Diskuse

Jak se mi žilo v kleci (nebo postýlce s ohrádkou?)

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

jm

6. 2. 2008 13:00
Blahopřeji

nebo děkuji nebo co vlastně...

Zkrátka vynikající článek.R^

0 0
možnosti
zavřít

Arth

23. 1. 2008 8:08
Dobře napsaný...

a neplatí to jen pro děti! Já jsme byl v "kleci" 3 měsíce ve svých 32 letch...  tehdy mi to bylo jedno - dneska jsem za to vděčnej.  ;-)

0 0
možnosti
zavřít

krasty

22. 1. 2008 10:55
:-)

Taky jsem jezdila jako ditko do Vesny v Janskych laznich a rovnez spala v techto postylce s ohradkou....na tu dobu pamatuju moc rada, sestricky i zdravotni bratri byli perfektni,nosili nam nekdy i tajne bonbony a cokoladky...spali jsme bez polstaru,v ohradce jen s dekou....a ja si to tehdy moc uzivala, citila jsem se jak na vlastnim hradu....a tesila jsem se jak rano prijde sestricka  a s velkym vrzanim sunda z jedne strany bocnici a ja jsem obdivovala plastove kolecko ktere bylo na tyci ktera tu bocnici drzela....vzpominam na tu dobu pobytu v lecebne velmi rada,byla jsem tam celkem 4x a vzdycky jsem se tam citila prijemne a dobre...takze myslim ze tyhle postylky se mohou nekomu jevit jako spatne ale na druhou stranu at se nejdrive ptaji lidi, kteri v nich byli "zavreni"....V

0 0
možnosti
zavřít
R

Rosomak

22. 1. 2008 8:51
Skuste to poslat do BBC

Myslím, že pokud to dostane do mailu novinář a ne bulvarista, má to slušnou šanci na úspěch.

0 0
možnosti
zavřít

From Afterspoons & Satelliteless

21. 1. 2008 23:11
Christopher The Bastard

Fuj, krátí mi tu můj oblíbený nick, jdu pryč.

0 0
možnosti
zavřít

JoHANKA

21. 1. 2008 23:25
Re: Christopher The Bastard

Ale pane Kryštofe z Polžic, neberte si to tak :-)))

0 0
možnosti
zavřít

Christopher The Bastard from Aft

21. 1. 2008 23:10
Prima...

...článek VR^

0 0
možnosti
zavřít

bobo

21. 1. 2008 14:44
apropos

apropos všimli jste si té nepatrné poznámky o vychovateli, který je bral na zmrzlinu? Kam jsme to dospěli? Já jsem se ptal na dceru paní učitelky a ona říkala, že je taková uzavřená, nějak jsme se bavili o tom čím ji motivovat k učení - učitelka mi mimoděk řekla, že mají zakázáno dítě třeba pohladit, či mu dát byť jen nepatrný štulec. Prostě je to pro ně naprosto inertní osobnost. Pohlazení je sexuální zneužívání a štulec je týrání. Vážení, pokud se skutečně setká s pedofilem, tak tito zvrhlíci jsou v naprosté většina nadáni neskutečným uměním komunikace a dítě prakticky ani neví že je zneužíváno.

0 0
možnosti
zavřít

Eva Pallotto

21. 1. 2008 15:47
Re: apropos

k panu vychovateli - on byl prostě fakt fajn a ani v nejmenším jsme nezaznamenaly jakýkoli problém (a že já jsem ten typ, který by si jakéhokoli obtěžování všiml). Prostě to byl kluk, co měl rád děti, já štěbetavá a moje ségra anděl jsme ho bavily...

Dneska se za každým stromem hledá pedofil, každý kdo se k dětem přiblíží trne hrůzou aby z něčeho nebyl nařčen... je to prapodivná atmosféra....

Je to hloupé a smutné...

0 0
možnosti
zavřít
C

celim

21. 1. 2008 12:02
No nevím,

co si mám o klecových lůžkách a lůžkách s postranicemi myslet. Je to špatné, nebo ne?! Když slyším některé názory, které říkají že je tov zájmu pacientů a jiné, kteří říkají pravý opak. Kde je pravda? Asi jak kdy a záleží na tom, o jakého se jedná pacienta. A jaká je alternativa? Větší dávky sedativ? Tak nějak mi selský rozum říká, že síť je lepší než sedativum. Batolata také tráví část života v postýlce se síťovými, ne bo mřížovými postranicemi. Týráme je tak? Snižujeme jejich lidskou důstojnost? A co pacienti se stejnou mentální úrovní? Jsou tedy týráni? Nějak se mi nezdá, že by tomu tak bylo.

0 0
možnosti
zavřít
RH

Rudolf Havlík

21. 1. 2008 9:40
klaním se

olaláááá..tomu se říká, zahrát na tu správnou strunu....klekám ctihodnosti:)

0 0
možnosti
zavřít

Eva Pallotto

21. 1. 2008 17:24
Re: klaním se

Ty tady neklekej a raději piš. :-)

0 0
možnosti
zavřít
JN

tojsouveci

21. 1. 2008 9:10
Všichni trpíme depresemi

Celý náš národ trpí depresemi, v noci se budí hrůzou a zdají se mu hrozné sny, jak jsme za mříýemi. Co to způsobilo. Naši zlí rodiče, kteří nás o mala drželi v zamřížovaných postýlkách. Plakali jsme, prosili jsme, aby nám dali svobodu, ale to oni nechápali. Omylem náš pláč pokládali za hlad nebo žádost o výměnu pleny. Nepochopili, že jsme jako miminka toužili po svobodě a ne po ženském cecíku, či suché pleně. Na každém z nás se to podepsalo. A nejhorší je, že to stále pokračuje...;-D 

0 0
možnosti
zavřít
K

kOBLICH

23. 1. 2008 18:02
Re: Všichni trpíme depresemi

Do konce roku 1989 byl cely cesky narod za mrizemi, tedy, presneji receno, za plotem z ostnateho dratu. Nedivte se tedy, ze se mu o tom do dneska zda... ;-D

0 0
možnosti
zavřít

Eva Pallotto

  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8488x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky

Nepřehlédněte