Nežer!

Mám ráda jídlo. Kdo nemá rád jídlo, nemá rád sám sebe. Kdo nemá rád sám sebe, nemůže mít rád jiné lidi, dokonce ani své partnery. Kdo nerad jí, trpí mentální anorexií. Někdy to dojde tak daleko, že přestane jíst úplně. Je zajímavé, že tento psychický problém mají více dívky, ženy. O mužích jsem dosud neslyšela žádný takový případ, ani nečetla. Ale právě muži často způsobí psychický blok v dospívajících dcerách, svých dívkách i ženách.

"No podívej se, jak to vypadáš??" "Mohla bys něco shodit, ne??" "Co kdyby ses občas podívala do zrcadla??" "Dej si jen salát, máš velkej zadek" ...

Podobně jsou atakovány tak dlouho, dokud dotyčným "nerupne" v hlavě a následně přestanou přijímat jakoukoliv potravu nebo se jim sníží sebevědomí. Rapidně sníží.

Jenže dnes se nechci bavit o této hranici mezi životem a smrtí. Chci se dnes bavit o obžerství. Tím se ocitáme na další hranici. No potěš....
Ale já vás nepotěším. Přestože mám jídlo ráda a s požitkem mně vlastním si ho dokážu vychutnat, navíc jsem hrozně vybíravá, nedokážu se oddávat obžerství. Obžerství neuznávám!

Pokud se podíváte zblízka na mou postavu, usoudili byste, že sedím od rána do večera a jako na televizi koukám do ledničky a žeru a hltám a cpu se.

Nene... Jím pravidelně několikrát denně, neb mi stavy hypoglykemie nedovolují vynechat svačinku či podobně. Necpu se, jím naprosto adekvátní porce. Musela bych mít postavu jako sen. Kde je tedy problém?

Mám chutě. Kdo je nemá??

A jen má vlastní vůle mi dokáže poručit a mlsání zatrhnout tipec. Pokud se vůle někde schovává nebo toulá, mlsám ... sem tam něco. A při nízkém výdeji energie, způsobeném mimo jiné i dvěma úrazy končetin během jednoho roku, se energie vesele hromadí v tukových zásobách.

Nevypadám však jako reklama na pneumatiky Michelin. Ikdyž...no...nééé. Můj tuk se účelně a něžně rozložil do všech partií těla a do všech zákoutí. A co nedokoná tělesný tuk, tak tělesné tekutiny doplní (když mi oteče zraněný kotník nebo prsty na rukou). Vypadám naprosto symetricky....i sympaticky.

Mému příteli se mé momentální rozměry zamlouvají taktéž. A když k tělesným požitkům přidám i nějaký ten koláč, upečené masíčko s kysaným zelíčkem a bramborovým knedlíčkem či domácí polévku, je to pak láska skoro nebeská.

Něco na tom bude, že láska prochází žaludkem. Ikdyž ne tak doslova, že??

Téměř šestiletá dcerka se ke mně často přitulí a povídá: "Jééé, mami, ty jsi tak krásně měkkoučká. Jako koláček...":-)) To mě rozesměje a jsem ráda, že nejsem hubená. To by pak asi říkala..."Jééé, mami, ty jsi tak tvrdá. Jako prkno."

Je mi jasné, že se děti raději přitulí do "polštářků" svých maminek než k tvrdé a hrbolaté zdi.;-)

No, pro dnešek bych téma obžerství uzavřela tím, že se nemá nic přehánět.

Ani jídlo.

Jíst se má zdravě, s chutí a dopřát si občas i to, na co máš chuť. Pak je už jen na nás, jak nadbytečné kalorie z těla dostaneme. Nebo jak moc se s nadbytečnými kily spřátelíme...