Zhruba před rokem jsem zde uveřejnil článek „Škoda rány, která padne vedle“. Bylo to v době, kdy paní Džamila Stehlíková, toho času ministryně pro lidská práva, se rozhodla odnaučit české rodiče fackovat své děti.
Rok se sešel s rokem a je to tu zase, pouze s tím rozdílem, že tentokrát je ve funkci ministra pro lidská práva Michael Kocáb. Nevím, zda je tato funkce nějak nakažlivá, nebo za tím stojí temné síly, ale proč má sakra každý z nich pocit, že nás musí naučit, jak vychovávat své děti? Pan ministr od dubna spouští kampaň za deset miliónů na odstranění tělesných trestů dětí z naší společnosti. Zřejmě je v jeho rezortu vše ostatní již v naprostém pořádku (rómové jsou všichni spokojení, chodí do práce a jejich děti do škol spolu s dětmi národních nacionalistů a členů dělnické strany a jejich rodiče společně plánují víkendová setkání a ostatní mimoškolské aktivity), takže dozrál čas, podívat se na výchovu dívek (dětí) v Čechách.
Nevím, zda je pan Kocáb ten správný prototyp otce, který nám ostatním může udílet rady ohledně výchovy dětí, ale mám nápad, jak přejít od tělesných trestů pouze k těm verbálním. Co takhle vylepit v dětském pokoji plakát pana Kocába a začít říkat dětem: „když budeš zlobit, přijde si pro tebe Kocáb“! Možná by to zabralo víc, než nějaké miliónové kampaně.
