- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zákon na ochranu hospodářské soutěže říká:
Zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů je zakázáno. Zneužitím dominantního postavení je zejména
e) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže,
Protože se pohybujeme v rámci EU a naše instituce si v případě, kdy si nevědí rady, na legislativu odkazují, přidejme článek 82 smlouvy o EU
Any abuse by one or more undertakings of a dominant position within the common market or in a substantial part of it shall be prohibited as incompatible with the common market in so far as it may affect trade between Member States.
Such abuse may, in particular, consist in:
(a) directly or indirectly imposing unfair purchase or selling prices or other unfair trading conditions;
Podívejme se na příklad: konsorcium lodních přepravců (CEWAL) mělo dominanci na relevantním trhu (90%). Nečlen, G&C, se rozhodl konkurovat. Konsorcium se rozhodlo odpovědět tím, že nabídlo stejné trasy za nižší cenu. Tato cena nebyla podnákladová. Přesto soud usoudil, že se jedná o nepřiměřeně nízké ceny (predatory pricing). Co z toho můžeme usoudit?
Než se přesuneme dále, rád bych připomenul, že:
Vágnost vládního ustanovení
Představte si, že by vláda místo trestního zákoníku přijala zákon o "společenské nebezpečnosti"; zákon by zněl: společenský nebezpečné jednání je zakázáno; jedná se zejména o vraždy a krádeže. Následně by uvěznil prodejce alkoholu za to, že podle poslední studie je alkhol nebezpečnější než heroin; tím pádem je prodej alkoholu společensky nebezpečné jednání (soudce by k podobnému závěru mohl dospět dokonce i za situace, kdy by prodej drog nebyl státem zakázán).
Jedním ze základních principů právního státu je rozdělení státní moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Toto rozlišení není formální, je věcné; nespočívá v tom, že zákonodárce řekne soudci že může soudit. Spočívá v tom, že zákonodárce určuje pravidla správného chování a soudce následně rozhoduje, zda je obviněný porušil. Porovnejme dva příklady:
V prvním případě to byl zákonodárce, kdo zakázal prodej drog; v druhém případě to byl soudce, kdo tak učinil. Patří v právním státě zákaz drog mezi pravomoci zákonodárce nebo soudce? Pokud má mít princip rozdělení moci nějaký smysl, musíme být na tuto otázku schopni odpovědět; a odpověď (snad) zní: patří to pod moc zákonodárnou.
Co to je "zneužití dominantního postavení" se nedočtete v žádném zákoně, ale v rozsudku z roku 1979, kde v paragrafu 91 definovali zneužití dominantního postavení (abuse). Zneužití postavení je chování firmy v dominantním postavení takové, které ovlivňuje strukturu trhu takovým způsobem, že je oslaben stupeň konkurence a které, skrzeva metody odlišné od normální konkurence v produktech a službách, má za následek neschopnost udržení konkurence v odvětví nebo její růst. (kontext: týkalo se exkluzivních smluv na odběr široké palety produktů; tyto smlouvy zamezovaly odběratelům kupovat ekvivalentní produkty od konkurence). Určitě bychom si dokázali vymyslet i jiné definice, které zahrnují i (nebo jenom) jiné následky, než jen oslabení konkurence v odvětví; tato definice sama o sobě už je formou zákonodárství ze strany soudu; bohužel i tak není moc specifická.
Soud zde zavádí pojem "normální konkurence v produktech a službách"; naznačuje, že dominantní firmy mají povoleno konkurovat "normálně", zatímco nedominantní firmy mohou konkurovat i "nenormálně". Je navíc vysoce pravděpodobné, že zde soud využívá dvojsmyslnost slova normální, jako "odpovídající normě (např. etické nebo modelu dokonalé konkurence)" a "obvyklé". Není obvyklé, že by firmy prodávaly pod náklady; není pochopitelné, proč by neobvyklé chování firmy mělo být považováno za zneužití dominantního postavení. Pomiňme, že jakékoliv chování firmy, které vede ke zvýšení jejího zisku, velmi často vede k omezení růstu konkurence.
Moreover, prices below average total costs, that is to say, fixed costs plus variable costs, but above average variable costs, must be regarded as abusive if they are determined as part of a plan for eliminating a competitor. Such prices can drive from the market undertakings which are perhaps as efficient as the dominant undertaking but which, because of their smaller financial resources, are incapable of withstanding the competition waged against them.
Odstavce rozsudku s firmou AKZO (69, 70, 72) jsou zvláštní tím, co všechno si soud vymyslel; těžko by nějaký podnikatel dokázal z dikce smlouvy EU odhadnout, že je určitá cenová strategie zakázána v podstatě jenom proto, že ji firmy využívají zřídka. Stejně tak lze těžko ze zákona vyčíst, proč by finanční síla neměla být brána jako oblast, ve které je dominantní firmě zakázáno konkurovat. Vůbec není jasné, proč by se například "nepřiměřeně nízká cena měla vztahovat k jinému konceptu, než jsou mezní náklady; stejně tak "neférová cena" by se klidně mohla vztahovat k cenové strategii selektivnímu zdražování výstupu některý odběratelům.
Soudy se samozřejmě nerozhodují ve vakuu. V našem trestním právu máme ustanovení o držení drogy v množstvím větším než malém; navzdory tomu, že je "malé množství" zřejmě v relaci k nějakému "množství pro osobní spotřebu", se toto ustanovení stalo terčem posměchu. Nejen, že vůbec není jasné, co nefér cena je; v analogii s drogami je ve hvězdách, zda držení drogy v jakémkoliv množství by vůbec bylo trestné - aneb jaká další zneužití dominantního postavení si soudy vymyslí.
Z českého práva pak sice můžeme odhadnout, že "nepřiměření nízká cena" se vztahuje k nákladům (pokud se zrovna nevztahuje k něčemu jinému, jak se např. argumentuje zde), ovšem jaký typ nákladu si soud vybere je ve hvězdách. Stejně tak dost těžko pochopit, co to znamená "narušení hospodářské soutěže" a jak to odlišit od "výsledků hospodářské soutěže". Soud poté snadno dospívá k závěru, že nízké ceny "mohou" narušit hospodářskou soutěž; stát se totiž může cokoliv.
Dravčí ceny
Představme si jednoduchý ekonomický model konkurence (dokonalá či nedokonalá konkurence). Tyto modely předpokládají vysokou informovanost zákazníka, nízké transakční náklady spojené se změnou dodavatele, konkurenci výhradně na základě ceny a kvality, rychlou reakci firem na změnu tržních podmínek. Za těchto předpokladů lze usoudit, že firmy nemají motivaci prodávat za cenu nižší, než jsou mezní náklady, dlouhodobě pak za cenu nižší než jsou průměrné variabilní či průměrné celkové náklady. Pokud se tak děje, je to "nenormální" (neodpovídající modelům konkurence).
Firmy se však zřejmě takto nechovají; zahrneme-li do předpokladů bariéry vstupu do odvětví, může být účtování podnákladových mezd racionální. Zajímavější je pak modernější výklad, obzvláště v kontextu s nálezem EU v případu CEWAL, že predátorské ceny nemají s náklady v principu vůbec nic společného; důležité je, že pokud se objeví konkurence, dominantní ceny firma sníží; jakmile konkurence zmizí, dominantní firma opět ceny zvýší. Snížení cen bylo "evidentně" motivováno snahou udržet si dominanci. Student Agency byla postižena přesně touto úvahou.
Paradoxní je, že strategie vysokých cen v sektorech, kde není konkurence a nízkých cen v sektorech, kde je, je naprosto běžnou a normální firemní strategií. Objeví-li se konkurence, začne firma čelit jiné poptávkové křivce a odpovídajícím způsobem reaguje. Odejde-li konkurence z trhu, opět se firmě změní poptávková křivka a ta odpovídajícím způsobem odpoví. Název "predátorské ceny" tak je v podstatě čapkovským způsobem argumentace; záleží v tom, že se věci, kterou odpůrce zastává dá falešný název a s tím se poté polemizuje; "predátorské ceny" jsou naprosto jasné zneužití dominantního postavení. Ovšem odsoudit Student Agency za "úpravu cenové politiky podle stavu trhu" by bylo výrazně obtížnější.
Student Agency
Několik bodů k rozhodnutí ÚOHS (pokud to půjde k soudu a ten to potvrdí, bude to rozhodnutí soudu):
Predátorské ceny nejsou hrozba
Snížení cen pod ziskovou úroveň (ať už je to cokoliv) je pro firmy velkým rizikem; na jedné straně se může vyskytnout příležitost pro arbitráž; na druhé straně může konkurence jednoduše přestat jezdit a po zvýšení cen zase začít. Ještě efektivnější je začít nabízet své služby pomocí systému typu skupinové nakupování. Pokud by úřady pro ochranu hospodářské soutěže ponechaly trh být, lidé by si vytvořili mechanismy způsobující odolnost trhu proti možnosti následně zvýšit ceny a zneužít kvasi-monopolního postavení.
Je absurdní, že firma, která poskytuje na této trase prakticky nejlevnější lístky, je obviněna ze zneužití dominantního postavení. Je to tím absurdnější, když náklady na vstup do odvětví se týkají spíše marketingu než extrémně velkých investic. Ukazuje to, že pokud ÚOHS chce dát někomu velkému pokutu, najde si důvod velmi snadno.
Zákon na ochranu hospodářské soutěže říká: státní úředníku, pokud uvidíš nějaké neobvyklé chování firmy, které se ti nelíbí, můžeš ji ztrestat. Takový zákon patří na Kubu, ne do právního státu.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!