Jezdím do Francie prakticky každý rok. Přiznám se ale, že se raději pohybuji v jejích nejkrásnějších a nejvýstavnějších částech a ne v těch problémových.
Mám rád jih Francie a jezdím tam už od roku 1991 a posledních osm let stále do stejného hotelu u moře. Alespoň na pár dní. Pokud jsem v Paříži, pohybuji se nejčastěji na nejhezčích bulvárech města, v jeho nejvýstavnější části. Ale samozřejmě se mně také stalo, byť trochu nechtěně, že jsem přišel i do jiných částí Paříže. Široké ulice - bulváry v těch „jiných“ částech Paříže mají v podstatě stejné urbanistické řešení a architekturu, ale žijí tam trochu jiní lidé, respektive lidé s poněkud odlišnou kulturou: Afričané, Asiaté. Prostě je to Paříž, ale je to jiné město, než jsou například domy a jejich obyvatelé u bulváru Saint Germain.
I mě chvíli trvalo, než jsem pochopil, proč vlastně desítky tisíc lidí v tzv. hnutí „Žlutých vest“ po celé Francii dlouhé týdny o víkendech demonstrovaly. Vždyť přeci na těch bulvárech a na Azurovém pobřeží je tak krásně... Bohužel, je ale také jiná Francie nežli Francie hotelů, do kterých jezdí buržoazie a kosmopolitní vyšší střední třída ze západní Evropy. A nemusím mluvit ani o Francii statisíců mladých nezaměstnaných lidí, jejichž předkové přišli do Francie před dvěma či třemi generacemi z bývalých francouzských kolonií. U těchto lidí je bída často dědičná.
U hnutí „Žlutých vest“ převážili lidé z „bílé“ nižší střední třídy, zaměstnanci i živnostníci. Prostě ti lidé, kteří pracují, aby každý měsíc zaplatili své složenky a aby zjistili na konci každého měsíce, že jim vlastně po zaplacení účtů už nic nezbývá.
Proti velkým demonstracím nasadila francouzská státní moc masivně policisty a snažila se toto hnutí rozbít a utlumit. Je otázkou, zda se hnutí Žlutých vest ještě v září vzpamatuje a v jakém rozsahu.
Pokud se ovšem podíváme na výsledky francouzské ekonomiky, v posledních dvou letech byly dobré. V prvním čtvrtletí roku 2017 dosahovala dokonce meziročně růst 3%. Francouzské hospodářství rostlo v předchozích dvou letech rychleji nežli HDP v sousedním Německu a v Itálii. Ale v prvním čtvrtletí tohoto roku dosáhl růst HDP meziročně jen 0,3% a ve druhém čtvrtletí dokonce jen 0,2%. Nicméně odhady růstu HDP Francie pro tento rok se pohybují na úrovni 1,3%. Ekonomové konstatují, že spotřeba domácností je vlastně anemická, byť vláda povzbudila výdaje domácností daňovými úlevami a benefity. Výdaje francouzských domácností se zpomalily ve druhém čtvrtletí na 0,2% z 0,4% růstu v předchozích třech měsících tohoto roku. Prostě francouzské domácnosti tak své chování přizpůsobují napětí ve společnosti v důsledku hnutí „Žlutých vest“.
Současně ve Francii klesá také nezaměstnanost, která v květnu dosáhla desetiletého minima, ale její míra je stále dvojnásobná oproti Německu. A je nejméně čtyřikrát vyšší u mladých lidí ve srovnání s německou mírou nezaměstnanosti mladých. Vláda Francie a její prezident se ovšem pod tlakem hnutí „Žlutých vest“ zavázali k jistým rozpočtovým výdajům a úlevám majícím za následek pokles příjmů státního rozpočtu. Francie tak bude mít velký problém udržet v tomto roce limit tří procent schodku státního rozpočtu k HDP.
Francouzská politická scéna zůstává v tuto chvíli velice nervózní. Popularita prezidenta po dvouletém výkonu úřadu klesla na velice nízké hodnoty. Možná ještě vážnější je, že se prakticky rozpadla, ale není to poprvé v historii tohoto hnutí, Socialistická strana Francie. V tuto chvíli je tak slabá, jako byla kupř. před rokem 1971, kdy se jejím vůdcem stal Francois Mitterand. Také strany klasické francouzské pravice zrovna nezažívají nejlepší období. Jsou zatíženy prezidentskou érou nepříliš úspěšného a problémového prezidenta Sarkozyho. Prostě Francie ani v politice příliš nevzkvétá.
Jiří Paroubek
