O sežrané děkovací čokoládě

"A tady jsem ti donesl ty čokolády, když jsi říkala, že potřebuješ mlsat nějaké útrpné." Řekl mi manžel, když mě navštívil na novorozeneckém. "Ale nesněz je všecky! Měla bys taky nechat dárek pro doktorky a setřičky!"  

Tento blog je dumka o radostech i starostech kolem porodu a je věnován především porodnici v Boskovicích. Přečíst si jej ale může každý, kdo má chuť. Téma je přece tak důvěrně známé! Stále stejné, ale přece pro každého stále dokola nové a jedinečné...

Vraťme se k úkolu v perexu, který zní: Daruj za odměnu čokoládu! To se lehce řekne - jenže komu přesně?

- Porod samotný je na celé akci beze sporu největší fuška, riziko a tíha zodpovědnosti! A stál při mně tak šikovný a vlídný personál! Sestřičky a porodní asistentky rozehnaly hned v zárodcích veškeré mé úzkosti nebo pocity viny a vlastních nedostatků, měly v rukávu logickou až veselou odpověď na vše, co mi strašilo v lebce. Pak tu máme dvě doktorky - ta mladší, jemná duše, vše dobře kočírovala od mého příchodu po poslední steh. Tu druhou jsem si pamatovala už z mého prvního porodu, jezdím totiž rodit do Boskovic ze zásady, ač jsem Brňačka, mám s brněnskými továrnami na děti špatnou zkušenost. Tedy, druhá doktorka s brouččím jménem byla zase nabitá až nadpozemskou energií. Když jsem tak pozorovala její ruce, které jakoby už samy cítily kdy a kam a co jít dělat, pochopila jsem, že nejen mé umění, nýbrž i rození dětí je činnost, kde je zapotřebí nadání a kreativita! Její ruce se hodně nadřely, přitom to byly ruce keramika a já i to miminko ve mně jsme byli hněteni do co nejlepšího finále. Všichni svorně se pokoušeli splnit mi mé přání, což byl přirozený porod, ačkoli pro všechny by měla hladší průběh verze plánovaná sekce (snazší by byla hlavně pro mě, ale znáte ženské vrtochy a sny). Cokoli se mělo dít, to mi popsali a pouze neoznamovali, ale ptali se mě. Z výsledku našeho společného snažení jsem měla velkou radost, i když to na mě jistě nešlo poznat, jak jsem vyčerpáním nedokázala ani nadzvihnout koutky úst do rohlíku úsměvu.

- Také nezištnou pomoc profesionální homeopatičky nelze nezmínit. Sblížily jsme se náhodně asi měsíc před mým termínem. A dostalo se mi jako na zavolanou hodně milých slov a zvláštních kuliček k tomu. Paní Iva mi dala také "výbavu" na cestu do porodnice a v hodině H radila přes mobil operativně mému manželovi, co přesně mi má dát. Mohu-li zde své zatím nevelké zkušenosti s homeopatiky popsat, pak volím tuto formulaci: Domnívám se, že znalcem přesně na míru volené přípravky skutečně působí (před dávnými časy jsem si zkusmo koupila homeopatika sama v lékárně a byly mi na prd). Pokud nepůsobí a vše, co jsem zažila, byl rychle se dostavující placebo efekt (např. jen pánbu ví s jistotou, díky čemu trval vyvolávaný porod o pár hodin méně, než jsme čekali), pak kuličky vřele doporučuji užívat jako placebo!

- A co doktorky, sestřičky a praktikantky na novorozeneckém oddělení? Těm deformace z povolání dala narůst mezi lopatkami křídla. Velká část jejich života se odehrává v přímém kontaktu s nevinností, zrozením a také s krví a bolestmi matek. Pacienti jsou tak zranitelní, potřebují jejich trpělivost, něžnost a pomoc. Nejraději mám "indickou paní", jak jsem ji pojmenovala už před třemi lety pro její krásné a originální náušnice a přívěšky a štíhlou postavu. V jejím hereckém podání je i přednáška o kojení strhující, přitom logická a dobře zapamatovatelná. A nakonec ještě prozradím tajemství: Švagrová, co v Boskovicích rodila také, se dušovala, že sestřičky z novorozeneckého mají kouzelná prsa! Když u nich některé znavené matky do noci marně uspávají plačícího potomka, připluje k nim na pokoj některá z "kouzlohrudnic" a nabídne se, že miminko na pár hodin zajistí, ať se bledá rodička trochu vyspí. Přitiskne skřítka k výstřihu - a za chvilku je ticho! Také jsem ten efektní postup viděla a marně napodobovala. Pláč a bolest bříška se zřejmě do jejich kouzelných ňader vsákne, či co...?

- Co se týče nadstandardního přístupu, u nás, v Brně Židenicích, nás brzy uvítá i naše usměvavá dětská doktorka. Ta se zase tuhle nabídla, být mi přes víkend k dispozici na mobilu a konzultovat vývoj zdravotního stavu mého dítěte, u kterého bylo podezření na vážné onemocnění. Zaplavil mě hřejivý pocit a spadla ze mne velká část obav! A občas tuto hodnou paní zastupuje její předchůdkyně, která je již v důchodu, ale je místní legendou! Jsem náplava, takže se nechytám, ale tři generace občanů z blízka i z dáli hovoří o této paní doktorce s úctou v hlase. Malá vzrůstem, velká srdcem a až přehnaně pečlivá. Po desetiletí rázná ochránkyně a kvočna dětí - jejích kuřátek.

- A ještě několika sousedům bude třeba poděkovat! Nedisponujeme v kraji žádnou babičkou, ani jinou přízní. Ale našli se ochotní bližní, kteří se pro dobu porodu nabídli k pohlídání mé dcerky nebo k odvozu do porodnice. A tento bod byl strašně důležitý při týdnech čekání, kdy to na mě přijde. Hledání a nalezení jistoty, že se o dcerku v kritických hodinách postará někdo sympatický, kdo jí není cizí. A byla jsem také ráda, že mě nemusel odvážet taxíkář s nervama v p... , že bych mu mohla začít rodit v autě.

Tak tedy, jak jen mám rozdělit sebevětší nóbl čokoládu mezi tolik báječných lidí?!? Navíc je to jen kupovaný zubokaz, který nedokáže být dostatečně osobní, aby vystihl, jak moc děkuji. Takže: Mužíčku, promiň mi to, ale všechny ty dobroty jsem zbaštila sama! Jejdamane!

A jako poděkování vám všem, výše uvedeným, jsem sepsala klopotně a v přestávkách mezi frmolem kolem dětí tento osobní blog. Bylo mi ctí a potěšením! :-)