S čím Topolánek zachází, tím také schází...

V poslední době zaznívají z úst politiků Topolánkovy vlády v demisi věty o „nezodpovědnosti", kterou prokázala ČSSD, když iniciovala úspěšné hlasování o nedůvěře vládě. Hlavním argumentem je údajné poškození našeho dobrého jména v zahraničí, když se tak stalo v době českého předsednictví Radě EU. Jakoby politici ODS, KDU-ČSL a Strany zelených zapomněli, že to byli oni, kdo k pádu vlády přispěli svojí neschopností řešit dopady světové hospodářské krize na ČR, praktikami tzv. justiční mafie, zneužíváním policie, ale obecně i neschopností vládnout.

Proto je nutné si připomínat důvody, které ČSSD k tomuto rozhodnutí vedly. Tady jsou:

1. 
   Topolánkova vláda nikdy důvěru ČSSD neměla. Byla to vláda založená na volebním faulu v podobě zneužití jedné z policejních složek a politické korupci pod taktovkou Topolánkova lobbyisty Marka Dalíka. Důvěru tato vláda ztratila sama, její vlastní poslanci nakonec řekli těmto stále se opakujícím praktikám dost. ČSSD jen zopakovala svůj názor a zachovala se jako demokratická opozice.
2. 
   Čas svého pádu si Topolánkova vláda vybrala sama. Nebyla to ČSSD, kdo pokračoval v praktikách tzv. justiční mafie v případě poslance-defraudanta Petra Wolfa, nebyl to nikdo z ČSSD, kdo se snažil nepřípustně ovlivňovat média. Je symbolické, že ten, kdo stál u zrodu Topolánkovy vlády, stál i u jejího pádu. S čím kdo zachází, tím také schází.
3. 
   ČSSD nabízela po pádu Topolánkovy vlády koaličním politikům řešení situace v podobě dokončení mandátu vlády do konce českého předsednictví Radě EU. Jedinou podmínkou, kterou si ČSSD kladla, byl odchod dvou symbolů vlády korupce a nespravedlnosti, totiž Ivana Langera a Renáty Vesecké. Koaliční politici v čele s Mirkem Topolánkem ovšem jejich odchod odmítli, čímž sami způsobili změnu vlády ještě během českého předsednictví.
4. 
   Před pár dny poslanec ODS Jan Schwippel, jeden z těch bývalých poslanců vládní koalice, kteří spolu s Vlastimilem Tlustým, Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou vyslovili nedůvěru Topolánkově vládě, vznesl závažná obvinění směrem k Mirkovi Topolánkovi a Ivanu Langerovi. Předsedu ODS a premiéra obvinil z toho, že se jej v roce 2007 při klíčovém hlasování snažil podplatit, a to přímo v sídle premiéra tohoto státu. Ivana Langera zase obvinil ze zneužívání policejních složek v politickém boji. To jsou tak závažná obvinění, která navíc potvrzují naše zásadní výhrady vůči Topolánkově vládě - totiž, že byla vládou korupce a justiční mafie - že zpětně jen potvrzují správnost našeho rozhodnutí vyvolat o jejím bytí či nebytí hlasování.
5. 
   Minulý týden došlo k razantní obměně našeho národního fotbalového mužstva a to prakticky v poločase celého boje o naši účast na mistrovství světa. Situace prostě k takovému řešení nazrála. Podobné to přece bylo i s Topolánkovou vládou: kolikrát jsme ji vyzývali ke spolupráci? V minulém roce to bylo ve věci blížící se hospodářské krize. Odpovědí byl výsměch a tvrzení, že nám žádná krize nehrozí. Následně jsme se snažili s Topolánkovou vládou dohodnout na průběhu českého předsednictví Radě EU. Jakmile však předsednictví nastalo a Mirek Topolánek se nechal uhranout atmosférou, že jej mezi sebe berou evropští a světoví státníci, že jej česká média najednou nepochopitelně adorují, na jednání o nějaké dohodě s opozicí jako mávnutím kouzelného proutku zapomněl. Jakákoliv dohoda s Topolánkovou vládou prostě nebyla možná. Přistupovali k opozici jako k obtížnému hmyzu, který je potřeba zničit stůj co stůj a to za použití všech způsobů, včetně tajných služeb a policie. Jakmile však Topolánkova vláda padla, vytratila se tato nepochopitelná arogance a pánové se jako malí kluci, kteří dostali na zadek, začali konečně chovat podle pravidel a odpovídajíc funkcím, které zastávají a problému, který před námi všemi stojí. Najednou byli ochotni k ústupkům ve věci protikrizových opatření, nejednou jsou ochotni se dohodnout na vládě nestranických odborníků. Prostě a jednoduše: najednou to jde. Asi pochopili, že čas bujarých večírků skončil a nyní je čeká opět tvrdá realita.

České předsednictví Radě EU nyní slouží Topolánkově vládě v demisi jako fíkový list její vlastní tristní politiky. Vládu přece nemáme primárně od toho, aby předsedala Radě EU, ale primárně od toho, aby řešila problémy občanů ČR a pokud toho není schopna, nebo pokud se dopouští podobných nepřípustných postupů proti samotným základům právního státu, jako tomu bylo v případě Topolánkovy vlády, je to pádný důvod, proč musí taková vláda sama odejít. I kdyby však bylo české předsednictví Radě EU tím hlavním důvodem existence Topolánkovy vlády, nesmíme zapomínat, že ani na půdě EU nebyla Topolánkova vláda schopna dobře reprezentovat ČR. Vidět to bylo především v přístupu k řešení světové hospodářské krize, kdy Topolánek a jeho ministři doslova torpédovali veškeré snahy světových státníků v čele s prezidentem USA Obamou řešit ekonomickou krizi. Výroky premiéra Topolánka na půdě Evropského parlamentu, kdy pobouřil světovou veřejnost výroky na adresu hospodářských plánů prezidenta Obamy o „cestě do pekel" či vystupování na summitu států G20, kdy česká reprezentace torpédovala návrhy na razantnější zapojení státních rozpočtů či snahy o větší regulaci kapitálových trhů a boj s tzv. daňovými ráji, to vše jsou fakta, která i tyto argumenty vládních politiků zpochybňují. A není to jen názor ČSSD.

Nedělejme si iluze: stejnou neschopnost dosáhnout kompromisu, stejnou neschopnost vést diskusi a v klíčových okamžicích se také postavit do čela bez ohledu na ideologické poučky a politické oběti, jako tomu bylo dva a půl roku mandátu Topolánkovy vlády, projevovala bohužel Topolánkova vláda i v čele EU.

Každé vládě, které je vyslovena nedůvěra, se to zdá nezodpovědné. Nezodpovědné bylo, že po všech těch skandálech Topolánkova vláda neodešla dříve. A sama.