Je první máj a lásky čas. Podle Karla Hynka Máchy zval i hrdliččin hlas ku lásce. A v reálu ku lásce jistě pozve přítel, milenec, partner, manžel. Tedy, pokud ho máte. Když jste single nebo momentálně mingle, máte smůlu. Lásku si uděláte sama.
Pod rozkvetlou třešeň, višeň nebo jinou peckovinu mě nikdo nedotáhnul a tedy ani nepolíbil. Takže pravděpodobně dle lidové tradice a pověry do roka a do dne uschnu.
Já se ale jen tak nedám!
Trochu vyschnout bych ale mohla, to jako jo, ne že ne. Opuchlé oči a nos od věčného kýchání, smrkání (pyly poletují vzduchem ostošest) by jistě ocenily částečné vyschnutí. Také oteklé kotníky a ručičky....
Také v tento den slaví mnozí Svátek práce. Tedy alespoň v kalendáři je dnešní den, coby svátek. Státní svátek. Vyhlášený svátek. Někomu připomene mávátka s červenomodrobílými třásněmi z fáborků a bílými papírovými holubičkami v prvomájovém průvodu. Já si z toho všeho pamatuju, že jsme se nemuseli učit. S rudými šátky na krku jsme putovali s transparenty po náměstí v průvodu a pod pódiem jsme při vyslovení názvu naší školy začali zuřivě mávat mávátky a jásat. My jásali. Oni jásali. Všichni jásali. Alespoň jeden den v roce se jásalo.
To bylo jásotu a slávy.
Zrovna jako na potvoru letos vyšel Svátek práce na neděli. Toto mnozí také nekvitují s nadšením. Ani ti, co jsou doma, ani ti, co musí v neděli do práce.
A já??
Svátek práce jsem oslavila prací. Jak se sluší a patří. Vařím, peru, že se na to nevy*eru! Věším, suším, cosi tuším! Složím, setřu, zrak všem vytřu! Koukám, sedím, na práci už prdím!
Tak dopracováno, je čas slavit. Zítra je taky den.
Takže, dámy, které nejste a nebudete dnes políbené... nesmutněte! Do roka určitě neuschnete. A, pánové, kteří nemají koho políbit pod rozkvetlou větví... netruchlete! Jásejte, chlastejte (vodu nebo vodku). Ani mávátek není potřeba.
Je přece 1. máj roku 2011.
