Zvolila by dnešní Marie porodnici, nebo raději opět chlév?

Jaké zázemí by čekalo svatou Marii v našich nemocničních zařízeních? To vím přesně - bude leda v rukou Božích, zda narazí na vstřícný chápavý personál, nebo na chaos a bezcitnou mašinerii. Milá Marie, neriskuj a zvol raději i letos mnohokrát ověřený chlév!

Narodí se Spasitel?Lucie Paceltová

Blíží se vánoce, oslavíme narození Ježíška... Vzpomínám, co mi kdy řekly o porodech různé maminky nemluvňat - kamarádky, členky rodiny, desítky klientek různého věku, vzdělání i bydliště - a také nač  vzpomínali tatínkové. Bohužel v celé polovině případů si odnášeli z porodnic kromě miminka i šokující vzpomínku na bezohledné či ponižující jednání někoho z personálu! Věřím jim. Je to už přes půl roku, co jsem musela náhle strávit na stejném nemocničním oddělení pár dní kvůli operaci a jsem znechucená dodnes. Od té doby už se zdaleka tak nepohoršuji nad ženami, které chtějí rodit doma a plně chápu maminky, které pečlivě vybírají předem, do které nemocnice v jejich nejdůležitějším okamžiku v životě pojedou! Mně už to taky nebude jedno a rozhodně mě nikdo po druhé nedostane do nemocnice, kam úředně patřím podle bydliště!!! Mezi ženami panuje kolem zrození nejistota a strach, každá je opatrná...

Milé Marie,

ať už jste svaté více či méně a ať je váš Josef postarší, mladý nebo nezvěstný, přála bych vám všem bez rozdílu, aby při vás stálo u porodu štěstí!

Přeji Vám, aby se vás zdravotní sestry v plné čekárně nevyptávaly postupně třikrát za sebou přede všemi na intimní detaily. Stačí muset o tom veřejně mluvit jednou a je to doživotní zážitek!

Přeji vám, aby vás nenutily stahovat si kalhotky v místnosti, kde se běžně otevírají dveře tak dokořán, že si vás jiní pacienti a jejich rodiny mohou zvesela prohlížet.

Přeji vám prostředí, kde bude více obrazů a také zdi v jiné než jen bílé barvě. Přeji vám, aby tam nebyly nekonečné jednotvárné kachličky od podlahy přes zdi až ke stropu.

Přeji vám, ať nemusíte na toaletě překračovat něčí krev na podlaze déle než půl dne. A také vám přeji nezapomenout si vzít s sebou toaletní papír - však víte, že není v ceně ubytování.

Přeji vám, aby vás při zdravotních komplikacích nenechali mnoho dní v nejistotě a bez informací a řekli alespoň do týdne, co vám asi je a jaké jsou alternativy dalších vyšetření či léčení. Také vám přeji, aby vám personál jednou dvěma větami vysvětlil, na jaká vyšetření vás posílá a proč. Nebo aby vám aspoň přeložili ty zkratky a latinské názvy, aniž by se tvářili povýšeně a nechápavě, jak je možné, že takové banality neznáte.

Přeji vám co nejméně rozpíchané ruce. Ale pokud máte špatné žíly, tak prostě máte smůlu a nic vám nepomůže - mladé sestry jsou povinné zkoušet vám ruku opakovaně rozpíchat samy a teprve po mnoha neúspěšných pokusech smějí zavolat na pomoc zkušenou sestru z ARO. Fakt, že totéž se vám děje opakovaně, se zde nebere v potaz. Pokud mladá sestra přivolá pomoc ještě dříve, než vaši ruku řádně zmorduje, bude za to pokárána! Tak na ty mladé holky berte ohled a zatněte zuby, když se na vás učí, takové už jsou zkrátka nemocniční tradice. Pochopte, tady na ohledy není čas! Personál tu není kvůli vám!

Přeji vám také k jídlu teplou polévku a studený kompot - ne obráceně. A vůbec, přeji vám, ať vám jídlo nosí raději někdo od vás z domu...

A hlavně vám přeji, abyste v porodnici měly štěstí na vlídný nevyhořelý personál celoročně, nejen o vánocích!