Administrativa České národní banky (ČNB) zpracovává tradičně velmi kvalifikované ekonomické analýzy.
Samozřejmě v těchto zprávách si ČNB nikdy nekálí do vlastního hnízda, ale kdo jiný to dělá. A tak těžko můžeme očekávat, že se v nějaké vlastní analýze ČNB objeví zcela objektivní zhodnocení důsledků rozhodnutí Singerova vedení ČNB z listopadu 2013, kterým byl na několik let "zmražen" kurz české koruny ve vztahu k euru v poměru 27:1 ( Tedy jinak řečeno 27 korun za jedno euro.). A to vše v situaci, kdy předtím již koruna ve vztahu k euru zpevnila pod úroveň 1:25. Bylo to nepochybně zcela ekonomický i politicky chybné rozhodnutí, které za více než tři roky, kdy bylo realizováno ve svých důsledcích znamenalo vytištění dvou bilionů korun, za které ČNB nakupovala na finančních trzích eura, aby udržela nesmyslně slabý kurz koruny.
Kdo na tom vydělal? Nepochybně vývozci. Tedy "čistí" vývozci, ti, kteří se zabývají jen vývozem hotových výrobků. Ty firmy, které dovážejí suroviny a polotovary ze zahraničí a současně vyvážejí hotové výrobky, již na tom byly jinak.
A kdo na tom prodělal? Čeští občané, kteří jezdili na dražší dovolené a nakupovali dražší zboží z dovozu, nežli by bylo zboží, které by bylo dováženo například v kurzu 1 euro ku 23 až 24 korunám. Samozřejmě prodělal také celý český průmysl a české národní hospodářství, a to proto, že jsme byli nuceni nejmodernější světové technologie a zařízení nezbytné pro modernizaci české ekonomiky dovážet možná o 10 až 15% dráž, nežli by to bylo nutné. Tedy, pokud by nedošlo k onomu špatnému rozhodnutí vedení ČNB v listopadu 2013. Dá se říci, že tento krok Singerova vedení ČNB způsobil neochotu mnoha a mnoha českých firem modernizovat své výrobní prostředky. A tedy přispěl k jisté retardaci českého průmyslu. Je dobré si také připomenout, kdo tehdy v listopadu 2013 tento krok vedení ČNB kritizoval.
ČNB udělala své rozhodnutí ve chvíli určitého interregna, tedy bezvládí nebo spíše mezivládí, kdy po volbách do sněmovny sice ještě existovala úřednická Rusnokova vláda, ale byla zcela bez mandátu a tak jediný, kdo z aktivních politiků postup ČNB kritizoval, byl Miloš Zeman. A z politiků mimo aktivní službu jsem to byl prakticky jen já. Vzpomínám si, jak jsem tehdy vzal k budově ČNB tři desítky demonstrantů a s mikrofonem v ruce jsem ostře krok ČNB, který ještě čeští daňoví poplatníci v budoucnu pěkně zaplatí, ostře kritizoval. Dokonce tak hlasitě, že z budovy ČNB vyběhl guvernér Singer a pokusil se se mnou přetahovat o mikrofon. Samozřejmě, že jsem mu mikrofon nepředal. Ale to tak byly všechny protesty, které se odehrály.... Mimochodem, začátkem roku 2014 jmenovaný předseda vlády Sobotka, někdy v roce 2016 dokonce zajel do budovy ČNB a vedení ČNB, jistě na základě rad svých dobrých kamarádů a poradců (nevím jen, jestli to byli Bisoni anebo Pokorný) nesmyslný krok ČNB podpořil. Přitom by to měla být především sociální demokracie, která měla tento ekonomicky nesmyslný a protilidový krok vedení ČNB odsoudit. V analýze ČNB se nyní objevuje, že „přijetí eura brání rozdíl v ekonomické úrovni ČNB a eurozóny“. To je i není pravda. V eurozóně jsou přeci země (Slovensko, Řecko, Portugalsko, Itálie, Španělsko), které jsou dnes pod hospodářskou úrovní ČR anebo jsou s úrovní české ekonomiky srovnatelné. Mimochodem, pokud by nebylo zásahu vedení ČNB v listopadu 2013, dnešní kurz eura a české koruny by byl v poměru nejspíše někde mezi 22 – 23 korunami za 1 euro. Z toho vyplývá, že i onen často užívaný propočet výše HDP Česka na jednoho obyvatele podle parity kupní sily, by se pohyboval někde kolem průměru celé Evropské unie (dnes je na úrovni 91% průměru a to je setsakra rozdíl).
Je správné, že ČNB ani vláda nestaví žádné nerealistické termíny, pokud jde o přijetí eura. Myslím, že každá odpovědná vláda musí vyčkat s přijetím eura až na situaci, kdy bude dosaženo reálné relace mezi eurem a korunou, která je někde na úrovni 1 euro za 18 – 20 korun. Pokud by to tak nějaká budoucí česká vláda neudělala, znamenalo by to znehodnocení úspor obyvatelstva a také snížení jeho kupní síly. A tedy levný výprodej českého národního bohatství do zahraničí.
Jiří Paroubek
