No... řeknu vám, zápis do 1.třídy základní školy, to je věc....ani ne tak pro dítě, jako pro jeho zákonného zástupce;-)
ilustrační foto
Narozdíl od dcery jsem několik týdnů před dnem Z (Z jako zápis) špatně spala, ani přes den jsem nezamhouřila oči. Ale dcerka se postupně dopracovala z "Bojím se tam jít, kdo tam bude?" na " Jupí, jdeme na zápis a pak půjdu do školy, viď?"
A dnes jsme tam byly. My dvě krasotinky.
Mezitím jsem se hodila do gala. Obarvila jsem si vlasy (aby nebylo vidět, že už z dětí šedivím) a vyfénovala je. Oblékla se sice sportovně, ale vkusně. Nalíčila se a lehce navoněla. "Vždyť tam žádný mužský nebude, tak co?!" myslela jsem si.
Sbalila jsem doma rodný list a občanku a vyrazila do školky. Přibalila jsem svačinku a vodu na pití pro dcerušku.
Došla jsem do školky, kde dcerka "umouněná od popela, ale kominík to není" musela použít umyvadlo, vodu a mýdlo. Poté jsme vyrazily. Já už docela slušně nervózní, ale zároveň smířená s odkladem, když dcerka své vědomosti u zápisu "neprodá". Cestou se Amélka nasvačila a když jsme dorazily do školy, zjistila jsem, že jsem nechala rodný list ve školce.
Naštěstí si údaje o dceři pamatuju, včetně rodných čísel a občanku jsem měla, tak jsem mohla úspěšně vyplnit Zápisní list. Než jsme pokračovaly do třídy za zkoušející učitelkou, musela si moje malá ještě prohlédnout místní toalety. Byla tak nadšená, že nejsou moc velké, že je hned vyzkoušela.
Na chodbě cestou do třídy jsme potkali pana ředitele, který nás ochotně zavedl do třídy, kde se nás ujala paní učitelka.
Když se dcerka představila, chtěla učitelka vědět i moje jméno, dcerka vyjmenovala, co se dalo, obkreslila černé puntíky, jak měla, neopsala psací písmena, jak měla, zarecitovala básničku o sněhulákovi, odmítla povyprávět pohádku O perníkové chaloupce, zato barvy řekla nejen česky, ale i anglicky:) No a tak dále.
Zkoušení trvalo cca půl hodinky, dostala jsem na místě Oznámení o přijetí dcerky do první třídy a pak si mohla moje malá vybrat dáreček. V kufříku s Hvězdíkama je spousta letáčků, to si malá počte:), ale vzorek vitamínků žádný. Zřejmě je už spotřebovali mnohem potřebnější. A je už jedno, jestli dítko či dospělý.
Já v šoku, že je to už za námi, jala jsem se oblékat. Až když jsem si oblékla rukáv, zjistila jsem, že se snažím navléct dceřin kabát. To mě fakt pobavilo a nejen mě.
"Amélko, podívej, maminka si obléká tvůj kabát..." Rudá až na patách jsem si oblékla už ten svůj.
Doma na chodbě jsem pohlédla do zrcadla a zděsila jsem se. Pod levým okem černá šmouha, zřejmě od řasenky.
Jedno je jisté, v září půjde Amelie poprvé do školy. To bude událost... jsem nervózní víc než ona.
A ještě víc jsem zvědavá, do čeho se hodlám narvat příště:)
