Jak jsme utíkali před frontou
Přímé boje mezi německými vojsky a vojsky Sovětské armády se v naší dědině odehrávaly v dubnu 1945, trvaly víc jak tři týdny. Obec byla poničena a několik domů bylo pobořeno, jiné vyhořely. Padlo při nich 53 ruských vojáků, civilistů (vesničanů) 7 – a kolik padlo německých vojáků dodnes nevím. Násedlovice byly osvobozeny 19. dubna 1945. (Ale ještě prý byly do 29. dubna německými vojáky ostřelovány).
Všechno začalo tím, že naši vesnici začátkem dubna obsadili němečtí vojáci, a po jejich odchodu vojáci Rudé armády. Skupina jak těch německých, tak i těch ruských vojáků se na čas usídlila i v naší chalupě. Jak jistě víte, domky na Slovácku jsou řadové, jednotlivě jsou nalepeny štíty jeden k druhému. Když po dopadu granátu do střechy plné slámy jednoho z domků začalo hořet, záhy vyhořely kolem i ty další čtyři sousední chalupy. Náš domek otec tehdy zachránil tím, že neustále nosil kýble s vodou a poléval dřevěný spojovací štít se sousedním domem.
Dvorek jednoho z našich sousedů končil vysokým příkrým břehem, ve kterém byl vyhlouben poměrně hluboký, prostornější sklep. Když do vesnice přišla fronta a začaly přímé boje mezi válčícími stranami, v tom sklepě, krytu, jsme se i se sousedními rodinami ukrývali. Asi po čtrnácti dnech stísněného pobytu se zdálo, že boje už ustaly, že je v dědině klid, a lidé začali vycházet z krytů ven. Zdálo se, že zase nastává normální život....
Ale nebylo tomu tak. Najednou vznikla fáma, že Rusové ustoupili a německá vojska se do dědiny vracejí. Mezi lidmi vypukla panika - že střílení a kulometná palba nastane znovu, a že to bude mnohem horší. V nastalém zmatku se někteří občané rozhodli, že odejdou s rodinami do vedlejší vesnice Karlína, vzdálené asi tři kilometry, a tam přečkají než boje skončí. Panice podlehli i moji rodiče, sbalili nejnutnější věci a vydali se s námi dětmi na cestu. Já jsem měla tehdy sedm let, moje mladší sestra pět - a naše maminka byla těhotná. (Nejmladší sestřička se narodila brzy po válce, koncem měsíce srpna).
Velmi živě si vzpomínám na ten chladný dubnový podvečer kdy jsme s rodiči a s taškou nejnutnějších věcí, odcházeli z dědiny, dolů kolem vinných sklepů k Petrášovu mlýnu na Chmelínek, a pak dál po silnici do sousedního Karlína. Stmívalo se, kolem nás stále něco svištělo a hvízdalo, a já se ptala tatínka „tati, co to je?“ On mi tenkrát neodpověděl, ale dnes vím, že to byly střely, kulky z vojenských pušek. Cestou jsem viděla ležet na poli padlé vojáky, dokonce i mrtvého koně se vzdutým břichem.
Cesta nám pomalu ubíhala, až jsme konečně dorazili do Karlína. Na začátku této malé obce stály hospodářské budovy místního velkostatku, a v jedné z nich nás ubytovali. Místnost byla poměrně prostorná, snad to byl nějaký sklad, nebo sýpka. Uprchlíků tam již bylo hodně. Každá rodina měla vyhrazený koutek - na betonové podlaze pokryté vrstvou slámy měla položenou barevnou deku a na ní rozložené tašky a ostatní věci. Místnost byla chabě osvětlena jen několika žárovkami visícími na šňůrách od stropu.
V Karlíně jsme naštěstí pobyli krátce, jen dva dny a dvě noci, a vrátili se zase zpátky domů, do naší chalupy. Byla to opravdu fáma, naštěstí jen panika, která pominula. Němečtí vojáci se již do dědiny díkybohu nevrátili. Pak jsme je již viděli jen jako zbědované válečné zajatce, jak pod dozorem ruských důstojníků táhnou po silnici naší obcí. Smutný pohled...
(Největší strach po dobu našeho krátkého azylu v Karlíně jsme zažívali, když se otec rozhodl, že se každý den musí vrátit do naší chalupy nakrmit domácí zvířectvo. Měli jsme tenkrát krávu Stračenu, prasátko, králíky a domácí drůbež. Králíci a drůbež by prý hlady pár dní hlady vydrželi, ale Stračena by byla neklidná a to prase by tak vyvádělo, že by prý zbořilo chlívek – tvrdil tatínek. No, nakonec všechno dobře dopadlo, zvířata dostala to, co potřebovala - a tatínkovi se cestou naštěstí nic zlého nestalo).
A proč na to vzpomínám dnes? Nečekala jsem že to, co jsem kdysi jako trauma prožívala v dětství, se bude po mnoha desítiletích opakovat dnes, v předjaří roku 2022, a to jen několik set kilometrů od našich českých hranic - na Ukrajině. Že tisíce nešťastných lidí, válečných uprchlíků se svými rodinami, před obavou a strachem o život svůj a svých dětí, bude hledat azyl u nás a v dalších sousedních zemích. A je opravdu víc než tragické, že příčinou jejich utrpení jsou naši někdejší osvoboditelé, dnes bohužel agresoři - Rusové.... Zničená ukrajinská města – Kyjev, Charkov, Mariapol a další, tisíce zmařených lidských životů – vojáků i civilistů, žalují... Kdy už ta bratrovražedná válka skončí, Vladimíre Putine? Ještě je těch zničených měst - a mrtvých na Ukrajině málo?
Mirka Pantlíková
Paříž roku 1968 (2)

Vážení přátelé, dvanáctého prosince (2024), při příležitosti znovuotevření pařížské katedrály Notre-Dame, jsem na blogu zveřejnila článek o naší společné návštěvě (s manželem) Paříže v červenci roku 1968.
Mirka Pantlíková
Vánoční trh ve Zlíně

Před dvěma dny, ve středu 18. prosince, jsme si s manželem potřebovali vyřídit nějaké důležité záležitosti ve městě, a při té příležitosti jsme se s zastavili na Náměstí Míru, kde se konal, jako každoročně, vánoční trh.
Mirka Pantlíková
Paříž roku 1968 (1)

Před několika dny se ve Francii, v městě Paříži, stala velké událost, po pěti letech od ničivého požáru pařížské katedrály Notre - Dame se za účasti nejznámějších světových celebrit a státníků konalo její nové otevření.
Mirka Pantlíková
„Klausi, vylez“, aneb listopad 1989

Tenkrát v roce 1989, těsně před 17. listopadem, byla větší zima než je dnes. Odpoledne po práci jsme tehdy jezdili jednotně zbarvenými zlínskými trolejbusy na Náměstí Míru, kde se konaly demonstrace...
Mirka Pantlíková
Jak jsem šmejdům nenaletěla

Reakce na článek paní Zuzany Zajícové „Jak jsem naletěla šmejdům“. Něco podobného, i když jiného, se totiž stalo nedávno i mně. Internetová reklamu oznamovala: „Prvních 100 ks zdarma“, pospěšte si a zavolejte...
Další články autora |
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
„Je to tu peklo.“ Dva dny s narkomany na Andělu, drogovém epicentru Česka
Premium „Já chci umřít. Fakt chci umřít. Rozumíte? Bože, prosím, ať už chcípnu, tohle není život, tohle je...
Masakr ve švédské škole si vyžádal deset mrtvých. Zahynul i pachatel, říká policie
Zhruba 10 mrtvých si vyžádala úterní střelba v areálu vzdělávacího centra v Örebro ve středním...
Šikaně čelila roky, říká matka napadené dívky. Škola pochybení odmítá
Několik desítek dětí v sobotu v Hodoníně přihlíželo nevybíravým útokům na dvanáctiletou dívku. Ta...
Hasič vyjel k nehodě, jejíž obětí byla jeho manželka. Pomáhají kolegové a sbírka
Býval dobrovolným hasičem, nyní už je zkušeným profesionálem. Jenže jeden nedávný zásah skončil pro...
Proti spolupráci s AfD se sešly statisíce. V německých městech opět bouřily davy
Přes 200 tisíc lidí dnes přišlo v Mnichově na demonstraci proti spolupráci demokratických politiků...
Green Deal musí být zničen. Úplně, trvale a bez kompromisů, řekl Babiš Patriotům
V Madridu se v sobotu sešli lídři frakce Evropského parlamentu Patrioti pro Evropu, mimo jiné...
Kotě se na stromě zamotalo do vodítka. Záchranářům přihlížející srdečně tleskali
Pražští hasiči mají za sebou přímo ikonický zásah: záchranu kotěte ze stromu. Jeho majitelka se s...
Při lyžování v Alpách zahynul Jan Janíček, tvůrce designových trsátek
Obětí středečního neštěstí v rakouském lyžařském středisku Stubaier Gletscher byl Jan Janíček....

Prodej vesnické roubené chalupy
Hronov - Zbečník, okres Náchod
2 900 000 Kč
- Počet článků 342
- Celková karma 17,09
- Průměrná čtenost 718x
mpantlikova@seznam.cz