Pod prvním článkem z této série se rozhořela plamená diskuse, která to celé posouvá někam úplně jinam, takže cítím potřebu trošičku obšírněji vysvětlit, o co mi jde a o co mi nejde.
Východiska:
Celý pokus vzniká na popud diskuse ke článku o zdravém stravování. Bylo mi tvrzeno, že lidé s nízkým rozpočtem prostě MUSÍ nakupovat nekvalitní potraviny. Mně se to nezdá, ale jiné důkazy než že se mi to nezdá nemám a tak jsem se rozhodla si to prakticky vyzkoušet.
Cíle:
Potěšilo by mne, kdyby se mi povedlo dokázat, že ani člověk s minimem nemusí kupovat ty odpadky jako je např. sýr sýrového typu či salám z kostní moučky za 6káčé. Ale to nevím jestli jde, to teprve zjistím. Jako určitě i spoustu jiných věcí.
Tohle celé má totiž obrovský přesah. Už v několika příspěvcích jsem se svěřovala s tím, co mne vážně trápí a totiž to, jak neuvěřitelně nekvalitní je mnohé zboží nabízené v českých supermarketech. Je tam, protože je levné a protože ho lidé kupují. To dražší je pro obchodníky nerentabilní, málokdo ho kupuje, časem se nevyhnutelně stává ještě dražším (fixní náklady) a za nějakou dobu prostě z nabídky mizí. Vidím to každý den a chci světu tvrdit, že to takhle být nemusí. Abych to mohla tvrdit, potřebuji nějaký argument a tím by kladný výsledek mého testu - totiž že lze žít s minimem a přesto se stravovat kvalitně - mohl být.
Není to cíl jediný. Zajímá mne i to, co všechno spadá do kategorie "nutná osobní potřeba". Co všechno z toho, co dneska "musím mít" se dá oželet a hlavně ... co z toho se oželet nedá. Čistě osobně, chci si prostě vyzkoušet jaké to je. A chci to sdílet s těmi koho to bude zajímat. To je asi tak všechno.
Co není cílem:
- Cílem není urážet ty, kdo žijí skromně. Ani si z toho dělat legraci.
- To, že se na věci dívám vesele, vážně neznamená, že je neberu vážně. Vážně.
- Cílem není dokázat, že se z životního minima žije bůhví jak skvěle. Ač se pokouším co nejlépe simulovat situaci podobnou realitě, tak je to prostě jen simulace a není to kompletní informace.
- Tím, že pokus trvá pouze měsíc se moc nedovím jaké to má dlouhodobé konsekvence (viz argument "rozbil se vysavač"), to je ale samozřejmé.
- Zároveň je i logické, že ti, kdo žijí z životního minima mají nějaké náklady na bydlení a podobně, které nepokryje příspěvek na bydlení. Ano, jsou i tací, kteří žijí ještě z méně než z životního minima.
- Náklady na bydlení jsou ale problematické. Znám důchodkyně, které samy žijí v 3+1 na Praze 1... a na druhé straně mám kamarády, kteří prostě sdílejí jeden byt ve více lidech a pronajímají si jednotlivé pokoje... Je velmi složité rozklíčovat, co je příjmům přiměřené a přitom důstojné bydlení... takže do toho se prostě nepouštím vůbec.
- Cílem také není hodnotit, jestli je výše životního minima vyplácená státem přiměřená nebo ne.
- Cílem není politická debata.
- Cílem není ani nějaká asketická agitka - když se mi nepodaří nějak přijatelně fungovat, stopnu to, přiznám to a sklapnu patky.
Z pozice rozmazlený holky vystupuji proto, že všichni jsme rozmazlení. Každej jinak a každej jinak hodně, ale rozmazlení jsme všichni. Tvrďte mi, že právě vy ne. Tvrďte mi to právě teď, kdy do sebe v narvaných nákupních centrech vrážíme přeplněnýma košíkama s levným bůčkem a "majonézou" ze škrobové moučky.
Jakkoli jsou Vánoce svátek nesmírně absurdní, plytký a historicky hloupý - to co je z nich teď, to už ani zdaleka nepřipomíná to, čím aspoň měly být, když už něco. Všichni jsme zmasírovaní systémem, který nám nutí, co všechno mít "musíme". Co hůř, my se tím masírujeme i navzájem, většina lidí funguje na principu "má to Franta, já si to zasloužím taky a ještě líp". Zajímá mne : Musí to tak fungovat? Dá se k tomu postavit i jinak?
Protože jsem idealista, chci věřit, že se z toho vlaku dá vystoupit, že se dá se na ten vlak kouknout, pojmenovat ho a pak si zas v klidu nastoupit a jet dál.
Samozřejmě, že je to rozmar holky, která si to může dovolit. A kdo jiný by to asi tak měl udělat? Tenhle experiment není o lidech, kteří nemají na vybranou. Je o mě a o všech ostatních, kteří na vybranou mají...
