Den druhý... Pokračování putování hubené těhulky a pajdající macandy. Přidejte se k nám;-)
Den druhý... je sobota 8.5.2010 a státní svátek v ČR.
A my máme celkem nabitý program, pěkně všechno naplánováno, dokonce i večeře (která je v ceně) je předem určená. Jen čas si můžeme určit relativně samy. Na snídani formou švédských stolů se odebíráme v půl deváté. Bohatý výběr, dokonce i teplou snídani lze objednat. Po snídani odcházíme na pokoj a klábosíme. Nastal čas na první procedury, které se odehrávají ve wellness centru přímo v suterénu hotelu. Čekaly na nás dvě sympatické masérky, které se dohadovaly, čím začnou a kterou z nás si vezmou do parády.
"Tak já si vezmu maminku", povídá jedna z nich a ukazuje na mě. Já, pobavená, poplácávám Áju po ramenou a se slovy: " Tak já jdu, dceruško", jsem vykročila blíž k té paní, co mě oslovila. V zápětí vyšlo najevo, že já nemám být její maminka, ale budoucí maminka. Omluvila se. Vysvětlila to tím, že se už za celé dopoledne načichaly různých éterických olejů a v tom přítmí to nebylo poznat. No tak, holky zfetovaný, se pustily do práce a já se položila na masážní stůl. To, co následovalo, bylo velmi, ale velmi příjemné.
Olejová masáž, spolu s nahřátými lávovými kameny. Masáž, ikdyž částečná, byla provedena i skutečné těhotné mamince. Po masáži jsem se ocitla s nohama v lavoru se žlutou teplou vodou. Ája si zatím užívala relaxace při kosmetické péči (ta v ceně nebyla). Když pedikérka začala rozbalovat své náčiní na ubrousek, měla jsem dojem, že mě bude pitvat a né ošetřovat nožičky. Dokonce i skalpel si připravila:-)
Pak jsme se vystřídaly, já si lehla na relaxační lehátko a podrobila se aromakosmetice spojené s masáží obličeje a dekoltu. Když jsem relaxovala s maskou na obličeji a s tampony (namočenými v čemsi) na víčkách, zaregistrovala jsem jakýsi rozruch. Ája mi pak vysvětlila, že má lechtivé nohy a že málem vykopla té paní skalpel z ruky přímo mezi oči.
Po druhé hodině jsme se dokodrcaly do restaurace na oběd. Při pročítání jídelního menu jsem měla problémy s viděním, do jednoho očička se mi asi dostala mastička. Tak napůl slepá jsem poobědvala bramborové noky s kuřecím masem a zeleninou, k tomu vodu, jemně perlivou. Ája si dala totéž plus kafčo navíc. Uplatnily jsme 10% slevu a vyjely výtahem zpět do třetího poschodí. Opět trvá nějakou minutku, než se zadaří otevřít. Nyní už se smíchem vcházíme do pokoje a balíme věci do Aquaparku, kde máme na hodinku vstup "zadarmiko". Vybavené mapkou centra s fixou zaškrtnutou trasou "kudy kam" vycházíme na cestu s batůžkem na ájiných zádech. Já s berličkou. Už ji začínám nenávidět, překáží mi. Berle, né Ája.
Kabinky u bazénu se otvírají čipem na ruku, číslo skříňky taky zjištíš, až přiložením čipu k přístroji na stěně a to není všechno. Když skříňku najdeš, musíš znovu na bok ke stěně a otevřít si centrálně čipem.
Tak záležitost převlíkání a odchodu do bazénu se z pěti minut protáhla na patnáct, ale na sezení ve vířivce mi 35 minut bohatě stačilo. Co jiného jsem mohla dělat?? Pak osprchnout, žonglování s plavkama v ruce, sprcháčem a sprchovou hlavicí taky něco zabralo, že na promazání záhybů kůže nezbyl čas.
Po návratu na pokoj jsme rozvěsily, kde se dalo... plavky, osušky... a nechaly okapat lahvičky se šamponem apod. a vydaly se pomalu na objednanou večeři na půl osmou.
Povídám, "můžu jít bez podrsenky??" Ája krčí rameny, očividně je jí to fuk. Tak se ptám jinak, "je vidět, že nemám podprsenku?" a stavím se s hrudí vypnutou. "Ne", zní lakonická odpověď, ale mně to stačí, jsem líná si ji oblékat. Při vstupu do osvícené výtahové kabinky vytřeštím oči na svoje "déčka" zrcadlící se v zrcadle naproti. Se smíchem konstatuji, že FAKT vůbec vidět nejsou!! (Pokud tedy bych byla slepá já i ostatní). Mezitím se už otvírají dveře v přízemí a já vycházím z výtahu jakoby nic, jen v hlavě mi to šrotuje.
Jak dopadla večeře a co následovalo, se dozvíte příště...
