V dnešním poněkud jednostranném mediálním diskursu, který připouští v zásadě jen jednu pravdu, je těžké hledat racionální východiska. Přesto se o to pokusím.
Rusové podle všeho obklíčili celou řadu ukrajinských měst a snaží se vytvářet tzv. humanitární koridory, které by umožnily odchod obyvatel z obklíčených měst. Podle toho, co říká zástupce Ruska na fórech OSN, ukrajinští nacionalisté údajně ohrožují ty Ukrajince, kteří snad chtějí odcházet z měst obklíčených ruskou armádou. Zřejmě nejtvrdší zápas se v tomto směru rozpoutal o Marjupol, který je klíčem k Azovskému moři a k Doněcké oblasti.
Do jednání o urovnání válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou nyní vstupují silní hráči. Čína, Německo a Francie se shodly na tom, že budou podporovat všechna jednání zaměřená na diplomatické řešení konfliktu. A všechny tři země jsou připraveny poskytnout další humanitární pomoc Ukrajině. O situaci na Ukrajině v těchto dnech konferoval čínský prezident Si s francouzským prezidentem Macronem a německým kancléřem Scholzem.
V tomto týdnu Čína přitom vyjádřila v konfliktu jednoznačnou podporu Rusku, s tím, že chápe jeho bezpečností obavy, pokud jde o rozšiřování NATO dále na Východ. Ministr zahraničí Číny tuto podporu vyjádřil slovy: „Podpora Číny Rusku je pevná jako skála“. Čína však usiluje také o seriózní vztahy s Ukrajinou. V jejím železničním koridoru, budovaném z Číny do Německa v rámci projektu "Pás a stezka" hrají Ukrajina a Polsko důležitou roli. Ukrajina je také velkým odběratelem čínského levného a kvalitního spotřebního zboží.
Rovněž slova Zelenského o tom, že již ztratil o NATO... „zájem poté, co jsme zjistili, že aliance není připravena přijmout Ukrajinu“, jsou nadějná, s ohledem na zájem Ruska o demilitarizaci Ukrajiny.
Zatím se ale na Ukrajině střílí, padají bomby, umírají nevinní lidé, statisíce lidí se daly do pohybu z Ukrajiny směrem na západ.
Pokračování válečného konfliktu nepřinese nic dobrého nikomu. Ani Ukrajině, ani Rusku, ani Evropské unii, ani vzdáleným Spojeným státům, ba ani Číně, která si na letošní rok narýsovala růst svého HDP 5,5%. I k takto relativně vysokému hospodářskému růstu potřebuje ve světě klidovější situaci, nežli jsou války, sankce, protisankce, či růst cen strategických surovin atd.
Prostě obě strany musí udělat kompromis. A kompromis není sprosté nebo zakázané slovo (i když u nás trochu ano).
Jsem rád, že dokonce i v jednom z mainstreamových deníků se toto, do dnešního dne neužívané slovo „kompromis“ objevilo.
Hranice bývalých sovětských republik „namalovali" před zhruba sto lety Lenin se Stalinem. Do určité míry celou věc ještě zkomplikoval další sovětský vůdce Chruščov, když v polovině 50. let předal převážně ruský a ruskojazyčný Krym Ukrajinské sovětské socialistické republice. Jestli si dobře pamatuji, tak se zdůvodněním, za její hrdinství, prokázané ve druhé světové válce v boji proti nacistům. Situace je zkrátka složitá. Donbaská a Luhanská oblast jsou vesměs ruské či ruskojazyčné. Stejně tak Krym. Dobrým východiskem řešení by byly bývaly Minské dohody, na jejichž uskutečnění ovšem Ukrajina před právě probíhajícím válečným konfliktem neměla zřejmě velký zájem.
Je otázka, zda by na Ukrajinu jako výsledek jednání Číny, Francie a Německa, neměli, pochopitelně s posvěcením OSN, přijít dohlížet na budoucí příměří v rámci mezinárodních sil OSN právě vojáci z Číny a z Francie (německé vojáky bych s ohledem na historii ponechal v jejich kasárnách).
Jiří Paroubek
