…aneb „nepouštět na saka“. Pro mladší generaci čtenářů jen připomenu, co výrok „nepouštět na saka“ znamená.
Někdejší mocná figura čs. komunistické strany v 70. a 80. letech, Vasil Biľak, byl vyučený krejčí. V dílně, kde se šily obleky, ve které Biľak pracoval, si jeho mistr všiml, že pokud ho nasadí na ušití saka, dopadne to špatně. A tak napsal na rub Biľakova výučního listu slavnou větu, která v českém překladu zní: „Nepouštět na saka“.
Před pár dny předsedkyně sněmovny, Pekarová Adamová, což je dáma, která má za sebou už dávno věk adolescenta, ale její stylisté se jí snaží nastylizovat do výzoru mladistvého diblíka, vyrazila na státní návštěvu Arménie a Ázerbajdžánu. To by mně příliš nevadilo. Stejně tak, jako by mně nevadilo, kdyby některé šaty na své zahraniční cestě použila už předtím na jiné akci, jak jsme se dozvěděli. Je vidět, že alespoň v tomto investigativci v českých médiích pracují dobře, když už tedy nemají odvahu se věnovat skutečně vážným problémům, které vyplývají z činnosti představitelů současné vládní koalice.
Paní předsedkyně sněmovny vyjela do Arménie a do Ázerbájdžánu a chovala se jako slon v porcelánu.
Ještě nedávno zuřil mezi oběma zeměmi válečný konflikt o Náhorní Karabach, což byla za sovětských časů autonomní součást Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. Toto území bylo obýváno z 95% etnickými Armény. V této oblasti se také nachází mnoho památek arménské kultury, tedy památek nejstaršího křesťanského národa na světě. Arménské království přijalo totiž křesťanství jako státní náboženství nejdříve ze všech států světa, již počátkem 4. století. A arménský národ prožíval zejména v posledních 1000 letech často velmi těžké doby. Především, když se Arménie stala součástí muslimské Osmanské říše.
Velká část Arménů žila v diaspoře po celém území Osmanské říše, především v Anatolii a území uceleně obývaná Armény se v rámci této říše spíše zmenšovala. V průběhu I. světové války došlo k vyhnání Arménů z mnoha sídlišť, ve kterých po generace žili v rámci Osmanské říše, do pouštních oblastí říše. Odhaduje se, že takto zahynulo nejméně 1,5 milionu Arménů. Samozřejmě, že Turecko, ale ani Ázerbájdžán, kde Ázerové mluví vlastně podobným nebo dokonce totožným jazykem jako Turci, fakta uváděná o genocidě Arménů v syrské poušti neuznávají. Takže, pokud někdo z evropských politiků navštíví obě země, musí našlapovat velice opatrně, obezřetně, aby neudělal diplomatické faux pas.
Je otázka, jestli paní předsedkyně sněmovny vůbec zná rozdíl mezi křesťanskými Armény a muslimskými Ázery. Myslím si, že při svých cestách do zahraničí by si měla zjistit alespoň základní reálie o zemích, které navštěvuje.
A tak, když v Arménii mluvila o tom, že v Ázerbájdžánu následně podpoří arménský lid, jistě to neuniklo pozornosti ázerbájdžánských médií a politických špiček. Po příletu do Baku pani předsedkyně obrátila a řekla, že její slova byla překroucena nedokonalým překladem. To je samozřejmě možné, ale řekl bych, že je spíše nepravděpodobné, aby měla tak stupidního tlumočníka. Ostatně, každý hostující politik, pokud přijíždí na státní návštěvu nějaké země, má svého vlastního tlumočníka. A protistrana zase svého. Takže je to nejspíš dětská výmluva a má jen zastřít příšerný trapas, který Pekarová Adamová při této návštěvě obou zemí způsobila. Prostě „nepouštět na saka“...
Takže paní předsedkyně by měla příště zvážit, zda ještě v budoucnu bude pokračovat ve svých velmi neobratných exkurzech do zahraniční politiky, kterými škodí českému národnímu zájmu. Připomeňme, že z Ázerbájdžánu, náhradou za ruské zdroje energetických surovin, kterých se současná vláda dobrovolně vzdala, odebírá naše republika náhradou podstatnou část chybějících energetických surovin.
Nedávno paní předsedkyně sněmovny, po oznámení výsledku prezidentských voleb na Tchaj-wanu, spustila jásot nad vítězstvím kandidáta Demokratické pokrokové strany, aniž si povšimla, že naopak v parlamentních volbách se nejsilnější stranou stal na Tchaj-wanu dosud opoziční Kuomintang, který je ve velmi korektních vztazích s čínskou vládou. A teprve až někteří kvalifikovaní publicisté paní předsedkyni vysvětlili, že Demokratická pokroková strana, tedy strana nově zvoleného prezidenta, nemá většinu v tchaj-wanském parlamentu. Takže velký důvod k jásotu není. A možná bude konec s výlety tam.
Paní předsedkyně by zkrátka po těchto faux pas v zahraniční politice měla vyměnit své zahraničně-politické poradce. Samozřejmě by bylo nejlépe, kdyby se především ona strana věnovala nějaké jiné činnosti, na kterou intelektuálně a svými znalostmi stačí. Pozice předsedkyně sněmovny je opravdu nad její síly.
Jiří Paroubek
