Zaslepeně za svým cílem, tvrdě na Paroubka, urazit, pošpinit, nebo si nedej bože lidé uvědomí, že přichází s konkrétní nabídkou a my máme „po ptákách", nebo po zakázce? Mohli takto uvažovat dva nestranní komentátoři, když včera zasedli ke strojům?
Minulý týden jsem vedl úvodní slovo mezinárodní ekonomické konference na téma „Cesta z krize". Akcentoval jsem šanci s krizí prosadit změnu. Akcentoval jsem potřebu naslouchat, hledat „perličky na dně", mít otevřenou mysl a prohlubovat demokratickou praxi. Akcentoval jsem vůli hledat vyvážená, nikoli ortodoxní, řešení. Cílím snažení ČSSD ku prospěchu občana, jeho svobody nejen ekonomické, ale také lidské. Poukázal jsem na nebezpečí hédonismu čisté ekonomizace. Varoval jsem - pokud jde o krizi - před předčasným optimismem a nebezpečím odchodu od rozdělané práce. Hovořil jsem i o tom, že účty je nutné platit, o tom, že je nutné léčit příčiny krize, nejen její důsledky. Hovořil jsem o strategii změny, o regulaci finančních trhů, o proaktivní roli státu, boji s korupcí a šedou ekonomikou, o úsporném a efektivním státu, ale také o spravedlivém a odpovídajícím daňovém systému. V závěru jsem hovořil také v širších souvislostech o právech občanů, vytvoření demokratického integrujícího prostoru, o demokratické zkušenosti a víře v hodnoty evropského humanismu. Možná jsem až příliš pronikl na pole filozofie, čímž jsem některé posluchače znudil a neposlouchali mne. Nebo to bylo příliš obrazné. Nebo nechtěli poslouchat...
Mezi hosty konference byli domácí i zahraniční vrcholní politici a ekonomičtí experti. Uznávané kapacity v oborech společenských věd se de facto v diskusi shodly na základních příčinách krize i základních způsobech jejich řešení. Očekával jsem, že ti, kteří nediskutovali či přímo nenaslouchali, se s programem i materiály z konference alespoň seznámí, třeba si je přečtou, třeba si můj projev poslechnou ze záznamu. I tak jsem se mýlil. Skoro jako pánové Topolánek a Kalousek při sestavování rozpočtu roku 2009. Obdržel jsem sice očekávanou, ale tentokráte až moc průhlednou reakci.
Pánové Páral a Komárek, jistě vedeni svou poctivosti, nestranností a zájmem o obecné, nikoli osobní, blaho, telepaticky a nezávisle zpracovali dvě reakce jako komentátoři MF Dnes - o nezodpovědné ČSSD a bezradné ODS. První Páralova reakce je podobná hysterii potrefené husy. Komárkova reakce je pokusem o resuscitaci pravice. Nejapnou omluvenkou neschopnosti a sobectví. Volím tvrdá slova, neboť jsem byl v jejich „názorech" označen za toho, kdo bude držet kalašnikova v rukou, kdo vypálí stoh (a jistě nemysleli stoh zkorumpovaných vazeb kmotrů), kdo přichází k občanům, aby je zruinoval, vypůjčil si od nich a nakoupil Openkarty, padáky, transportéry a džípy, mýtné brány, jachty a vily v Toskánsku, tajná konta a špičaté boty. Jsem totiž obklopen houfem šibalů. Díky za Vaše názory, pánové Párale a Komárku. I tomu nejtolerantnějšímu čtenáři musí dojít, že tentokráte jste se definitivně pasovali do pozice exkluzivních agitátorů. To snad ani Vaši klienti nemohli chtít, abyste byli takto průhledně jednostranní. Jistě jste si své žoldy zasloužili, ale příště opatrněji, je to moc okaté, měl by vám to Váš hlavní politický instruktor říci.
Nezlobte se, ale použiji komentáře jako modelový příklad ortodoxního fundamentalistického boje za staré dobré časy divokého západu, za typ zaslepené, zapouzdřené války Al-Párajdy a budu na tom demonstrovat, jak hloupé je, když nenasloucháte a jen „kritizujete". A poradím, příště se lépe domluvte.
Oba komentáře mají rozdílný obsah. U ČSSD pan Páral rozebírá konkrétní návrhy, byť nepřesně a tendenčně. U ODS pan Komárek vystačí s tím, že na rozdíl od Topolánka je knížepán fešák a nekrade. Nemůže se totiž zabývat konkrétními návrhy, neboť ODS je nemá a pánové z MfD tak nemají s čím polemizovat. Pokud by nechtěli polemizovat s Kocourkem, ale to se jim nechce, protože triviálnost jeho návrhů by při jejich rozmazávání ještě více páchla.
Pozor na protimluvy, pánové! Pan Páral přiznává, že příjem státního rozpočtu by se po našich opatřeních zvýšil až o 40 miliard, byť to považuje za málo reálné. Pohybuje se tedy na rovině domněnek a dohadů, nikoli faktů. My jsme samozřejmě svá opatření propočítali, pracovali jsme na svém programu dlouho a držíme kontinuitu svých návrhů. Ovšem komentátor zvesela zvedne náklady za garance za navrhované půjčky z propočítaných 1,5 mld. na desítky miliard. V souladu s divokým kapitalismem totiž dopředu počítá s tím, že se půjčky nevrací, že nesplácet je normální. Půjčky od soukromých bank tohoto charakteru mají prakticky zcela bezproblémovou splátkovost.
Tendenčně se nehovoří o příčinách krize, ale klidně se porovná krach hypotečního trhu v USA (způsobený finančním inženýrstvím) s intervencí navrhovanou ČSSD, která spočívá ve stabilizaci úroků a aktivního oživení trhu, nikoli ve vytvoření neregulovaného rejdiště pro derivátní obchody.
Ve svém komentáři pan Páral volně nakládá s fakty a mění je ve spekulace. Jako finanční inženýr. Hlavně, že výsledek spekulace je milý pro chtěný závěr a tudíž milý i chlebodárci. Je to ovšem podobné, jako bychom usuzovali z faktu, že pan Páral má doma deštník (což jistě má), že je násilník a tluče s ním svoji ženu. Protože kromě toho, že deštník nám poslouží jako ochrana proti dešti, můžeme ho také použít jako zbraň a někoho s ním přetáhnout po zádech. Z neutrálního faktu „mám deštník" nebo chci progresivní zdanění, či podporuji mladé rodiny, bych logikou pana Párala mohl vytvořit hodnotový soud o vlastníku deštníku či nositeli myšlenky. Tedy, Paroubek ruinuje stát či Páral je násilník. S logikou to pochopitelně nemá nic společného, stejně jako názor pana Párala na strategii ČSSD pro řešení krize.
Proto nepovažuji za nutné argumentovat čísly, jsou obsažena v našem materiálu. Argumentuji pouze tím, že jsem si plně vědom strukturálních problémů českého rozpočtu, jsem si vědom nutnosti změny a ČSSD je na tuto změnu připravena. Vím, jak a dávám svůj názor k posouzení občanům. Věřím jim. Věřím v jejich objektivitu. Vám jen doporučím: hledejte „perličky na dně" a naslouchejte. Já naslouchám. U Vás ale slyším pouze zášť.
