Vzdy jsem si predstavoval, ze zavod jachet je velmi prijemna
disciplina, ze sedite u kormidla, pijete pinacoladu a pozorujete
opalujici se blondynu na pridi, zastavite, zaplavete si kolem lodi a
zase dal. Proste suchozemec.
Mylil jsem se, mel jsem moznost se zucastnit ted na jare zavodu plachetnich jachet v Karibskem mori kolem holandskych Antil. Zacinalo se na St. Maarten, a tak jsem se dostavil na start s baglem a opalovacimi prostredky, a hned jsem nevysel z prekvapeni. Na lodi nebyla kajuta, WC, sprcha, jen jakesi diry, kam jsme uschovali zavazadla. Americka kapitanka mela zavedeny drill, jaky jsem videl v americkych filmech o namorni pechote, vcetne poklusavani se zpevem. Mel jsem fungovat jako maingrounder, kdybych to mel vysvetlit co jsem delal, je to ze jsem stal proti Tomovi z Marylandu a na povel tocil klikou spolu s nim na jednu stranu nebo na druhou dle pokynu kormidelnika. Zavod nastesti netrval nekolik dni, ale jen odpoledne, nemel jsem cas si vychutnavat vlny na mori houpani a naklony, kdy to vypadalo, ze se plachetnice prevrati, pouze jsem ziral na navijak a tocil sem a tocil tam a jen se pevne drzel, abych nevypadl, ale presto bylo to velmi poucne. Nadseni americkych jachtaru, opravdu miluji svou zemi a i ve sportu touzi vyhrat vse a ve vsem byt nejlepsi, narodni hrdost je v USA na nejvyssi mozne urovni. Obcas mi bylo lito, ze u nas nic takoveho neni, obcas jsem byl rad, kdyz se mi to zdalo premrstene. Rozhodne ted vim jak vypada opravdu zavod opravdovych zavodnich jachet.
