Není to poprvé, co se nějaká vláda a určitý stát dostává do vážných ekonomických problémů, když jeho představitelé nevnímají svět kolem sebe a jeho ekonomickou i politickou realitu.
Teď mě v této souvislosti napadá příklad vlády Lidové fronty ve Francii ve třicátých letech. Po vítězství levice v parlamentních volbách zahájila vláda levice významné sociální reformy, mj. zavedla pro pracující placenou dovolenou. Ale její kroky se nelíbily mezinárodnímu kapitálu (dnes bychom řekli finančním trhům) a ten včetně domácího kapitálu začal odcházet hromadně ze země a tím destabilizoval pozici francouzského franku. Prostě vlády, byť mají sebelepší úmysly, musí vždy vnímat realitu kolem sebe. A pokud se jim to nepodaří, je to špatné pro jejich zemi a její občany. Perspektivně to totiž nutně povede i k destabilizaci takové vlády. Zmíněná francouzská vláda vedená francouzskými socialisty v zásadě ukončila v krátkém čase program reforem společnosti a byla vystřídána rutinéry z politicky blízké radikálně socialistické strany. Přičemž tato strana nebyla ani socialistická a už vůbec ne radikální a dělala čistě oportunistickou politiku, která přispěla k pádu Francie ve válečném konfliktu s Německem v roce 1940.
Turecký prezident si vyměňuje přes média a tweety velmi vyostřené názory s americkým prezidentem. Americký prezident skoro jásá, že se měna jeho blízkého spojence, Turecka, propadá. Od počátku tohoto roku se hodnota turecké měny, liry, propadla o 40%. Včera se zastavila na směnném kurzu 7,77 liry za 1 dolar. Připomeňme, že ještě před dvěma lety, tedy v době pokusu o vojenský převrat proti Erdoganovi, dosahovala turecká měna úplně jiné hodnoty: byly to zhruba tři liry za jeden dolar.
Turecko však musí v letošním roce obměnit 125 mld. dolarů svého zahraničního dluhu. A samozřejmě, že turecké státní cenné papíry budou prodávány s vyšší úrokovou mírou, nežli tomu bylo dosud. A to v příštích letech dopadne plnou vahou na turecký státní rozpočet. A v příštím roce Turecko musí „obměnit“ dalších 200 mld. dolarů státních cenných papírů. Prostě, i turecký prezident by se měl zamyslet, zda je dobré pro jeho zemi eskalovat konflikt se Spojenými státy. Zda jeden americký pastor, jehož obvinění zglajchšaltovanou tureckou justicí je viditelně na vodě, stojí opravdu za to. Sankce vůči Turecku kvůli tomuto pastorovi ze strany USA jsou jen symbolické. Ale jsou jasným vzkazem: USA se vydírat nenechají a rozhodně nevymění údajného inspirátora vojenského převratu v Turecku, Fethullaha Güllena, za bezvýznamného pastora, který se jen připletl do soukolí komplikovaných mezinárodních vztahů. Na uklidnění situace v Turecku má ovšem zájem i západní Evropa. Některé země západní Evropy jsou překvapivě silně hospodářsky angažované v Turecku. Tak třeba španělské banky napůjčovaly v Turecku přes 83 mld. dolarů, francouzské banky přes 38 mld. dolarů, banky britské přes 19 mld. dolarů. Činily se také italské banky, a všichni víme, že italský bankovní sektor zrovna stabilitou nevyniká, které napůjčovaly Turecku 17 mld. dolarů. Pokud si turecké firmy a turečtí občané půjčovali v cizí měně, tedy v dolarech a v eurech, tak při raketovém znehodnocování vlastní měny nebudou schopni platit své závazky v zahraničních měnách. A tak se turecká krize přes evropský bankovní sektor přenese do celé Evropy.
Také pro Čechy, kteří vyvezli do Turecka, což je země s velkým trhem s 80 miliony obyvatel, v loňském roce zboží za více než 53 mld. dolarů, nastanou problémy. Vyváželi jsme do Turecka potraviny a živá zvířata, ale také chemické výrobky, polotovary, průmyslové spotřební zboží. Ale největší položkou vývozu byly stroje a dopravní prostředky, kterých se z Česka do Turecka vyvezlo za 33 mld. dolarů. A to už bude pěkná rána českému průmyslu. Je otázka, jaké konsekvence vyvodí z této krize, do jejíchž osidel Turecko spadlo, turecký prezident. Jeho rozhodné vítězství v nedávných volbách finanční trhy nepřivítaly. Chápou, že posílení jeho osobní moci povede k těžko přijatelným zásahům do ekonomiky, například do rozhodnutí turecké národní banky, které Erdogan neumožnil při růstu inflace zvyšovat úrokové míry. Prostě finanční trhy se bojí velkého hospodářského propadu Turecka, bojí se o své peníze. A Turecko – při vší úctě k Řecku - není Řeckem. Představuje mnohem silnější ekonomiku, jejíž zvyšující se toxicita nutně negativně ovlivní hospodářský růst v Evropě. Možná zatím jen o desetiny procent, ale při současném započtení dalších faktorů plynoucích z Trumpových avanturistických rozhodnutí (rozpoutání obchodní války s EU, s Čínou a s dalšími zeměmi), můžeme čekat jen horší vývoj. Ukazuje se, že hospodářský růst v EU, včetně ČR nemusí být vůbec dlouhodobější, tak jak se zatím jevil.
Jiří Paroubek
