Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.
V této vysoké budově budící respekt jak svým vzhledem, tak i umístěným poblíž gotického Petrova a protějšho kopce se starobylým hradem Špilberkem, jsem strávila podstatnou část svého mladého života.
Kde jsou ty časy, kdy jsem jako patnáctiletá vcházela do této impozantní budovy s masivními dubovými dveřmi s archaickou kovovou klikou? Tehdy ve mně vyvolávala její temná chodba s léty oleštěnými kamennými schody tísnivé pocity. Když jsem ji ale po čtyřech letech po maturitě opouštěla, bylo mi to líto. Končil zrovna měsíc květen, rozkvetlý máj, a já jsem si uvědomila, že mi zbudou již jen vzpomínky na chvíle strávené se spolužáky i s oblíbenými učiteli, na procházky po zšeřelém klikatém chodníčku nahoru ke Špilberku, na první nesmělá studentská dostaveníčka s polibky pod rozkvetlým bezem, na první lásky i první zklamání. Kde jsou ty časy „malin nezralých“?
A dnes, při tomto rozjímání, jsem si vzpomněla i na jednu významnou událost z té doby. Na první, ale bohužel i poslední studentský majáles, který se v Brně uskutečnil v roce 1955. Na tuto, tehdy oficiálně povolenou akci jsme se my studenti velmi těšili. Vždyť kromě povinných politických oslav, jako byly například „únorové události“, prvomájové průvody apod., se nekonalo téměř nic zajímavého. Pro nás byl studentský majáles vítanou změnou, do které jsme mohli vložit i kus své vlastní iniciativy a výtvarné invence.
Pro naše oddělení Drobného uměleckého průmyslu, který vedl náš „starý“, všemi oblíbený profesor pan Karl Langer, se pro nás stal majáles podnětem nevídaného nasazení. Dal nám za úkol navrhnout a vytvořit kašírované masky všech členů učitelského sboru. Každému z nás bylo určen jeden nebo dva obličeje některých z nich, a v masce vyjádřit jejich charakteristické rysy. Vítané byla i vtipná a výstižná karikatura. Já jsem měla například poměrně snadný úkol, vytvořit masku naší ruštinářky a tělocvikářky paní I.D., a profesora kreslení akad. malíře O.Z. Oba měli tváře s výraznými rysy, takže to pro mne nebyl žádný velkýí problém. .
Tento úkol byl pro mne i pro spolužáky přitažlivý, mohli jsme do něj vložit něj nejen své nápady, ale i kus studentské recese. No uznejte, koho by nebavilo vytvářet vtipné karikatury svých učitelů? A tak se nám to povedlo, všechny masky našich pedagogů, dokonce i ředitele školy, byly na jedničku s hvězdičkou.
A kupodivu všichni ti karikovaní přijali „svůj úděl“ statečně, s nadhledem, a bez protestů. Tedy až na jednoho, námi ne příliš oblíbeného, chemikáře L.Z. Spolužačka Pavla vystihla rysy jeho obličeje přesvědčivě, ale on, bohužel jediný z učitelů její výtvor nepochválil, dokonce ho považoval za svoji osobní urážku, a nedovolil, aby se maska v majálesovém průvodu objevila. A tak zatímco ostatní vykašírované atrapy důstojných tváří našich pedagogů se v ten májový den vesele producírovaly Brnem, maska našeho chemikáře, s drátěnými brejličkami a řídkými vlásky elegantně pojednanými s papírového motouzu, se smutně krčila v opuštěné školní budově.
Brněnský majáles 1955 se vydařil, byl veselý, až bujarý. Zúčastnila se ho nejen naše umprumka, ale přidaly se i některé brněnské vysoké školy, například Fakulta architektury a další. Každý z nás, účastníků průvodu, i ti, co nebyli „nositeli“ masek se patřičně „odvázali“,“ vytvořil si vlastní vizáž, aby při pochodu brněnskými ulicemi diváky zaujali. Přihlížejícím Brňanům se to líbilo, rozvernému průvodu z chodníků nadšeně mávali. Bylo to i pro ně vítané zpestření, spojené v té době i s nevídanou politickou satirou. Na výrazných cedulích a plátěných heslech v průvodu se objevila i kritika poměrů ve státě – nedostatku uhlí, zboží v obchodech, problémů ve školství, v průmyslu i v zemědělství. Je samozřejmé, že se to tehdejším papalášům nelíbilo, a pro příště udělili takovým a podobným akcím, důsledného „zaracha“... A nebylo se co divit... Situace se v té době ve „východním bloku“ vyostřovala, už v následujícím roce 1956 vypukla tzv. maďarská krize“, která byla, jak známo, násilně potlačena.
***
A tož tak... V dnešní době, kdy je naše Česká republika již 34 let demokratickým státem, a platí v ní podle Ústavy právo shromažďovací, jsou podobné akce, jako jsou různé průvody a klidné demonstrace, povoleny. Jen se musí předem nahlásit. Doufám, že to platí, a bude to platit i nadále.
Přeji vám krásné prožití májových dnů.
(Archivní snímky autorky textu).
Příprava majálesového průvodu u školy v Brně na Husově ulici 10.
Majálesový průvod Brnem
Masky učitelů a profesorů
Mobilní loutkové divadlo
Primánek dříve a maturant nyní
Profesoři kreslení E. R. a O.Z. (Figurálního a v plenéru).
Češtinář J.V. a ruštinářka I.D.
Účastnice majálesu (Já první zleva)
