1.leden je první den v roce. To se děje už dlouho a nikoho to nijak nepřekvapí. Letos se nám v datu sešlo hodně jedniček, z čehož jistě mají radost ti, kteří holdují numerologii či jen shodě určitých číslic v datu. Lidé narozeni v tomto datu jsou však ochuzeni o jisté charakterové vlastnosti, které jim dávají číslice tři, čtyři, pět a šest i sedm, osm nebo devět.
Ale to už je jiná kategorie a já se na Nový rok nenarodila. Ani neholduji numerologickému výkladu, byť mě toto zajímá.
Na Silvestra dostala dcerka vysoké horečky a já kolem půl sedmé večer žhavila "drát" a volala na pohotovost. V průběhu hovoru se mi už po sté vypnul telefon sám od sebe a já jím ve vzteku a ze zoufalství mrštila do prostoru. Přistál u sporáku na linoleu a kupodivu zmetek zůstal vcelku. K horečkám se přidaly afty na jazyku i ve tvářích, natekly dásně. Dcerka to nesla statečněji než já, přestože nic jíst nemohla, jen jogurt a druhý den, ten novoroční... ani to. Jen pila mléčné nápoje. Na Nový rok dceři teplota klesla úplně, zato se začala osypávat vyrážkou neznámého původu (neštovice už měla). Přestala jíst, mluvit a já skrývala paniku a přemýšlela.
Nový rok nastal tedy vcelku dramaticky. Já ani přítel jsme neměli nejmenší náladu na nějaké oslavy den předtím, přesto jsme si přiťukli sektem o půlnoci, koukali zavřeným oknem na silnici, kde šíleli lidi s petardami, rachejtlemi a jinou "zábavnou" pyrotechnikou a já trnula strachy, aby tato hlučná zábava nevzbudila dceru. Poté jsme zhlédli Jestřábí ženu na dvd.
Nový rok ve znamení virozy se odvíjel od samého rána zcela soustředěn na stav dcerky. Na dodávání alespoň nějakých živin v tekuté podobě a zajištěním jakés takés zábavy. Pohádky, hraní s kočkou, legrácky aj., protože pozitivní přístup a veselá mysl je kolikrát účinnější než deset doktorů dohromady.
K obědu jsem jako Popelka přebrala čočku a uvařila jí. Poté jsem opekla dva plátky uzené krkovice, k tomu vylovila ze sklenice nějaké kyselé nakládačky a novoroční oběd byl hotov. Dceři jsem umixovala výživný jahodový koktejl a mohli jsme svátečně obědvat. Pokud pověra jen trochu nelže, tak bychom měli být letos "za vodou":-) kolik čočky jsme snědli...
Dnes se stav dcerky již lepší, začala i mluvit a trochu jíst. Vyrážka pomalinku mizí, stejně tak afty v pusince se hojí i bez kloktání a bez mazání fialovou tinkturou. A protože nejsem pověrčivá, budu věřit, že dcerka celý tento rok nepromarodí. Totéž přeji i ostatním dětem i těm odrostlejším. Opravdu je zdraví to nejdůležitější, co by člověk člověku měl přát. A kdyby šlo zdraví a štěstí koupit v "sámošce" jako salám, každý by si měl koupit deset deka štěstí, třicet deka úspěchů v práci, půl kila lásky a alespoň dvě kila zdraví...Jenže to se nedá...na to se musí jinak...;-).
