Rozchod...tři, dva, jedna...padej!

Zavelet rozchod můžu já, ty, on i oni. Tak tedy velím: "Rozchod. Rozejděte se v klidu a míru." Tuto frázi nejspíše použijí příslušníci chránící veřejný pořádek. V soukromí to už tak jednoznačně nejde. Jak zavelet, tak splnit. Jako se lidé na demonstracích nechtějí jen tak rozejít a dělají drahoty, stejně tak se páry těžko rozchází. Pokud se rozejít jeden z nich nechce, vždy nastane problém. A kdo bude ten problém řešit??? Nikdo. Nikdo z nich nechce převzít zodpovědnost do svých rukou a na bedra si naložit tíhu svých svršků i spodků a odkráčet o dům dál. Nejdřív jeden po druhém házejí vinu, pak i ty svršky a nakonec i vybavení bytu. V horším případě létají vzduchem nejen křesla a televize, ale i facky.

Každý někdy obdržel od života pomyslnou facku. Tu však dokáže lépe rozdýchat, než-li by rozdýchával facku fyzicky dopravenou. Imaginární facka od života je nepříjemná, ale dá se z ní poučit. Facka, osobně doručená na vaši tvář však poníží a navíc často vyvolá souboj. Zadýchaní, rozcuchaní s červenými tvářemi po sobě zlostně pliveme jadrné výrazy, co se na jazyk hrnou. I ty se však dají vydržet než dobře mířená rána. A kdo umí tak dobře mířit jako já??? Já závodně střílela z pistole, vystřílela jsem i druhou výkonnostní třídu, ale že bych byla mistr v míření a zaměření dopadu dlaně na tvář protivníka, si vážně nemyslím.
Kdo z nás ano?? Kdo dokáže s hlavou vztyčenou odejít ze vztahu, přestože byl ponížen, zraněn, podveden či jen odsunut na druhou kolej?? Kdo je tak silný, aby zvládnul nával emocí, když mu přistane na tváři dlaň kdysi milované osoby vytvořivší rudý otisk?? Já tento způsob neverbální komunikace neuznávám, což ale neznamená, že bych útok nevrátila.
Jsem naopak velmi komunikativní a pokud se mi nedaří domluvit se s kýmkoliv na čemkoliv, tak to zkouším znovu a znovu nebo počkám na jinou příležitost..."Kdo si počká, ten se dočká";-)
Velmi rozhodující je způsob ukončení poměru. Kdo zavelí rozchod je ve výhodě a momentální převaze. Možná by se dalo i říct, že pro něj hraje moment překvapení. Pokud se na rozchodu domluví obě strany, není co řešit. To je vůbec nejlepší varianta, která se však vyskytuje zřídka.
Já prožila několik rozchodů a jeden rozvod. Nemyslím si, že bych byla expert na tyto situace, ale rozhodně nejsem ani laik. Mohu čerpat z vlastní zkušenosti, ba i z případů mých známých i méně známých. Dokážu si vzít ponaučení, dokážu růst ve smyslu obrazném, dokážu už dnes předejít zbytečnému rozchodu. Ale zároveň jsem velmi impulzivní, takže si mnou nemůžete být nikdy jisti!
A na závěr se s vámi "rozejdu" poeticky, no fakticky;-)
"Říkám...ahoj, nazdar, tě pic,
je mi z tebe navždy nanic.
Padej, kámo, odsud rychle
nebo z tebe bude krychle.
Nečekej teď už na nic,
bafni gatě, kufr si sbal,
dotknul ses mých pevných hranic,
s mými city sis jen hrál.
Nechci tě už nikdy vidět,
ber to sakra jako chlap,
měl by ses teď hodně stydět,
tak už zmiz a odsud plav."