V příštím životě chci být rómský homosexuální poslanec

…či senátor, nejlépe původem z Ukrajiny. Nějak se v poslední době nemůžu zbavit dojmu, že být Čech v Čechách je tak trochu nevýhoda a bylo by lepší stát se členem nějaké menšiny.

Když jsem býval mladší a jezdíval jsem do školy autobusem MHD, s oblibou jsem si čítával na skle za řidičem „Práva a povinnosti cestujících“. Vždy mě fascinovalo, kolik povinností jako cestující mám a práv tak málo, snad jenom to, že mě MHD dopraví z bodu A do bodu B a ani to nemusí být vždy pravda.

Dnešní doba mi připadá v mnohém velmi podobná, povinností těch mám dost, ovšem ta práva poněkud pokulhávají. Nejsem rasista (doufám), ale v poslední době okolo sebe neustále slyším, jak se ta která skupina má špatně jak je diskriminovaná a co je třeba udělat a uzákonit, aby se tak nedělo. To jsou samá práva homosexuálů, práva rómů, práva přistěhovalců, práva vězňů a kde jsou povinnosti?

A tak si říkám, a co ta naše menšina? Ta původní, česká, ta co celý svůj život chodí do práce, platí daně a splácí půjčky, bere si za životního partnera osobu opačného pohlaví, vychovává děti, chodí k doktorovi až když je to nezbytný a čeká, jestli se dožije důchodu a bude si moci zaslouženě užívat těch pár let, co mu ještě zbývají. Říkám si, jestli se na nás kromě neustálého zdražování a vymáhání různých poplatků, tak nějak nezapomíná. Jestli by to nechtělo se nějak panstvu nahoře připomenout, třeba jim zacinkat klíčema, i když to posledně moc nepomohlo. Prostě aby věděli, že tu jsou i Češi.