Dejme si tipy: Které knihy máte nejraději?

Vzpomínáte na KNIHU, KTERÁ SE VÁM VRYLA DO PAMĚTI? Napište mi o ní, prosím. Ačkoli v médiích i zde, na blogu, se jen místy někdo pozastaví nad "knižní reformou", která poškodí vydavatele, prodávající i kupující a státní kasu přitom nevytrhne, nevěřím, že náš vztah ke knihám mizí!

Nepatřím mezi nejvášnivější knihomoly. Odbývám se jako většina z nás otřepanou frází: "není čas". Kdyby na té větě nebyl kus pravdy, neujala by se mezi lidmi tak dobře. Volna ke čtení je opravdu málo, já osobně hojně využívám cesty v MHD. Když jsem byla školačka a pak studentka, měla jsem k dispozici času fůru, ale ani tehdy jsem v knihách vysloveně neležela. Nejraději jsem si prohlížela ilustrace a snila nad nimi. Tento tichý koníček se mi stal osudným - sen o ilustrování jsem si po letech splnila. Přesto, že nehltám několik publikací měsíčně, mám knihy nesmírně ráda. Zajímá mě, co čtou s oblibou moji přátelé a členové rodiny a je to mé oblíbené debatní téma. Dám také na doporučení a za několik týdnů až let po dříve doporučeném titulu sáhnu.

Tak mě napadlo, že se zeptám i vás - které knihy vám přijdou natolik dobré, že byste je doporučili dalším lidem? Napište o nich do diskuse a můžete tak inspirovat nejen mě, ale i další čtenáře blogu. Přestaňme se na chvíli slovně napadat a hýbat si žlučí. Zavzpomínejme na tituly, které nám vzaly dech, rozesmály nás, rozbrečely, nebo ovlivnily výběr našeho povolání a koníčků.

Začnu tedy, abych vás inspirovala. Kdybych měla uvést jednoho jediného krále, byl by to Karek Čapek.  Ale na blogu je místa dost, takže to vezmu od začátku...

Coby malé robě jsem vyrostla na Sekorovi, Hrubínovi, Čtyřlístcích  a dalších klasikách. Když jsem začala číst víc než pár řádků, dojímal mě pan H. Ch. Andersen svými pohádkami a povídkami, které  doplnil černobílou grafikou Cyril Bouda. Za ním následoval také O. Wilde s kresbami Luďka Maňáska. Tehdy jsem si v posteli u lampičky přísahala, že nebudu křivá a bezohledná a zastanu se vždy znevýhodněných bytostí... až jsem skončila v ČSOP (to není banka) a pak v sociálních oblastech. Nebezpečná sentimentální a antikomerční četba!

Když jsem se stala o facku větší, byla jsem prarodiči vlastenecky vedena k českým pověstem. A považte - ony se mi i líbíly! Nechápu, jak jsem mohla přečíst skoro celou tlustou bychli od Jiráska, když dnes mi jeho sloh přijde rozvláčný a nudný. Asi opět hrály roli nádherné černobílé a naturalistické obrázky. Další, už nadčasový dějepisný hit je jeden z prvních totalitních de facto "komixů" pro děti, knížka Obrázky z českých dějin a pověstí od Aldy, Černého a Kalouska. Dnes už je výběr této literatury velký a lákavě upravovaný a to je dobře. Stále jsem také průběžně četla pohádky z celého světa, čtu si je ráda dodnes. Ale jak se mi natahovaly nohy a ruce, přibývaly i KODky, R. Kipling a další dobrodružné kousky. Povinné povídání do školy jsem si připravila o Aranelle, dceři piráta od A. Pervikové. To mnozí kluci ocenili, nečekali, že by malá holka mohla číst o něčem jiném, než o zcukernatělých láskách.

Jakožto "velká holka" čtu všechno, ale v románech a beletrii dávám přednost psychologickým a historickým dílkům. První kniha, u níž jsem zkejsla a přeletěla více než 100 stránek denně, byla trilogie od Gullbransena Věčně zpívají lesy, Vítr vane z hor a Není jiné cesty. Chci si určitě přečíst více děl od Remarqua. Mými favotity jsou L. Feuchtwanger a J. Glazarová. Od paní L. Vaňkové mi nesedí každý příběh, ale třeba Král železný a zlatý je skutečně strhující. Taky si pamatuji, jak jsem ve vlaku hypnotizovaně dočítala Lustigovu Modlitbu po Kateřinu Horovitzovou a když jsem vystoupila, šla jsem jako ochromená a hleděla na cestující kolem jako bych přišla z jiného světa. Taky mě v době dospívání ohromavala tajemná próza od Poa. Ať nepůsobím jako notorický tragéd, uvedu autora, který vždycky rozesměje a přitom není povrchní: zlatý zvěrolékař J. Herriot.

Poslední dobou doháním zameškané - čtu knihy, které k mému věku prudce neladí. A je to paráda! Zárukou na dobrou náladu se mi stal Skřivánek z flétny od Ludvíka Středy, což je dětská knížka, ve které mám vepsáno věnování z MŠ v Karolince. Onehdá se mi nelíbila, dnes si v ní čtu každou chvíli. A taky jsem dostala zadara při rekonstrukci jedné knihovny Chaloupku strýčka Toma. H. E. Beecher - Stoweová ve zpracování pro mládež. Ohromná věc! Líbí se mi taky fakt, že tahle dáma udělala ve své době, kdy ženské nemohly ještě ani volit, díru do světa. Uspěla raketově - strýček Tom byl takovým předchůdcem Pottera.

Přiznávám, že mojí biblí jsou sešity, do kterých si celé roky přepisuji poezii všech dob i kontinentů. Od jednoho autora mám z jeho sbírky třeba jen jedinou báseň, od druhého se mi líbí až 30 děl, je to různé. Někdy se děsím, jak jinak blízcí básníci tepali komunistické propagandy či se vrhají do protichůdných stylů. Ale proto mám své ohmatané sešity, tam mohu vybírat podle svého vkusu. Nejsrdečnější jsou mi z našinců M. Holub, J. Žáček, M. Florian a J. V. Sládek. Ze zahraničí (zde záleží na překladu) L. Ferlinghetti, A. S. Puškin, S. Heaney, La Fontaine a P. Sung - Ling.

Častěji než beletrii čtu literaturu faktu a různé učebnice. Baví mě to. Možná je to tím, že v mém povolání je fantazie povinná - únik do faktů a hypotéz je mi tedy oddechem a změnou. V oblasti psychologie zdraví a nemoci, duševní hygieny a komunikace se mi staly vzorem publikace od profesora J. Křivohlavého. Závěrem bych chtěla za všechny vyzdvihnout autora, který má lidem 21. století hodně co říci. Tím je filosof a ekolog Erazim Kohák. Kdyby si každý z nás přečetl jeho díla, dobře by bylo. Ujasnili bychom si pojmy a naučili se vybírat životní směr i tolerovat směry jiné. Takže Kohák: Svoboda, svědomí, soužití - o mezilidské etice, Zelená svatozář  - o ekologické etice, Průvodce po demokracii - to je to často vyslovované, leč obsahově vesměs neznámé slovo.

Jistě jsem na hodně báječných knih zapomněla, je jich přece více, než lidská paměť sahá. Co si mám podle vás přečíst dále? Beru i tipy na pohádky nebo fantasy - nekladu hranice.