Když se podíváte na prvorepublikové fotografie, nezarazí vás něco? Kolik lidí na těch ulicích bylo! Stovky, tisíce! Po Petříně se povalovaly desítky párečků a skupinek s lahvinkou a košíkem dobrot, dámy v dlouhých šatech se elegantně promenovaly po pražských bulvárech, zavěšeny v rámě elegánů v oblecích a naleštěných polobotkách... a dneska? Vylidníno.
lidi...neznámý
Nebýt uřvaných skupinek italských turistů, je Praha jako vymetená.
Jdu do kina ... tam prázdno, jdu se v neděli projít se psem ... a připadám si jako by nadešel Den Trifidů.
Kam se ztratili, občané čeští?
Půlka se modlí v chrámech konzumu, nákupní centra praskají ve švech (a všichni roztomile pláčou, jak nemají peníze), druhá půlka sedí doma u televizky a nebo počítače...
Nic jako zájmové spolky ve větším měřítku už dávno neznáme. Doba socialistická všem značně znechutila jakékoliv "kolektivno", setkávání s přáteli provozujeme poskrovnu a pokud, tak stylem "sejdeme se za čtrnáct dní na kafe, ale předtím mi zavolej jestli nebudu mít něco pracovního".
Jó práce ... hodně z nás se honí jak Chocholoušek po sanatoriu... já taky, abych teda byla i sebekritická.
No, doba už je taková, s tím asi nic nenadělám.
Tuhle jsem si říkala, že by bylo super u nás v parku, až bude hezčí počasí, uspořádat něco jako "blok párty". Pozvat nějakou kapelu, vyzvat sousedy ať donesou flašku, upéct nějaké buřty a zahrát si třeba frisbee ... Pak mě to nadšení lehce přešlo. Přišel by někdo? Těžko. Vždyť já své sousedy viděla všehovšudy asi dvakrát, a to tady bydlím skoro rok. Slyším je, jak nad námi i pod námi vesele ťapkají, vím co poslouchají za muziku, vím, že tam jsou... ale jsou takoví nějací neviditelní, či co.
Možná by pomohlo, kdyby nám rakušané stopli ten Temelín, aspoň na pár dní. Obrazovky by zhasly, počítačům by se vybily baterky ... lidi by to donutilo přemýšlet o nějaké lepší zábavě.... a kdo ví, třeba by je to nadchlo natolik, že by v tom "setkávání se" našli zálibu a pokračovali v ní i poté, co zase začne běžet proud...
