V březnu roku 2006 jsem seděl ve své skromné premiérské kanceláři - v průběhu definitivního hlasování o zákonu o registrovaném partnerství (bylo potřeba 101 hlasů poslanců přehlasovat veto prezidenta). Nebylo mi dobře po těle.
Bylo hlasováno snad čtyřikrát, než komunisté dodali potřebné počty poslanců. Situace byla komplikována tím, že koaliční lidovci z pochopitelných důvodů své hlasy pro zákon nedodali. Proti byla většinově ODS podporovaná mocně prezidentem Václavem Klausem. Proti zákonu bylo také několik sociálních demokratů a nepomohlo je přesvědčit ani mé osobní přemlouvání... Na druhé straně, nečekaná pomoc přišla od několika poslanců ODS, kteří se vzepřeli vlastní politické straně i názoru prezidenta Klause.
Registrované partnerství se ukázalo, po celou dobu své existence, být dobrým institutem umožňujícím nejen legalizovat před úřady partnerský vztah dvou osob stejného pohlaví, ale také dávající do budoucna jistotu finančního a materiálního zajištění v případě úmrtí partnera. Ale homosexuálové a lesby chtějí jít dnes dál, chtějí uzavírat mezi sebou skutečné sňatky. Říkám, proč ne! Ve svém volebním programu pro volby do Senátu to mám také jako jeden z bodů, které chci prosazovat. V projednání v prvním čtení ve sněmovně je předloha zákona o sňatcích homosexuálů, a pokud projde sněmovnou, podpořím jej v Senátu. Tedy za předpokladu, že budu do Senátu zvolen.
Škoda jen, že těch více než dvanáct let, které uběhly od zatím posledního významného řešení problematiky práv sexuálních menšin (tedy již zmíněného prosazení zákona o registrovaném partnerství), bylo v tomto směru víceméně promarněno. Vycházím z toho, že ve vládě je koalice hnutí ANO a ČSSD, jimž by - ani komunistům podporujícím jejich vládu - nemělo činit velké problémy příslušný zákon o sňatcích homosexuálů co nejrychleji přijmout. A jít pak časem, pokud jde o práva homosexuálů, dál!
Jiří Paroubek
