Smutne vzpominky a smutne je, ze prestoze lide znaji minulost, nepoucili se z ni...

Bohužel, paní Ivano, máte pravdu. Zdravím přes hory a doly.

Moji rodiče měli podobné vzpomínky, ale ještě živěji uležené v paměti (nar. 1931, 33).

Ivanko, takové vzpomínky mi nikdy nevymizí z paměti. A zajímavé je, že si pamatuji úplné detaily, i některá slova, která někdo pronesl. (Byla jsem hodně zvídavé dítě). Například v tom krytu se tenkrát s několika sousedními rodinami ukrývali hodně staří manželé, stařeček se stařenkou. Stařeček už měl k devadesáti - tem musel sedět na židli blízko dveří, protože se mu v tom sklepě špatně dýchalo... Anebo když otec šel nakrmit tu naši Stračenu a prase, maminka řekla "a teď se spolu pomodlíme, aby se mu nic nestalo". (To v naší rodině nebývalo ve zvyku). A také vzpomínám, že když tatínek poléval ten dřevěný štít naší chalupy vodou, aby od té vedlejší hořící nechytla, stála jsem u cesty a pozorovala ho. Občas bylo slyšet střílení, ale on pravil abych se nebála, že to si ti vojáci prý jen čistí pušky. Bylo to tak - proto se dnes dovedu vžít s do situace, kterou lidé na Ukrajině prožívají. Díky za poznámku.

Děkuji za blog.

Díky, pane Doležele. Tak to skutečně bylo, píši jen pravdu..

Připomnělo mi to vzpomínky mé ženy, která si to ovšem nepamatovala, ale znala z vyprávění, jak její matka se schovávala spolu s dalšími holkami v atraktivním věku před sovětskými vojáky. Týnec u Břeclavi.

To víte, že měla pravdu. Někteří byli slušní, jiní ne. Myslíte, byli všichni vojáci stejní? A myslíte si, že Vy byste byl jiný? I A násilí dnes páchají někteří muži -na ženách - a opačně... A jsou to nevojáci. To ale není námětem m tohoto blogu. Díky za reakci.

Mirko zdravím. Souhlas s popsaným hrůza. Na straně druhé jaká válka? Ukrajina je přece osvobozována od fašistů. Často píši o dědovi živnostníkovi. Dopadl dobře. Živnostnil dále, pouze měnil razítka. Zase dobré zkušenosti s gestapem. . Otec jako student zatčen a vězněn. Propuštěn, jako r. 1921, hrozba. Tedy nasazen do zemědělství, statek Hukvaldy. Matka, jako školačka si rovněž pokecala. Kožené kabáty se ptaly po jejím otci. (Údajně byli slušní). Ulapen ve městě, vězněn. Přes Kounicovy koleje skončil v lágru u Drážďan. Děd se radoval předčasně. Sice osvobozen, v r. r. 1950 znárodněn. Hitlera přežil, komunistům neunikl. V r. 1953 při prvním krachu socialismu totálně - měnová reforma. Otec v 50 letech sedí doma. Nad ránem, někdo zvoní.- Rodič říká - Proboha, kdo se zase vlamuje do chalupy? Vždyť Hitlerovci již přece odtáhli? Tož zase, Stb. Moc se zastával otce svého. Určitě hurá, byli jsme osvobozeni. Následně dokonce 2x. Před rudou frontou se již utéci nedalo ! ...

Nohou to napsat jakkoli.- to je politika. Pokud ale u při to umírá tolik nevinných lidí, je to zrůdnost... Anti- humanismus.

Rusko nás osvobodilo?????? Já mám pocit, že jedna okupace vystřídala druhá o něco sofistikovanější. Stali jsem se gubernií SSSR.

Díky za reakci, pane Kindle. .

Ano, je to smutné vystřízlivění, akorát, že někteří starší spoluobčané na to přišli už za procesů v padesátých letech a mnoho dalších v osmašedesátém roce, kdy padly veškeré iluze.

Díky za reakci,

Že Vám někdy dám karmu by mě ani ve snu nenapadlo. Dnes ano.

Díky, pane Flaško.