Je libo trochu fantazie a kapku vzrušení?? Neváhejte, v klidu se posaďte, můžeme začít...............
Prší. Prší. Jen se leje. Tmavé nebe křižují oslnivé blesky a hromy hned vzápětí dávají na odiv svou sílu. Ohlušující řev hromů se zarývá hluboko do uší stejně jako drápky kočky zarývající se s každým zahřměním do tenké látky županu na mém klíně.
Uklidňujícím gestem hladím to rozčepýřené stvoření. Sedím v houpacím křesle naproti krbu a dívám se do plamenů. Jak fascinující je to podívaná. Jak smyslně ohnivý jazyk olizuje suchá polínka. Proud nejde, zapaluju tedy svíčky.
Další oslňující blesk sjel do údolí. Další zahřmění mělo za následek už několikáté zapíchnutí drápků do mé bělostné kůže na stehnech. Uklidňující gesto se rázem změnilo v pádlo nesmlouvavě smetoucí kočku z klína.
Uraženě se na mě podívala, vyskočila na prázdné křeslo a začala se olizovat. Když ukončila běžnou hygienu, stočila se do klubíčka, zavřela oči, ale jedním okem mě pozorovala. Začínala jsem být nervózní.
Kdy už konečně ta bouřka skončí a opět se na obzor vyhoupne zlatý kulatý míč?!
Nedočkavě jsem přistoupila k oknu a hledíc do zmáčené krajiny jsem nedaleko domu zahlédla postavu. Že by to byl on?? Ne! Co by tu dělal?? Je to on! Ne, není. Vždyť je bouřka a má přijet až za dva dny. Postava se blíží k domu. Fascinovaně hledím oknem ven. Nedokážu se pohnout. Stojím jako přikovaná. Asi to bude nějaký tulák. Schovala jsem se za závěs.
Kočka mě pozorovala a očividně nechápala. Otočila se a usnula. Hřmění se vzdalovalo, jen blesky dál protínaly oblohu. V tom poryv větru náhle rozrazil okno a já uhnula jen tak tak. Do místnosti se valily proudy vody a já bojujíc s oknem, větrem a vlajícími závěsy jsem nakonec boj vyhrála. Mokrá od hlavy až k patě.
Když se kočka opět uklidnila a já se snažila popadnout dech, rozletěly se dveře. Ve dveřích stál on! Stál ve stínu, neviděla jsem mu do tváře. Když popošel do místnosti a zavřel za sebou dveře, spadl mi kámen ze srdce. Tu ránu snad bylo i slyšet.
Byl to on...
Mokrý kožený kabát hodil na křeslo. Pár kapek přistálo na čičině. Ta s hlasitým zaprskáním seskočila z křesla. Stál přede mnou a díval se. Jeho pohled fascinovaně zkoumal každý centimetr (co centimetr? milimetr) látky. Přinutila jsem se od něj odtrhnout pohled a zjistit, kam jeho zrak směřuje. Naskytla jsem mu opravdu úžasný výhled. Mokrá tenoučká látka se mi přilepila na nahé tělo a dala zdůraznit oblým křivkám.
Opět jsem zvedla pohled a zadívala se na jeho tvář. Vypadal naprosto úžasně. Dlouhé vlasy vzadu stažené kouskem kůže ještě více zvýraznily jeho ostře řezané rysy. Na čele mu vyskočila žíla a na krku mu tepala tepna ostošest. Polknul a přistoupil ke mně. Jeho temně modré oči se vpily do mých, naše rty splynuly ve vytoužený polibek. Ach... tak dlouho jsem na něj čekala. A teď je tu! Překonala jsem touhu skákat radostí a zaměřila se na touhu, která začínala rozpalovat naše útroby.
Ze závratně smyslného polibku se mi podlomila kolena a kdyby mě nezachytil a nezvedl do náruče, jistě bych se mu složila k nohám. Opatrně mě přenesl a položil na kožešinu ležící před krbem. Znovu se přisál na mé rty a já objala jeho široká ramena. Jeho ruce však nezůstaly pozadu a já je cítila naprosto všude. Stejně náruživě jsem mu oplácela. Netrvalo dlouho a leželi jsme před krbem oba nazí. Naše ruce a nohy propletené ve víru vášně a chtíče.
Bouře z krajiny jakoby vnikla do domu a burácela teď v našich tělech. Naše vzdechy zanikaly v praskotu dřeva v krbu. Bouře vášně nabývala na intenzitě, dokud nedosáhla slastného vyvrcholení.
Kočka uvelebená u krbu nás pozorně sledovala, pak se znechuceně otočila a dál si předla tu svou. Zatímco my se stále propletení vydali do říše snů...
