Každý vztah mezi lidmi má něco do sebe. Ať je to milenecký, manželský či jen přátelský. Tedy pokud žijeme ten který vztah samostatně. Paralelně nebo-li souběžně mohou existovat a dost dobře fungovat vztahy kamarádské.
Ale málokdo snese a ustojí vztah milenecký a manželský zároveň nebo milenecký a milenecký zároveň. Kdo ano, je vynikající lhář a perfektní herec. Navíc musí mít fenomenální paměť a tučné konto. Nicméně, kdo z nás si to někdy v životě alespoň nakrátko nezkusil?? A trochu si nezkomplikoval život??
I já jsem jakýsi paralelní vztah zažila. A dokonce jsem byla sama součástí paralelního vztahu mého milence. Zamotaná historie?? Ani ne;-)
Když se na to podívám trochu s odstupem a nadhledem, musím uznat, že to ani jinak skončit nemohlo.
Na netu mě oslovil muž, budeme mu říkat R... Sympatický, hlavně "normální", měl velmi příjemný hlas a smyslný smích. Podle mailů a několika vzkazů jsem poznala, že ani analfabet to nebude. Sešli jsme se na veřejném místě a zašli do nedaleké restaurace. Byla jsem nervózní a on taky. Já moc mluvila, on občas taky promluvil.
Po třech hodinách vzájemného oťukávání a následné procházky po městě... mě můj nový objev políbil. Jiskra přeskočila a další měsíc a půl jsme se stali regulérními milenci. Mezi námi fungovala jakási fyzická kompatibilita a silná erotická přitažlivost. Ale tím to haslo. R. nebyl příliš sdílný a do vztahu jsem dávala bohužel víc, než jsem dostávala. Nedostatek konverzace jsem si vynahrazovala opět na netu a psala si s jistým mladíkem (jemuž budeme říkat V.), kterého jsem upoutala svou otevřeností, vtipem a šarmem.
Když jsme se po osmi měsících dopisování a vzájemného svěřování poprvé setkali, znali jsme jeden druhého natolik, že už jsme toho pak moc říkat ani nemuseli.
Já sice dlouho nemohla z hlavy dostat svého exmilence R., s kterým nám to tak dobře šlo....v posteli. Ale to mi nebránilo začít nový vztah, protože už jsem měla mít v sobě dávno ten předchozí uzavřený.
Tak uzavřený však nebyl. I R. tápal jako slepec bez své hole. Chyběla jsem mu. A mně chyběl on. Nemohla jsem zapomenout na společně strávené chvíle a on také ne. Neustále nás to k sobě táhlo a vracelo zpět do náruče, přestože jsme oba začínali a zkoušeli žít ve vztahu jiném...
Stačilo promluvit a erotizující frekvence mého hlasu uvařily z jeho kolen rosol.
A co můj přítelíček V.?? Ukázalo se, že není tak nezkušený, jak se třeba mohlo zdát. Postupně převálcoval veškeré klady, které můj exmilenec R. měl a nahradil je svými. Vážím si svého přítele a jsem ráda za to, že má se mnou svatou trpělivost, minimálně takovou, jakou svatou trpělivost mám já s ním.
R. žije zřejmě ve spokojeném vztahu s jinou ženou a já nyní žiji se svým V. ve vztahu plném smíchu, lásky, vzájemného pochopení a porozumnění.
Oba jsme své paralelní vztahy vyměnili za vztah jediný a plnohodnotný.
Na závěr ještě malá poznámka: Ani jednomu z nich jsem nelhala.... Věděli jeden o druhém. Troška provokace a vzájemné rivality ještě nikdy nikomu neublížila....;-)
VVVVRRRR....
