Nepeču, nevařím, neslavím

Slavíte Den sv. Martina? Pro mne je tento den tvrdým oříškem. Do oříškových rohlíčků možná tak akorát, ale já si na něm zuby vylámu.Proč? Protože jsem dosud ani netušila, že se peče svatomartinská husa, o rohlíčcích či buchtách ani nemluvím. Také mladé vínko nepopíjím.

Na pekáč nedám nic, protože není víkend a já nemám potřebu kuchtit a následně hodovat. Děti mají oběd ve školní jídelně. Miláček si dojde na oběd rovnou z práce, kam se mu zamane a já slupnu nějaký ten zbytek. Dnes si dám kuřecí kousky koupající se ve smetanové omáčce se zeleninou, k tomu rýži. Spláchnu to pramenitou vodou. K večeři si dopřejeme "co dům dá".

Sami vidíte, tedy spíš si můžete přečíst, že domácí nálada ani skladba jídelníčku není slavnostní a dnes ani nebude.

Husy si mohou vesele běhat na dvorcích nebo mrznout v mrazácích, zelí dál může kysat v pytlíku či sklenici a knedlíky? Co to je??
Né, vážně...

Knedlíky jíme jen, když se k tomu a tomu jídlu nic jiného nehodí. A právě k huse se zelím by se nehodily ani těstoviny ani rýže. Brambory či bramborové šišky asi jen pro gurmány. Takže knedlík v tomto případě by i zvítězil, ale....

Svátek svatého Martina neslavíme.

A nevzpomínám si, že by se kdy v naší rodině slavil. Znám sice několik Martinů, o jejich svatosti se však dá dost dobře pochybovat. Svatý Martin dle pranostiky na bílém koni také nejezdí, tak co tedy oslavovat? A proč hodovat? Nestačí snad, že celosvětové obžerství kolem vánočních svátků zvedne nejen krevní cukr, tlak, ale i opakovaně vznikne podtlak v peněženkách?

Kdo chce, ať si slaví, hoduje a popíjí. Ať už na svatého Martina nebo na jiného svatého. Je to jeho věc. A já nikomu jeho zvyky neberu. Jen prostě... já tento svátek neslavím.

Tímto přeji vše nej... všem Martinům, ikdyž nejsou a nebudou svatí;-)