V září 1983 jsem si sednul v Bratislavě do autobusu a měl jsem jen jeden cíl. Odejít z nenáviděného, prolhaného, komunistického Československa. Nechtěl jsem žít v režimu, ve kterém jsem musel od rána do večera lhát, aby mě náhodou nevyhodili ze školy, nebo moje rodiče z práce. Chtěl jsem, aby moje děti vyrůstaly ve svobodném světě. 45 let nejdřív nacistické a poté komunistické propagandy udělaly své - úroveň lidí byla zoufalá – morální hodnoty? Kdepak, žádné nebyly. Vstupovalo se do KSČ, SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství), SSM (Svaz socialistické mládeže), ROH (Revoluční odborové hnutí) a malé děti se naháněli do Jiskřiček a do pionýra, aby se dětem již od malička vymývaly mozky komunistickými lžemi. To se na celé společnosti muselo podepsat. Ti co se nechtěli podřídit, museli trpět v pracovních táborech a ve vězení.
Když jsem na konci roku 1989 mohl poprvé navštívit moji bývalou vlast, byl jsem zděšen devastací společnosti jak po sociální, tak po morální a ekonomické stránce. Obyvatelstvo bylo chudé, bydlelo v rozpadlých domech a jezdilo v šíleně zastaralých, nebezpečných a smradlavých autech – vlaky byly špinavé, záchody v restauracích páchly a jít tam bylo jen pro silné nátury. V obchodech se nedalo téměř nic koupit, a když něco bylo, tak to bylo nekvalitní. Jídlo se téměř nedalo jíst. Všude se okrádalo – číšníci, taxikáři, zelináři, řezníci…
Jakmile se otevřely hranice na Západ, tak lidé přepadávali obchody (myšleno obrazně) v Západním Německu a na hranicích se tvořily mnoha hodinové fronty. Německá marka se vyhoupla během pár měsíců na Kč 28, což odpovídá Kč 56 za € - úroveň průměrné mzdy v ČR byla na € 40 za měsíc.
Lidé měli málo peněz, ale byly šťastní, že měli svobodu, že mohou cestovat a že si mohou koupit jídlo a zboží, které jim bylo upíráno. Koupit si naložené olivy s paprikou, mušle, nebo francouzský sýr a italskou šunku. O tom se lidem jen zdálo. Pomeranče, mandarinky, banány, kvalitní maso a téměř nekonečný výběr potravin a jiného západního zboží – lidé byli nadšení a šťastní nad nově nabytou svobodou. Teprve možnost cestovat na Západ lidem otevřela oči – zjistili, v jaké bídě vlastně celý život strávili a chtěli také blahobyt jako na Západě. I vysněný TUZEX vypadal chudě proti normální samoobsluze na Západě.
Jak to dnes vypadá v Rusku? Putin Rusko směřuje zcela neomylně do dob studené války, do izolace a bídy. Lidé v Moskvě si už nebudou moci koupit italské uzeniny, či francouzské sýry. Putin Rusům bere krok za krokem svobodu. Jak to půjde dál? Lze těžce odhadnout kdy, ale za pár měsíců začne omezovat svobodu cestování, protože volné cestování je pro diktatury nebezpečné. Lidé v zahraničí vidí blahobyt a vrací se do zdevastované země, kde je nedostatek zboží.
Sankce, které vyhlásil Putin na zahraniční potraviny, trefí především Rusy samotné – bere jim svobodu volného výběru zboží. Za pár týdnů bude zřejmé, že západní zboží bude nedostatkové a začne se pašovat a prodávat za mnohonásobné ceny na černém trhu. Rubl ztratí volnou směnitelnost, protože Putin omezí volný pohyb kapitálu.
Putin je KGBák a i když se změní režim, tak charakter většiny lidí se nemění. V KGB a STB pracovali lidé, kteří byli placeni za to, že ostatním občanům naháněli strach, vydírali je, a když bylo nutné, tak je i likvidovali. Tací lidé ve vládě žádného demokratického státu nemají co dělat. Jak vidno, Putin v Rusku demokracii již odstranil. Nejdřív změnil zákony, které se mu nehodily (např. to, že ruský prezident směl maximálně úřadovat dvě volební období), začal likvidovat svobodnou kulturu a zavedl cenzuru a státní propagandu.
Ten, kdo nevidí, jak nebezpečný Putin je, tak je buď nevzdělanec, anebo blázen. Já jsem šťastný, že žijeme ve svobodné EU, že přes snahy zrádce Klause (který se Putinovi prodal, stejně jako se před rokem 1990 prodal komunistům) je ČR svobodným státem a je členem NATO. Bez EU a NATO bychom byly vydáni Putinovi na pospas stejně jako v roce 1968. Už nechci mít stát pod okny ruské tanky, jako tehdy. Rusko za posledních 100 pro svět neudělalo nic dobrého.
Raději budu mít na území ČR americkou armádu a žít ve svobodě, než ruskou a muset emigrovat znovu.
