Mám tím na mysli nicnedělání v oblasti ekonomiky. Vláda na přelomu roku udělala vše pro to, aby několika triky dokázala udržet schodek státního rozpočtu pod plánovanou výší.
Udělala to v zásadě jednoduše tak, že část deficitu státu z roku 2023 přenesla do roku 2024.
Vláda prosadila ve sněmovně tzv. konsolidační balíček, který má stabilizovat státní finance v roce 2024 a následujících letech.
Konsolidační balíček není ale totéž, co balíček, který by zajišťoval hospodářský růst.
Dnes zveřejněný rozhovor šéfredaktora MF Dnes Plesla s exprezidentem Václavem Klausem s názvem „To není inflace, tohle je odolná paní Inflace“ je zajímavým čtením. Musím říci, že tak, jak jsem často s V. Klausem a jeho ekonomickými názory nesouhlasil v minulosti, tak se s většinou jeho ekonomických názorů, které uvádí ve svém rozhovoru pro MFD, ztotožňuji. V. Klaus si dělá tak trochu legraci z neschopnosti současné vlády vůbec chápat realitu, ve které se dnes nacházíme. Myslím, že velmi správně zpochybňuje „přesné“ odhady různých rádoby expertů, že už v závěru letošního roku se podaří zkrotit inflaci na 3,3% - jak tvrdí ministerstvo financí (MF) nebo na 2,6% – jak tvrdí ČNB.
Již počátkem minulého roku jsem upozorňoval, že problémy české ekonomiky, pokud jde o útlum spotřeby obyvatelstva a také průmyslové a stavební výroby, v roce 2023 republiku přivedou do hospodářského poklesu. Nyní jsou čísla hospodářského poklesu za minulý rok potvrzena.
Obávám se, a tady bych snad trochu doplnil V. Klause, že provládní a vládní ekonomové (pokud nějací vládní ekonomové vůbec jsou) trpí povinným optimismem. Jak pokud jde o hospodářský růst v tomto roce, tak pokud jde o inflaci.
Domnívám se, že vláda vcelku bezohledně pustila inflaci a vůbec se ji nesnažila v minulých dvou letech korigovat. Inflace jí totiž zajišťovala, především díky supervysokým dividendám ČEZu, dále díky odvodům daně ze zisku velkých korporací v minulém roce a také díky dani z neočekávaných zisků, dostat desítky miliard příjmů do státního rozpočtu. Vláda vědomě oškubala české občany, ale také malé a střední české firmy. Zejména tím, že na ně nechala naplno dopadnout razantně navýšené ceny energií. A protože v ekonomice vždy po písmenu A následují písmena B a C, vysoké ceny energií se promítly mj. také v potravinářském průmyslu, kde došlo ke zvýšení cen finálních produktů, počínaje chlebem, pečivem, celou plejádou těch opravdu základních druhů potravin.
V. Klaus v rozhovoru pro MF Dnes v zásadě správně upozorňuje na to, že vláda vlastně nemá vůbec žádný program, který by podpořil hospodářských růst a vyvedl zemi ze stagnace ekonomiky. Podobně jako V. Klaus jsem si prostudoval jím zmíněných 37 opatření, navrhovaných NERVem vládě a musím konstatovat, že jsou to hezké záměry, často střednědobého či dlouhodobého charakteru, které v žádném případě pozitivně neovlivní dynamiku růstu české ekonomiky v tomto roce. Odložil jsem celý materiál NERVu a po pár dnech si téměř nevzpomínám, co v něm je. Jestli si pánové z vládních kruhů představují, že vyhazování pracovníků bez udání důvodu ozdraví trh práce, tak to je tvrzení pro legraci. Souhlasím s V. Klausem, že země potřebuje program, který by změnil systém. Neustálé volání po nových pracovních silách, nejlépe z Mongolska či z Filipín, které se ozývá z kruhů současné vlády, ale i z Hospodářské komory, svědčí jen o nepochopení hlavního problému české ekonomiky. Tím je, že se vlastně zastavila její modernizace. Firmy jsou tak finančně slabé, že až na naprosté výjimky si nemohou dovolit rychle modernizovat výrobu a zavádět tempem srovnatelným se západní Evropou automatizaci, robotizaci, digitalizaci a také uplatnění umělé inteligence (AI). Řešení růstu produktivity práce v naší ekonomice není v přílivu levných pracovních sil z rozvojových zemí, ale v zavádění moderních technologií, které naopak pracovní síly budou šetřit. A přesunovat je na místa, tedy do těch podniků v Česku, které mají nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.
Krátce řečeno, souhlasím se základní myšlenkou V. Klause ve zmíněném rozhovoru, že problémy české ekonomiky jsou systémové a že současná vláda na jejich zvládání prostě nemá. Je to smutné, ale je to tak.
Jiří Paroubek
