuela Becketta. Scéna - strom a cesta. Zde se setkávají dva tuláci, přátelé, Estragon a Vladimír, a vedou chaotický dialog z něhož vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich rozhovor je přerušen příchodem dvojice pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou a až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec, oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
EUxotaTeo
Druhé dějství je pokračuje takřka opakování dějství prvého. Jedinou změnou je zde, že brutální pán Pozzo přichází a je slepý, že jeho život je závislý na Luckym. Lucky je zase němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale přitom se ani nepohnou.
Hra je mnohovýznamová. Je to tragické podobenství absurdity lidského údělu, důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zaplašovat čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet je ho možno a nutno jakkoliv. Slova si zde dva hlavní protagonisté odrážejí jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času.
Čekání na Godota je hrou o čekání.
Toto podobenství mi připomíná současnou politickou situaci. Za Estragona a Vladimíra, Pozza i Luckyho si můžeme podle vlastní představivosti dosadit spoustu figur naší i evropské politické scény. Najdete tam tuláky, sadisty i otroky. Zabijejí čas nesmyslnými hádkami, podivnými činy, prázdnými slovy. Jsou tam němí poskoci-slouhové i brutální Pozzové.
Jen jedna postava je jasná. Godot na kterého všichni čekají. V mém výkladu je jím bezesporu Václav Klaus. Nevíme kdy se dostaví a všichni na něho čekáme. A pokud nepřijde, budou trvat chaotické dialogy Estragonů a Vladimírů a slepých a hluchých Pozzů a Luckyů.
Přijde Godot? Promluví? Měl by. Určitě by vyřešil nekonečné rozhovory a věčné chaotické dialogy o absurditě věci zvané Lisabonská smlouva. Protože jinak se stejně jako Estragon a Vladimír od svého stromu neodpoutáme.
Za inspiraci k tématu děkuji kolegovi Polaneckému.
A pravidelný přídavek :
Fórek dne - jak řeší rovnici blondýna:
http://www.paulczynski.cz/jak-resi-rovnici-blondyna.html
Foto dne - vzpomínka na Cairns:
http://www.paulczynski.cz/30077.html
A Když se řekne - voda na Marsu:
http://www.paulczynski.cz/30072.html
