Jak vidím blogery?

Blog je fenomén. Blogeři smějí svobodně sdělovat své názory a připomínky k jakémukoli dění, proto jsou dobrým zrcadlem úrovně naší společnosti. Jsme tolerantní? Umíme rychle přijímat změny? Jak chápeme demokracii? Jak jsme kdo vyspělí ve schopnosti komunikovat? Na těchto stránkách se toto vše projeví zcela zřetelně. A mne začínají moji spoluobčané zajímat stále více - proto jsem se rozhodla, že si začnu vymezovat čas ke čtení článků a také k jejich psaní. Ve svém prvním článku shrnuji dojmy, které ve mně zanechal průzkum příspěvků  posledních dní.

Jako první kriterium mne napadl čas, který blogeři tráví u počítače. První, okatější skupina, jsou lidé, jejichž diskusní příspěvky najdete takřka od rána do večera. Tito sázejí především na svoji schopnost kvantitativního obsazení plochy.  Druhá, méně aktivní skupina přispěvatelů má zřejmě ještě jiné zájmy a činnosti, než je počítač a je to znát i z náplně jejich sdělení. Přidávají  do textu vlastní zážitky a zkušenosti a jejich názory se více opírají o svět skutečný, nežli o ten virtuální ze zpráv a internetu.

S tím souvisí další členění blogerů - podle množství toho, co vše již prožili. A také jakým způsobem to prožili - zda jsou pasivně vláčeni vnějími okolnostmi, nebo zda se snaží na utváření své cesty aktivně podílet. Příklady: Jinak hodnotí šéfy ten, kdo už někdy šéfoval a jinak ten, kdo si to nikdy nezkusil. Kdo  se vždy vyhýbal knihám a vzdělávání, toho vytáčejí namyšlení intelektuálové, kdo si nikdy nezkusil těžkou fyzickou práci, nepochopí situaci těch, kteří se dřou denně. Kdo vyrůstal v dobrém rodinném zázemí a dostalo se mu  povzbuzení a pomoci při studiích, píše jinak než ten, na koho nejbližší opakovaně kašlali atd.

Dále jsou lidé, kteří se pod svým názorem podepíší a naopak lidé opatrní, skrytí. Sympatizuji s prvními, ale až mne překvapilo, že takto nelze automaticky rozdělovat úrověň sděleného. Pod mnohým pseudonymem jsem našla slušné a nápadité sdělení, naopak našlo se pár popletů, kteří se pod svůj blud hrdě podepsali.

Dostáváme se k jádru pudla. Nejmenší část pisatelů přispívá milými články pro oddech a zasmání, pro pohlazení duše. Pak jsou mnozí, kteří sdělují názor na problematickou událost, polemizují, snaží se vidět jev z více stran a pochopit i jednání protistrany. Jinými slovy snaží se nalézt řešení společně s ostatními rozumnými přispěvateli a nevyhýbají se případným malým změnám svého dřívějšího postoje. A zbývají blogeři neomylní - soudci a machři, jejichž skeptickému egu je všechno dávno jasné. Ti neváhají nandat to třeba celém světu a když vidí, že je někdo kretén, tak mu to teda řeknou, protože oni jediní nelžou a jsou upřímní. S těmito lidmi nelze komunikovat a ani to nemá smysl, protože nenaslouchají a své názory nemění. Těmto lidem přeji, aby si konečně srovnali neutěšené poměry doma a nehasili si pořád svoji žáhu na blogu.

Tímto vás všechny zdravím a těším se na společně sdílené chvíle u počítače.