Tak se žije zaměstnancům OMV

Nedávno mne zde zaujal článek jedné blogerky „Jak se žije zaměstnancům firmy Shell“, natolik, že jsem jej dal přečíst své ženě, aby se také trochu pobavila, protože něco podobného, pouze v bleděmodrém zažila u konkurenční společnosti OMV.

Na čerpací stanici OMV v Praze, vzhledem k tomu, že již nějakou praxi na ČS měla, byla přijata bez problémů. Absolvovala dvoudenní školení nových zaměstnanců, které, což byla první věc, jenž mne zarazila, se odehrávalo na ČS ve Štěrboholích na výpadovce z Prahy, asi tři kilometry od nejbližší zastávky autobusu. No nic, proškolena a poučena o tom, jak je důležité se zákazníkem neustále udržovat oční kontakt, a s dvěma červenýma, lehce ošoupanýma tričkama, nastoupila má drahá na své první směny. Její radost, že zde se dělá tzv. krátký-dlouhý týden a tím pádem když si srovná směny stejně se mnou, budeme moci každých 14 dní jet na tři dny na chatu, vzala brzy za své. Do práce chodila ne podle rozpisu, ale jak bylo potřeba, podle toho kdo zrovna vypadl, nebo byl vyhozen. Nebylo výjimkou, že měla také pět nočních za sebou. Šéfy jí dělali dva frajírci, kteří měli pumpu v pronájmu a jejich chování k zaměstnancům bylo zřejmě inspirováno filmy pro pamětníky. Což o to, že musela udržovat se zákazníkem oční kontakt, pozdravit, rozloučit se a popřát šťastnou cestu, když někdo kupoval benzín či naftu tak mu nabídnout směs do ostřikovačů, když kupoval cigarety, zeptat se, zda má také zapalovač, nabídnout občerstvení u teplého pultu apod., to se dá celkem pochopit. Ovšem pokud na něco z toho zapomněla, následovala pokuta 500,-Kč a šéfa nijak nezajímalo, že má před kasou frontu deseti lidí a že to prostě nestihne se všem dívat do očí a  podrobně  vše probrat a doporučit, protože kolega či kolegyně zrovna musí za a) doplňovat zboží do regálů b) přejímat zboží které přivezly c) vytírat prodejnu (v zimě takřka nepřetržitá činnost) d) obsluhovat u teplého pultu e) vařit kávu šéfovi a jeho kamarádům, kteří tam byli více méně neustále f) kontrolovat a uklízet WC (na wc byl rozpis a každou hodinu se zapisoval čas kontroly a podpis kontrolujícího) a desítky dalších činností. Co bylo perfektně rozpracováno, to byl systém pokut. Skoro jakýkoliv prohřešek byl pokutován částkou od 500 do výše osobního ohodnocení. Základní plat 9 000,-Kč a odměny, z kterých se ovšem strhávaly pokuty a různá manka o kterých nikdo nevěděl, jak k těmto cifrám páni šéfové dospěli. Jednou, když se platilo manko za údajné chybějící motorové oleje, si má žena dala tu práci a podle faktur vše zkontrolovala, aby přišla s tím, že nejenom nechybějí, ale dokonce jich pár přebývá. Dopadlo to tak, že dostali pokutu za to, že okradli zákazníky, protože jinak nemůžou oleje přebývat. Další z častých pokut byla za triko vytažené z kalhot a nezapnutý límeček až ke krku. Co na tom, že bylo triko o číslo menší a u krku ho žena nezapnula a když si ho zastrčila do kalhot tak při prvním pohybu jí zase vylezlo. Co na tom, že byla manželka po čtrnácti dnech jmenována vedoucí směny, protože byla služebně nejstarší. A jak to dopadlo? Jako vždy v těchto případech, když jí to po pár měsících začalo lézt všechno na nervy, když skoro každý den něco doplácela, ať už to byly pokuty, údajná manka, nebo újezdy řidičů které také platí personál  a začala si stěžovat, také chtěla naivně proplatit dovolenou a práci přesčas, přišla jednoho dne do práce, páni šéfové si ji zavolali na kobereček, kde jí sdělili, že jí přišli na manko 150 000,-. Když chtěla vědět, kde mohla udělat tak velké manko, protože to by musela zpronevěřit celodenní tržbu a ještě táhnout domů několik kanystrů s benzínem, začali na ní řvát, že na to mají papíry, že hned volají policii a podobně, ale že budou tak hodní a když jim podepíše výpověď dohodou, tak jí nenechají zavřít a může jít. Má drahá samozřejmě podepsala, a i když jindy mi volá kvůli každé prkotině, v tomto případě ji to nenapadlo. Když jsem jí říkal, že měla tu policii sama zavolat a žádat STOP STAV a důkazy o zpronevěře a pak na pány podat trestní oznámení, prý ji to nenapadlo. A tak plačící a nešťastná odevzdala svá dvě trička a tím skončila její kariéra u OMV.Mimochodem, za dobu 9 měsíců, kdy má žena pracovala u oné ČS se vedle ní vystřídalo 15 (slovy patnáct spolupracovníků), kolikrát šla do práce a nevěděla, s kým bude dělat a s kým vlastně sdílí hmotnou zodpovědnost. A jak jsme později zjistili, tak nebyla první a určitě ani poslední která odešla za podobných okolností. P.S. Vzhledem k tomu, že se jedná o záležitost starou 5 let, je možné, že ČS má již nové nájemce, kteří se k zaměstnancům chovají slušně. Z tohoto důvodu neuvádím o kterou ČS se jedná.