Proč vláda nic nedělá s cenami nafty benzínu, energií, chleba a pečiva?

Ceny ropy Brent jsou dnes na úrovni 102,6 dolaru/barel (k 16. 3. 10:25 h), tedy zhruba na úrovni, na jaké byly na konci února před ruskou invazí na Ukrajinu.

A ceny u českých benzínových pump jsou ostudně o zhruba pětinu vyšší, nežli byly před invazí. A to už není jen věcí chamtivých firem, provozujících benzínové pumpy, ale je to také odpovědnost zcela neschopné vlády. Jsme stále ještě v nouzovém stavu a vláda může rozhodnout o zastropování cen na úroveň, která bude vycházet jednak ze současné světové ceny ropy, ale také s ohledem na přiměřenou marži pumpařů. Tato marže by se mohla pohybovat někde (u slušných pumpařů) kolem 1Kč (slovy: jedné koruny) na jeden litr. Pumpaři prostě úplně ztratili soudnost a vláda v rámci v nastalé situaci zcela scestného principu „laissez faire, laissez passer“ nechává věcem jejich vlastní průběh. Co na tom, že občané ČR, kteří se chtějí přesunovat svými auty na kratší nebo delší vzdálenost, zaplatí víc za benzín víc peněz. Naprostým výsměchem byl jakýsi kontrolní program, rozvinutý přes ČOI na základě nařízení vlády. Tato státní instituce měla sledovat přiměřenost marží pumpařů. Výsledek, jak vidno, je nula.

Fialova vláda v rámci tažení proti Putinovi se vrhla především na fabriky patřící do koncernu Agrofert s tím, že už nebude přimíchávána do pohonných hmot biosložka, kterou tyto fabriky vyrábějí z řepky. Jediný smysl celé operace vlády je v tom, že zmíněné výrobní závody patří do svěřenského fondu, který řídí koncern Agrofertu Andreje Babiše. A je to zřejmě v rozporu s evropskou legislativou, ale také s logikou. Pokud chce vláda snížit závislost země na ruské ropě,  je to krok logicky těžko pochopitelný.

Podobný problém jako u pohonných hmot se rýsuje i u pekáren, tedy u výroby chleba a pečiva. Světové ceny pšenice vyskočily z roku na rok (k 28. 2. 2022) o téměř 42%. Nyní je to ještě více. Ale naši zemědělci sklidili úrodu ještě loni za ceny, které byly podstatně a podstatně nižší a není tedy velkých důvodů nyní zvyšovat ceny mouky pro pekárny. Vláda by měla zakázat také až na další vývoz pšenice ze země. Samozřejmě, že vývozci by rádi spekulovali na podstatně vyšší ceny a občané by to de facto zaplatili, protože bychom museli dovážet dražší pšenici ze zahraničí. Republika je v zásadě soběstačná ve výrobě pšenice. Záleží tedy jen na vládě, zda bude schopna stanovit výkupní cenová maxima.

Pekárny drtí také zvýšené ceny plynu a elektrické energie. Tady by pomohlo, pokud by vláda přechodně zrušila DPH u těchto druhů energií. To by také zlevnilo výrobu chleba a pečiva. A pekaři by nemuseli tak razantně zvyšovat  ceny.

Vláda ale nedělá nic. Říká se, kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale v tomto případě to neplatí.

Jiří Paroubek