Dvacet let již žijeme ve svobodě a i po tak dlouhé době máme lustrace. Je to správně? Neměli bychom být velkorysí vůči bývalým spolupracovníkům STB? .....vysvětlení, proč jsou lustrace důležité – pohádka pro velké a malé děti.
Moje děti se podivují, proč se teď mluví tak hodně o době, kdy ještě nebyly na světě. Vždyť ve světě je více či méně pohoda, máme ipody, auta, televize, počítače, facebook a skype. Ano, sice je někde občas nějaká válka, ale proč vlastně jsou ti Američané v Afghánistánu nebo Iráku, vždyť je to tak daleko? Kamarádi ve škole a učitelka (rok výroby 1965 – dřív souška učitelka – vyučovala dříve občanskou nauku a dějepis a teď vyučuje dějepis a etiku) říkají, že takoví Amíci zkrátka jsou a že je to kvůli naftě – jo a kvůli naftě prý byli i v bývalé Jugoslávii – v tom aby se čert vyznal. Jedno je daleko na časové ose a druhé je daleko geograficky.
Jak jsem se zmiňoval již na začátku, mám tři děti - jednomu je 15 a holkám je 13 a 10. Všichni tři vědí, že tatínek je emigrant a azylant (i když za toho azylanta se ta prostřední ve škole dlouho styděla – vždyť azylant je v německé společnosti něco hanlivého) a že nemá rád komunisty. Ale, tatínku, není toho teď nějak moc najednou? Proč se musíme zajímat o lustrace?
Milé děti, tak tohle je pro Vás ......byl jednou....
Listopad 1989 – po mnohadenních demonstracích a celkovému neklidu ve společnosti tuší již někteří pohlaváři KSČ a příslušníci státní bezpečnosti, že se blíží konec režimu. Mnozí vědí, že když se režim změní, mohou se dostat do těžkostí, ba dokonce i do ohrožení na životě. Netuší, že budoucí politická elita v čele s Václavem Havlem se bude chovat slušně a humánně – dle přesvědčení, že násilí plodí násilí, dojde k velmi poklidnému a nenásilnému převzetí moci.
Jak reagují na změny příslušníci STB? Mají strach – a to co umí nejlépe, to co se učili jako řemeslo se jmenuje: konspirace a vydírání. Vydírání ostatních a nahánění strachu – represálie – jím v komunistickém režimu sloužilo jako instrumenty moci a řízení společnosti. Není to moc fajnové, ale funguje to. To byste se děti divili, čeho jsou dospělí schopní, když mají strach. A k tomu, abych mohl někoho vydírat, potřebuji o něm informace. Informace, které v budoucnosti pánům z STB mohou posloužit - když na někoho něco vím, tak toho mohu využít ve chvíli, kdy potřebuji, aby se třetí osoba zachovala určitým způsobem.
Po listopadu 1989 jako kdyby se zem slehla po těch všech komunistech a STBácích. Nikde ani vidu a ani slechu, po této četné a mocné skupině obyvatel. Skupině obyvatel, která se podílela na budování světlých zítřků a beztřídní společnosti. Tato skupina, která byla v menšině, vládla železnou rukou a terorizovala většinovou společnost se najadnou převlékla do nových kabátu, začala nosit jiné obleky a účesy, aby je nikdo nepoznal a vyčkávala na pravou chvíli. Takže proč lustrace?
Podívejme se na skok do USA, abychom pochopili, proč jsou lustrace důležité a proč otevírání archivů a odhalování STB-áků ve státní zprávě je, milé děti, tak důležité. Především v době voleb v USA se dozvídáme nejrůznější pikantní historky většinou z mladších let kandidátů – kde, kdo, s kým a jak často a jestli při tom kouřil trávu anebo dělal jiné věci, které většinou společnost starších, usedlejších lidí – establishment - odsuzuje (ale mnohdy na to ráda tajně vzpomíná).
Je to skutečně jenom bulvár – je to něco, co zajímá jen senzacechtivé novináře a čtenáře? Nebo to má hlubší význam?
Prezident USA se po své volbě stává nejmocnějším mužem světa – ale je i nadále jenom mužem se všemi svými slabinami. Mužem, který má svojí rodinu, manželku a děti – tedy je normálním člověkem, který může nebo mohl mít i svoje hormonálně-slabší chvilky s kterými se doma hned nechlubil a tudíž o nich manželka většinou neví. Co se ale stane, když někdo, kdo je nemorální a chce získat peníze, moc anebo obojí (takový černý rytíř) se o těchto prohřešcích dozví a začne prezidenta vydírat?
Muže, který vládne armádou, tajnými službami a atomovým arzenálem? To by mohlo být velmi nepříjemné a mohlo by to nejenom pro pár lidí, ale pro celé lidstvo špatně dopadnout. Tak a teď se můžeme vrátit do českých luhů a hájů. Ten, kdo má velké skvrny na věstě z minulého režimu je vydíratelným i v našich dnešních podmínkách.
Lustrace, to není hon na čarodějnice – to je nutnost, aby se společnost ozdravila. Ten kdo si svojí politickou kariéru postavil na vydírání druhých nemá v demokratické politice co hledat. Vzpomeňte si jen, k jakým nechutným a neuvěřitelným situacím, výhružkám a vydírání docházelo při volbě prezidenta. Jenom proto, že někdo na někoho něco vědel. Možná také, že potom za pár let nebudeme mít tak drahé dálnice a budeme nakupovat pro armádu padáky, které fungují, nebo letadla, která potřebujeme a nebudeme se bát, že už nás zase někdo okrádá.
Takže milé děti, když mám možnost si vybrat mezi hodným a spravedlivým nebo zlým a nespravedlivým králem, co udělám? Vyberu si toho hodného a spravedlivého krále (pokuste se to milé děti svým rodičům vysvětlit).
