Objektivně o radikálních ochráncích zvířat

Týrání zvířat je nejkrvavější téma, jaké si dovedu představit. Mučených zvířat je mnohem více, než mučených lidí. Proč je tedy společnost na nejurputnější ochránce zvířat alergická? Nemohou si za to třeba částečně sami…?

Homo sapiens, var. sanguineaLucie Paceltová

Stahování kožešinových zvířat za živa, klecové chovy, živými těly napěchované transporty, vivisekce a tak dále. Předpokládám, že každý o těchto problémech někdy slyšel a viděl strašné záběry. Nejsem výjimkou. Nedávno jsem dokonce viděla dokumentární film Pozemšťané, který slučuje sestřihy vší té hrůzy do celku, trvajícího hodinu a půl. Pro komplexnost a jisté typické znaky tedy volím tento film jako jeden příklad za všechny k mé kritice radikálních ochránců zvířat. Kdo se na to cítí, nechť si film pustí také, ale určitě to není nic pro slabší povahy a už vůbec ne pro děti!  http://www.csfd.cz/film/118264-earthlings/

Kritika = objektivní popis kladů i záporů. Co se týče objektivity, ta je v tomto případě velice relativní - naše chování ke zvířatům v sobě slučuje pohled etologický, biologický, filozofický, etický, ekonomický a mnohé další. Píši tedy za sebe, tedy za ženu bez titulu, která vyrůstala mezi zvířaty všeho druhu, pracovala několik let v záchranné stanici pro dravce a sovy a jí maso.

Můj první dojem z filmu: ŠOK A OTŘES, ČEHO JSOU LIDÉ SCHOPNI!! S něčí bolestí a smrtí se setkávám v běhu dní často a považuji se za otrlou, přesto mě film rozválcoval. Hned po vynesení koše s uslzenými a posmrkanými kapesníky jsem měla nutkání řvát na celý vesmír: „Jsme hajzlové! Patřím mezi zrůůůdy!!!“  - a diskutovala jsem o tom se všemi kolem, plus dala odkaz na Facebook. Až po několika dnech a zvážení podnětných reakcí z mého okolí se dostavila soudnost. City jsem ukočírovala, promluvil i rozum…

Pozitiva filmu: Earthlings je cenný tím, že si tvůrci dali práci a šli se skrytou (a někdy i normální) kamerou přímo do terénu. Vše, co vidíme, je realita s uvedením místa, sesbíraná z celého světa a zkompletovaná nedávno (2005). Jsme tedy postavení tváří v tvář pomalému utrpení, ke kterému dochází i v nejvyspělejších zemích dávno po odsouzení Holocaustu. Co všechno musejí zvířata při svých popravách zakusit jen proto, že rychlá smrt by lidi vyšla dráž?! Jak je možné, že dosud lze beztrestně chovat zvířata v tak malých a důstojnému životu odporujících prostorách?! Proč se stále dělají na milionech zvířat pokusy, když to ve většině případů není bezpodmínečně nutné?!? O tomhle je nutné mluvit! Nesmí se to zametat pod koberec! Obecně k  většině pokroků a zlepšení dochází teprve tehdy, když se ozve velká vlna odporu informované veřejnosti. Teprve pak kauza stojí papalášům u moci za to, aby uzákonili její spravedlivější průběh. Pracné a nelukrativní změny se nevyplácejí, leda slouží – li aspoň k zalíbení se veřejnosti a ke zviditelnění. Film je tedy zvěstovatelem, mluvčím za bezmocná zvířata a úspěšně se šíří po světě. Je teoreticky přístupný každé civilizované domácnosti. A mluví se o něm až až.

Negativa filmu: Pozemšťané jsou film natolik tendenční, zaměřený na city a zkreslený, že jej ani přes použité záběry z reality nemohu považovat za dokument! Proč jsou zde pouze ukázky toho nejhoršího, čeho je lidstvo schopno, a zcela chybí doklady o pokrocích, které se v tomto oboru dějí?! Proč se autoři nezmínili racionálně, co konkrétně by bylo třeba udělat, aby se situace zlepšila a co z toho mohou udělat běžní diváci, jejichž možnost stopnout ty hrůzy je omezená? Odkazování na vegetariánství mi přijde dost málo, to už lépe informuje každá příručka od našich ekologických poraden či sdružení. Film se nesnaží hledat řešení, jde pouze o to, vzbudit v každém divákovi pocit hnusu a studu – dál nic. Duševně normální člověk se na něj podívá jednou v životě, možná ani to ne, a dál se chová ke zvířatům ve svém okolí víceméně slušně a zodpovědně. Lidé, kteří o týrání vědět nechtějí, aby mohli dál fungovat ve vlídné iluzi konzumu, si jej nikdy ani nepustí a slyšet to nechtějí. Jsou "citliví" neboli pokud zrovna netrpí jejich rodina, veškeré ostatní křivdy a násilí jsou jim u zadku. Jedině úchyláci, kterým se snad pohled na řádění jejich kolegů a utrpení zvířat líbí, si mohou přidat film do kategorie často pouštěných. Přesně z podobných dokumentů a nezvládnutí jejich poselství vyrůstají řady extremistů, řešících své zoufalství třeba skákáním do Taxisu (moje silná vzpomínka z dětství na jedny z prvních „ochránců zvířat“). A že při poklesu úrovně dostihů a zájmu o ně jdou stovky koní do salámů, už nevidí.

Dále mě Pozemšťané doslova otrávili tím, že hned vedle např. odhalování sadistických praktik jak přinutit indické krávy k pohybu směrem na jatka (sypání chilli do očí, lámání ohonu) volně přidali do koktejlu pohrom i všechny zoologické zahrady. S tím, že jejich povrchní návštěvníci se dívají na místní zvířata jen jako na věci, úplně bezcitně a nevadí jim, jak jsou omezovaná a trpí! Na výletech do ZOO jsem vyrostla a jsem si proto jistá, že jsem se na zvířata v ní vždy dívala s úctou a zájmem a měla jsem krásný zážitek z hlazení koz v dětském koutku. ZOO mají velký podíl na tom, kým dnes jsem a co dělám pro zlepšení podmínek zvířat i lidí! Ano, kdysi mi hodně vadily nevhodné podmínky pro slony nebo kuny v malých klíckách, ale tohle už dnes neuvidíte. Každá ZOO jde s dobou, probíhají v nich velké rekonstrukce a úpravy, aby se její obyvatelé cítili co nejlépe. Bez možnosti vidět opravdová zvířata přímo před sebou by byly děti i dospělí odkázáni jen na filmy a splývali by jim žijící tvorové s myšákem Stuartem nebo s ufony. A kam chcete taky zvířata ze ZOO vypustit? Snad ne do „volné přírody“? Vždyť té už moc není. Navíc kdykoli to jde, jsou odchovanci některých druhů ze ZOO skutečně vypouštěni ke svým příbuzným v domovině, aby obohatili početnost a genovou pestrost. Záchrana mnoha přísně ohrožených druhů je možná jedině díky zoologickým zahradám a bývají zde také pobočky záchranných stanic – to v onom „dokumentu“ vůbec nebyla zmínka.

Je mi taky trochu líto lidí od cirkusu. Jsem sice také zastáncem toho, aby už často potupné vystupování zvířat v manéži bylo zrušeno, ale nelíbí se mi, jak jsou všichni cirkusáci házeni do jednoho pytle., pár jich znám osobně. Většinou jde o lidi, pro které jsou dobrodružný život a zvířata smyslem života. Mívají své svěřence rádi a nemyslete si, mnohé druhy zvířat se za dobrotu a pohodlí ochotně naučí kdečemu. To bychom rovnou mohli odsoudit úžasný dogdancing nebo agility. Většina lidí od cirkusu má zvířata v lásce a pro vztah k nim také k cirkusu šla, ale film předložil jen otřesné bití slonů úchylákem atd., takže všichni cirkusáci z toho vyšli coby lháři a sadisté. To není objektivní!

Film také šíří o zvířatech několik fám: 1) Přirozeností zvířat už dávno není pouze lůno přírody. Kdo chová zvíře v civilizaci, nemusí být hned padouch, zvířata jsou totiž inteligentní a umějí se přizpůsobovat novým prostředím. Je kruté, vystavovat převozu náklaďákem nebo tribuně s vřeštícími lidmi skot, který se s tímto dosud nesetkal. Ale jinak se ochočené i volně žijící druhy s městy a dopravou srovnaly skvěle a do panenské přírody už často nechtějí. 2) Když se ve filmu tak nostalgicky ptali, jaký život by si zvířata vybrala sama, mít tu možnost, mám odpověď: je to různé! Když jsme pouštěli zpět do přírody zachráněné dravce a sovy, mnozí (hlavně mladí) se opakovaně vraceli „do zajetí“. Létání a shánění potravy jim nevonělo, chtěli žít s jídlem pod nosem a k volnosti jsme je museli donutit proti jejich vůli! 3) Zvířátka umějí být taky pěkně krutá. Kdyby si někdo dal tu práci a sestříhal pouze sadistické záběry z čisté a nezkažené přírody – řekněme film Pozemšťané II., vznikl by taky pěkný horror. Šelmy, které si slastně dávají načas, než zraněnou kořist dorazí nebo videa s papouškem kea, který si zpestřuje jídelníček vyzobáváním tuku ze hřbetů ovcí. A když už jsme u oveček, viděla jsem, jak ovce jedno ze svých dvou čerstvě narozených mláďat odmítla kvůli barvě (!!! To je divné, že? Ale rasismus začíná už mezi zvířátky), odehnala ho od sebe a stádo je pak chtělo ubít údery rohů. A další a další příklady, taky by se  u toho hezky plakalo až zvracelo. Sorry, že naivním milovníkům nevinných zvířátek beru iluze, ale právěže moc koukají na pohádky a neznají fakta. Svět není černobílý a mít rád dvou- či vícenohé bližní i bez příkras a iluzí chce odvahu a toleranci.

Takže přátelé, vidím to tak, že žádná, ani ta sebeefektnější  informace se nesmí přijmout jako svátost oltářní, bez rozmyslu. Občas se mezi lidmi najdou větší či menší zrůdy, většina z nás je ale dobrá. A tu dobrotu i zrůdnost máme se zvířaty společnou, akorát obojí provádíme mnohem složitěji a precizněji. Od zvířat nás odlišuje vysoká inteligence. Možná ji ve třetím tisíciletí začneme využívat smysluplněji?