A. Babišovi je zřejmě poněkud nepohodlné, když se do něj, byť ve vcelku okrajových českých médiích, tu a tam strefuji.
A jeho marketingové zázemí asi bere trochu úporně, že jsem se teď, někdy i s rodinou, aniž bych o to usiloval, objevil v několika českých médiích. Vše se proto musí rychle uvést na pravou míru…
Kdysi, při křtu mé dcery, bylo jako vrchol mé rozmařilosti uváděno to, že má dcera od své řecké kmotry dostala „botičky od Diora“ za 60 eur (slovy: šedesát eur). Nyní je situace v mediích trochu jiná.
Rodinní příslušníci pana Babiše jsou v mediích často vystavováni jako výkladní skříň české velkoburžoazie, aby tu a tam chrastili zlatými řetězy nebo kabelkami či jiným vybavením za statisíce korun. Já jsem již léta soukromou osobou. Vlastně tři roky jsem mimo politiku. Žiji v kapitalismu, a musím se tedy také nějak živit. Proto využívám své kvalifikace, své orientace ve světovém hospodářství a obchoduji na finančních trzích s akciemi a komoditami… Žijeme v tržní ekonomice, tak proč nevyužívat také nástroje, jako je burza či finanční trhy a spekulace na růst či pokles cen akcií a komodit. Nevidím v tom nic nemorálního a ani nic, co by bylo v rozporu s mým socialistickým přesvědčením.
Stejně tak mé vyjádření pro MfD o tom, že české základní školství v posledních deseti letech, tedy především díky pravicovým vládám, ztratilo velkou část své někdejší kvality, je něco, na čem nemám co měnit. A takové je to i s rozhodnutím mým a mé ženy o tom, že naše dcera bude docházet do soukromé základní školy, v tomto případě s anglickým vyučovacím jazykem.
Svět, který se zvolna vytváří kolem nás, je potřeba vidět také v jeho dynamice. Tedy uvažovat o tom, co bude za dvacet, či třicet let, až má dcera bude pracovat a bude si muset zajišťovat své živobytí. Myslím, že je nezbytné pro to dnešní děti vybavit především jazykově.
V anglické školce, do které dcera dva a půl roku chodila, se naučila velmi slušně anglicky. A vzhledem k tomu, že většina učitelek tam je z anglicky mluvících zemí, má dcera díky tomu v jejích šesti letech velkou šanci naučit se angličtinu jako rodilý mluvčí. Také se již učí francouzsky a rádi bychom, aby se na anglické škole Park Lane začala do dvou až tří let učit i němčinu. Také proto, že k nejlepšímu osvojování znalosti cizí řeči dochází ve věku mezi osmi až deseti lety. V tomto věku je největší šance se cizí jazyk naučit na velmi slušné úrovni.
Ten svět, který v budoucnu přijde, si zkrátka vyžádá ve středoevropském prostoru u mladého člověka znalost tří nebo čtyř hlavních evropských jazyků a jednoho dalšího evropského jazyka (s mou ženou se dcera začala učit také řecky), a samozřejmě jednoho orientálního jazyka. Ať je to čínština, arabština, korejština, hindí či japonština…
A je vcelku jedno, zda moje dcera bude květinářkou, či ekonomkou nebo právničkou. Se znalostí cizích jazyků se jí rozšiřují možnosti jejího zaměstnání i na jiné země. Vlastně pak může pracovat po celé Evropě.
České základní školství se v posledních deseti letech vyvíjí nešťastně. Pravicové vlády přiškrtily do českého školství přísun peněz, což se následně projevilo nejen na mzdách, ale hlavně v celkových možnostech školství, kvalitě využívaných pomůcek, technologií či systémů. Ale také třeba na zahraničních výměnách a podobně.
Některé zjevy, které působily či působí ve funkci ministra školství v posledních deseti letech, byly opravdu děsivé. Kuchtová, Liška, Dobeš (to byl nejstrašnější případ), Fiala (ten byl o něco lepší než Dobeš), ale také třeba Valachová, která se stala ministryní z leknutí.
Je nicméně dobře, že současná Sobotkova vláda zvýšila významným způsobem příliv peněz do školství. To v prvé řadě umožní udržet kvalitní učitele a zlepší to celou pozici školství v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Zejména těmi v našem okolí. Tedy v první řadě s Německem a Rakouskem. Ale po téhle vládě může zase přijít jiná, která bude nesmyslně osekávat výdaje na vzdělávání.
Bohužel, musím znovu konstatovat, že ministry školství se v posledních deseti letech často stávali lidé, kteří k tomu neměli žádné velké předpoklady. Když se podíváme na jména, která jsem v tomto článku výše uvedl, tak snad jen prof. Fiala je člověkem, který zná do hloubky alespoň jednu oblast školství. Školství vysoké. Je však ideologicky indoktrinovaný, a proto se jen těžko mohl stát dobrým ministrem školství.
Českému školství přeji vše dobré, ale po strašlivé šetřící kúře v letech 2007–2013 za pravicových vlád a po tápající ministryni Valachové nebude vůbec snadné se z problémů tohoto resortu dostat.
Ostatně české vysoké školy se v mezinárodních srovnáních pravidelně umisťují na místech, která vůbec nejsou k chlubení, případně nejsou vidět vůbec… Nebudu se proto divit mladým lidem, slušně jazykově vybaveným, kteří budou hledat možnosti studia na VŠ například v Rakousku, v Německu či Británii anebo jinde.
Osobně považuji za v tuto chvíli nejlépe se vyvíjející oblast českého školství střední školství, kde si alespoň část středních škol, doufám, že větší část, zachovala slušnou úroveň. Ovšem koncepce výuky v řadě českých středních škol je poněkud archaická. A také systém státních maturit je takový, že úroveň neposouvá dopředu. Připravovat se na maturitu jako na soutěžní kvíz je něco zcela jiného než se zabývat seriozní studijní přípravou s předvedením seriozně a důkladně nabytých znalostí u maturitní zkoušky.
Jiří Paroubek
