V rámci skromných oslav, které proběhly k 28. říjnu, k výročí vyhlášení Československé republiky, měl veřejné vystoupení také bývalý prezident Václav Klaus.
Řeč pana prezidenta proběhla u pamětní desky, jež je umístěna na Obecním domě, kde mužové 28. října vyhlásili před 102 lety republiku. Chápu, že se pan prezident nudí. Chápu, že by chtěl být užitečný, ale vystupovat v jedné z nejkritičtějších chvil moderních českých dějin proti opatřením, vyhlášených vládou ke zmírnění průběhu koronavirové krize, nepovažuji za rozumné. K čemu jsou osobní svobody, o nichž V. Klaus fantazíruje, když pacient zemře. Anebo má takové následky z nemoci, že další život je pro něj i pro jeho nejbližší okolí utrpením a pro celý zdravotní systém nebývalou zátěži. V. Klaus se zařadil na stranu těch, kteří kašlou na doporučení vědců a jiných odborníků, na statistiky, na matematické modely, což je u něj bohužel už po několik let základní metoda práce. Prý jde o to, podle V. Klause, nepodléhat strachu a nenechat si vzít nezávislost. V čem je člověk, pokud není multimilionář, v kapitalistické společnosti vlastně nezávislý? To přeci nemůže V. Klaus myslet vážně. On má finanční prostředky, společenskou prestiž a také kontakty ve zdravotnictví, aby si zařídil superkvalitní léčbu v případě jakéhokoliv onemocnění (včetně COVID-19), kterou běžný občan nemá. Jak má běžný občan být statečný čelem k zákeřné pandemii, když neví, jestli za čtrnáct dní ještě bude dost nemocničních lůžek pro nejtěžší případy s nemocí COVID-19. Cynicky vzato, a nerad to takto píši: kdyby každý týden nezemřelo zhruba až tisíc pacientů na komplikace spojené s koronavirem, už v tomto týdnu by byly kapacity českých zdravotních zařízení přehlcené. A došlo by tedy k jejich kolapsu. Je to strašné, ale je to bohužel tak.
V. Klaus tak patří ke věrozvěstům, kteří svými pitomými „doporučeními“ (a jednalo se často o vynikající lékaře z jiných oborů), zlehčovali průběh pandemie roušky i nemoc jako takovou. A mají tedy spoluzodpovědnost za současný vývoj. Bohužel také premiér Babiš se předstihoval s představiteli opozice v ignorování požadavků epidemiologů a virologů na přitvrzení opatření proti koronaviru. Vzpomeňme si, že ještě v srpnu např. předseda ODS Fiala zlehčoval používání roušek. A že začátkem července proběhla de facto pod patronací pražské radnice velkolepá slavnost na Karlově mostě pod heslem „V Praze je blaze“. Při ní byl u velkého prostřeného stolu po celém Karlově mostě, prohýbajícího se pod jídlem, doneseným debužírujicími účastníky, slavnostně vyhlášen konec pandemie v Praze…
Václav Klaus mluví při pandemii o tom, že se nemají omezovat Ústavou dané občanské svobody. A dále, že je přitom likvidována česká ekonomika. Že prý jsou rozvraceny finance státu a jsou vytvářeny dluhy, které budou zatěžovat naše potomky dlouhá desetiletí. To má pan prezident v zásadě pravdu, ale možná, že by mohl přijít s jiným rozumným alternativním řešením.
Řešením ale není, že se bude koronavirus ignorovat, nechá se věcem volný průběh. Lidé pak budou umírat po desetitisících.
Zdraví lidé pak nutně podlehnou panice a uzavřou se ve svých domovech. A pak stejně k rozvratu ekonomiky dojde. Protože společnost by v takovém případě zcela ovládnul strach. Zkrátka, opatření vlády nemají alternativu v jejich zlehčování anebo změkčování. Mají alternativu jen v jejich zpřísňování a dalšímu přitvrzování tak, jak k tomu došlo např. v Izraeli anebo předtím ve velkém v Číně.
Ještě bych vládě doporučil, aby epidemiologové, virologové, případně další vědci, vlastně lidé soustředění v příslušné vládní epidemiologické komisi, posoudili, zda je rozumné přistupovat ideologicky a politicky předpojatě k jedné ruské vakcíně proti koronaviru (kromě Ruska se používá již i v Indii) a čtyřem čínským vakcínám, jejichž výzkum a praktická aplikace jsou již v chodu. Tím samozřejmě neříkám, že bychom neměli přijímat jakoukoliv jinou pomoc odjinud, pokud ovšem bude...
Otevřeně řečeno, dokud nebude k dispozici účinná vakcína, budou se vlny pandemie vracet tak, jako vlny odlivu a přílivu v moři.
Řeči o osobních svobodách, o Ústavě, o zadlužení příštích generací jsou sice krásné, ale teď by se jich lidé, jako jsou bývalí prezidenti či premiéři, tedy osoby s určitým vlivem na veřejnost, měli alespoň na pár týdnů zcela vzdát.
Jiří Paroubek
