Příspěvky Pavla Párala patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dá v MF Dnes najít, protože vždy znovu překvapují odvážným ohýbáním logiky, až kamsi na hranici fyziky. Je nutné však dodat, že Páral si to usnadňuje, protože se nezajímá o fakta, neptá se, nanejvýš po pistolnicku napřed střelí, a pak se zeptá.
Tak například Páral nebyl na tiskové konferenci, na které Jiří Havel vysvětlil, že ČSSD školné nechce, ale přemýšlí, jak zabránit zneužívání principu solidarity v oblasti vzdělávání (malé penalizační poplatky pro opakované repetenty v duchu sedm let platného principu, že vzdělání je zdarma pro ty, kdo to zbytečně neprotahují). Přesto v úterý 25. srpna Páral v Mladé frontě Dnes napsal, že Havel by nikdy veřejně nepřiznal, že nic v životě není v neomezeném množství zadarmo. Snad aby to Havel tesal na Prachovské skály...
Ale dejme tomu, že se Páral přehlédl, o školství píše jen příležitostně, a tak se v tom tolik nevyzná. Raději se vydává za experta přes ekonomii a z těchto výšin se obořil do mé argumentace v Hospodářských novinách, že vláda orientuje svoji hospodářskou politiku na podporu nejzaostalejší části ekonomiky a naopak dusí obory, které se prosazují kvalitou na zahraničních trzích.
Moje argumentace vychází z toho, že vláda prosadila zelené karty pro nekvalifikované pracovníky z rozvojových zemí, ochotné pracovat téměř zadarmo, aby podpořila tu nejméně produktivní část českého průmyslu, která staví svou budoucnost jen na podceněné pracovní síle. Přitom ignoruje exportéry, kteří staví na velmi kvalifikovaných a motivovaných pracovnících (nikoliv absolventech zešedlých při poflakování po fakultních chodbách). Jestli exportéři a moderní úspěšné firmy něco od vlády opravdu potřebují, pak je to pevný termín pro zavedení eura. Potřebují jasnější kontury budoucnosti, aby mohli kalkulovat modernizační investice. Říkají to jasně, nahlas, pořád.
Moje představa, že ekonomice euro pomůže, však Párala vysloveně pobavila. „To totiž zcela nepochybně zmrazí současné podceněné mzdy ve srovnání s našimi západními sousedy na oné podceněné úrovni, protože už je nepožene posilování kurzu koruny," vysvětlil mi dobrácky.
Když jsem si to však nakreslil, nevycházelo mi to. Dnes možná lze někoho omámit úvahou, že mzda v korunách sice roste málo nebo vůbec, ale v přepočtu na eura je to mnohem lepší. Až tu však euro bude, nebude už možné něco takového zkoušet a vývoj reálných mezd se bude muset odvíjet od produktivity práce a inflace. Přestane být možné udržovat ostrůvky zaostalosti, kde se vychází vstříc těm nejméně schopným podnikatelům a manažerům, a budeme se rychleji přizpůsobovat mezinárodnímu prostředí. To ostatně probíhá už teď, jak ukázal výsledek jednání odborářů ze zlíchovského výrobce dopravní techniky s vedením globální Siemens Group.
Jestliže trh, pane Párale, akceptuje růst mezd, zřejmě si to může dovolit a měl by dostat prostor. Státní zásah v podobě organizovaného masového přílivu nekvalifikované pracovní síly jde proti trhu. A to přece nemáte rád. Aspoň v této fázi novinářské kariéry (ne vždy tomu tak ovšem bylo).
A pokud jde o investiční pobídky pro „montovny", Páral měl zřejmě na mysli automobilky. Třeba ta v Kolíně byla v okamžiku spuštění nejmodernější na světě a podobně jako na Škodu Auto se na ni napojí domácí výrobci součástí a příslušenství, kteří slouží i mnoha dalším zahraničním značkám. Naučili se vyvinout a vyrobit zcela nový prvek během týdnů, pokročili v materiálovém výzkumu, počítačové podpoře, spolupráci na globálních trzích. Kde by se jim to jinak podařilo, kdyby pobídky nebyly? Na troskách rozkradených kuponových podniků??
