Reakce – V roce 1989 jsem necinkal pro fašistický kapitalismus!

Abych se nedostal do rozporu s pravidly pro psaní blogů, nebudu se zabývat autorem samotným, přestože jeho články jsou, mírně řečeno, poněkud zvláštní. Respektuji i právo autora s jistou nostalgií vzpomínat na doby před více než pětadvaceti lety, jak jeho články vnímám (jde o můj subjektivní pocit, to podotýkám), na doby oněch sociálních jistot, kdy bylo školství, zdravotnictví a celá řada dalších veřejných služeb tzv. zdarma (v podstatě ano, protože lidé za podobné služby skutečně přímo ze svých peněženek nic neplatili). Přečetl jsem si článek V roce 1989 jsem necinkal za kapitalistický fašismus!.

Autor hned v prvním odstavci uvádí: „minulý režim v Československu, tedy socialistický, umožnil v 50. letech minulého století vysílat svobodnému levicovému italskému rádiu Oggi in Italia vysílat v Československu (Praze-Nuslích) do Itálie. Informovali italské občany v Itálii, kde vládli fašisté a kde byla cenzura.“ Nechci se nijak dotknout autora, ale doporučil bych mu dotázat se žáků v devátých třídách základní školy, kdy byl v Itálii fašistický režim. Dovoluji si odhadnout, že naprostá většina z nich by mu odpověděla, že to bylo v letech 1925 – 1945. V padesátých letech již v Itálii vládla vláda vzešlá z demokratických voleb (konkrétně od 13.července 1946 do 28.června 1981 patřilo všech 21 předsedů vlády z Křesťanské demokratické strany). Rozhodně nebyla tato vláda fašistická. Mohla být považována za pravicovou, pro časté střídání ministerských předsedů to mohla být vláda zkorumpovaná (v Itálii konečně je korupce obrovským problémem již od konce druhé světové války), ale byla vždy nastolena po demokratických volbách. Vaše tvrzení o fašistické vládě v Itálii v padesátých letech je buď zřejmým nepochopením významu slova fašismus (kdy možná chápete fašismus za totéž, co pravicové chápání), nebo jen obligátní demagogickou lží, aby byla dána váha Vašim slovům.

Pak už ale následuje jen snůška vývodů a úvah, které mají jedno společné – co není levicové, to je fašistické, co není ve smyslu přerozdělování, tolik populárního u levice, to je fašistické, vykreslujete kapitalisty (nerozumím ale tomu pojmu – dnešní doba, kdy jsou vlastníky výrobních prostředků často korporace, ale málokdy nějaká konkrétní fyzická osoba; doba panů továrníků, kdy jeden člověk vlastnil celou továrnu je již dávno překonaná) pomalu jak ony slavné karikatury v Dikobrazu nejen z padesátých let.

Ani další část ale není bez některých zajímavých vět: „Jestli se lidé nechají ohloupit primitivním nacionalismem proti té zlé Evropě, který rafinovaně používají Klausové a Nečasové, skončí jako novodobí otroci. Novodobí otroci těch, jejichž zájmy hájí Klausové a Nečasové.....“. Promiňte autore, že jsem až alergický na tvary typu Klausové, Nečasové (někdo pak třeba Kalouskové, jiní zase Sobotkové, Rathové ….), protože mi to připomíná projevy prokurátorů a komunistických pohlavárů padesátých let v Československu, kteří též volali: „tihle Zenkelové, Ripkové, Procházkové ...“. Pokud jste si nevšiml, pak je Klaus, Nečas, ale i Sobotka, Rath, Kalousek … ti všichni jsou vždy jen jeden – jeden Klaus, jeden Nečas, jeden Kalousek, jeden Sobotka, jeden Rath. Nepoužívejte rétoriku zločinců let padesátých, kteří trýznili tuto zemi, abych Vás k této zlotřilé bandě vyvrhelů lidské společnosti nemusel řadit.

Ale vrátím se i k té větě. Nevím, jak vy, ale já si momentálně nepřipadám jako otrok „fašistů“, ale spíše jako otrok socialistického projektu Evropské unie. Projektu, který je v podstatě směřován k posilování úloh státu (nebo konglomerátu států) na úkor úlohy jednotlivců. Sice poněkud přeženu, ale při současném tempu růstu direktiv z Bruselu se můžeme brzy dočkat například toho, že nám za chvíli bude Brusel diktovat, kolik metrů čtverečních musí být na jednoho obyvatele bytu (co budou dělat vícečetné rodiny, které třeba žijí v bytě 4+1 o výměře kolem 80 metrů čtverečních, jsou tam spokojení, mají čtyři děti a najednou někdo přijde s nápadem, že minimální plocha na jednoho obyvatele bytu je 16 metrů čtverečních? Mají jedno dítě zabít? Dát do dětského domova? Mají vyhnat matku? Otce? Ne! Osobně zastávám názor, že Evropská unie, která je ze značné části ovládána socialisty, si v poslední době osobuje stále větší a větší práva, uzurpuje lidem jejich svobody, dělá ze svých obyvatel otroky svých vlastních mocenských zájmů.) Jen se podívejme na některé výstupy Evropské komise. Podívejme se, co tyto výstupy udělaly s českým zemědělstvím a s českým potravinářským průmyslem. Obrovská část těchto nařízení měla za následek likvidaci zpracovatelského průmyslu zemědělských výrobků pro potravinářské účely, jsme vázáni kvótami na výrobu cukru (toto bylo vyjednáno za vlád ČSSD, nepřipisujte pak pravici chyby, které její nejsou – tím nechci tvrdit, že se pravicové vlády na likvidaci českého potravinářství a zemdělství nepodílely; podílely se a mají asi stejně másla na hlavě, jako vlády socialistů), jsou likvidovány drůbežářské chovy (ona známa direktiva o počtu chovaných slepic na metr čtverečný, či jak to přesně je, na níž české drůbežářské farmy nebyly připraveny, respektive neměly na aplikaci tohoto nařízení dostatek prostředků). Takto bych mohl pokračovat dál. Nehodlám Evropskou unii zcela zatracovat. Je chvályhodný volný pohyb osob i zboží, ale mnohé direktivy mi připomínají už vousaté rčení: „Dej blbci funkci a on vymyslí lejstro“. A těchto lidí je v kancelářích Evropské komise v Bruselu asi celkem dost.

A ještě jedna věta: „Žádný fašista ještě o sobě neprohlásil, že je fašistou, nečekejte, že vám to sami oznámí nebo že vám to sdělí jejich nájemná média. Musíte to poznat vy sami. Fašisté křičí, že zlikvidují komunisty a zajistí svobodu.“ K tomu snad jen tolik. I já osobně jsem pro likvidaci komunismu. Je to zvrácená ideologie. Přesto se za fašistu nepovažuji. Nemám tendence druhého násilně umlčovat. Ctím svobody jednotlivců a chápu, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Platí to i obráceně, tedy svoboda druhého končí tam, kde začíná moje svoboda. Kdo se historicky prokázal jako potlačovatel svobod člověka, to byli právě komunisté a jejich režimy. Proto je považuji za zlo a za nebezpečí pro lidské svobody obecně.

S poslední větou: „Poučme se z dějin, poučme se z 30. let minulého století, z kapitalistické krize a co z ní vzniklo.... Najdeme tam mnoho paralel se současností......“ lze do jisté míry souhlasit. Ano, každá krize (a ta dnešní není jen krizí ekonomickou, ale též krizí společenskou, krizí morálky, krizí vztahů mezi lidmi) je živnou půdou pro hlasatele snadných řešení, pro populisty, pro mocenské zájmy těch, kteří mají sice plná ústa svobod a především sociální spravedlnosti, ale v podstatě jen nabízejí sami sebe k uctívání. Pěstují si svůj vlastní kult osobnosti, nabalují na sebe nespokojence z řad lidí, kteří rádi slyší na jednoduchá řešení, je pak ideologicky ovládají a pak už není daleko k té hranici, za kterou opět lidem může jejich svoboda zmizet. Ovšem nedělejme si iluze. Nejde jen o populismus a extremismus pravicový (který vy zjednodušeně shrnujete pod pojem fašismus), ale též i nebezpečí populismu a extrémismu z ultralevé části spektra společnosti.

Na závěr si dovolím malé srovnání cen a výdělků. Budu vycházet z cen, které si pamatuji z doby, kterou si pamatuji dobře, tedy přibližně z období poloviny osmdesátých let minulého století a vyberu několik komodit. Předesílám, že budu pracovat s výplatou 2000,- Kč, neboť toto číslo si pamatuji, jako dosti běžný plat v té době. Budu brát v potaz tehdejší medián mzdy, který činil přibližně 2800,- Kčs a současný medián, který hovoří o 20.000,- Kč. V čistých příjmech to pak bylo přibližně 2350,- Kčs a dnes 15.850,- Kč. Jsou to čísla s maximální daňovou zátěží a berte je přeci jen s možnou chybou v řádu procent. Ale pojďme k tomu rozboru.

Nejprve zkusme potraviny. Pamatuji si cenu rohlíku 40 haléřů za kus. Tedy v roce 1985 jste si mohli koupit z výplaty 5875 rohlíků. Dnes pak to je, při ceně 2,50 Kč za rohlík 6.340 rohlíků. Dále si pamatuji, že 250g másla stálo 10,-Kčs, tedy za jeden kilogram másla jsme zaplatili 40 korun. Dnes stojí „čtvrtinka“ másla kolem 30,- Kč, tedy kilogram másla pořídíme za 120 korun. Takže dříve jsme si mohli koupit z této výplaty 58,75 kg másla, dnes pak 132,08 kg másla. Koukněme na maso. Pamatuji si, že maso hovězí zadní stálo kolem 45,- Kčs za kilogram. Dnes kilogram stejného masa pořídíte kolem 190,- Kč. Tedy v roce 1985 jsme pořídili 52,22 kg masa, dnes pak 83,42 kg masa. Nebo vejce – to je komodita, která budila z kraje letošního roku obrovské emoce – vyšplhala se krátkodobě až někam k šesti korunám za kus. Dnes se ustálila na částce kolem 3,80 Kč za kus. Dříve vejce (pokud nepočítám ony známe „křapky“ za sedmdesát haléřů) stálo, pokud si to dobře pamatuji, 0,90 Kč. V roce 1985 si tedy průměrný zaměstnanec pořídil z výplaty 2611 vajec, dnes pak 4171 vajec. Vzpomínám na další potraviny, nebo lépe řečeno, třeba na ovoce a zeleninu. Pamatuji si, že, když náhodou byly, stály banány 17,-Kčs za kilogram. Pak jsme si mohli (ale vlastně nemohli, protože většinou nebyly a když byly, prodávalo se jednomu zákazníkovi tak kolem kila banánů – kdo neměl známé, měl jen kilo banánů) z výplaty koupit 138,23 kg banánů. Dnes se cena banánů mění podle sezóny, ale nejvyšší cena, kterou jsem zaznamenal byla 44,- Kč za kilogram, z čehož mi vyjde, že si dnes koupí takový člověk 360,22 kg banánů. I když jsem uvedl jen stručný výčet (v podstatě toho, na co jsem si vzpomněl), je vidno, že si z dnešní výplaty koupíme více potravin, než v roce 1985.

Dobře, zkusme benzín. Pokud si dobře pamatuji, tak jeden litr benzínu SUPER (dnes jej nahradil benzín NATURAL95) stál v té době osm korun. Dnes stojí litr benzínu cca 36,- Kč. Tedy v roce 1985 si za měsíc mohl člověk koupit 293,75 litru benzínu, dnes pak 440,27 litru benzínu. Tak zase nic, zase to nevychází pro socialistické Československo lépe.

Bydlení, ano, bydlení, to bude to pravé. Pamatuji si, že moje babička v roce 1985 platila kompletní inkaso za byt 1+1 měsíčně 390,-Kčs. Tady si dovolím udělat výpočet opačný – tedy jak vysoká částka odpovídá této platbě při současných příjmech a tady dospějeme k částce 2630,- Kč měsíčně. Tak, konečně, ano, bydlení je dnes dražší. Neznám nájemníka, který by v bytě 1+1 bydlel za částku 2630,- Kč měsíčně.

Jediné, co opravdu vycházelo pro člověka levněji, to byla zdravotní péče. Tehdejší spoluúčast pacientů se pohybovala v řádu několika korun měsíčně (pokud ale pominu ten fakt, že například mou zlomeninu ruky v roce 1984 jako první ošetřoval urolog, neboť chirurg prostě nebyl k dispozici na chirurgické pohotovosti okresní nemocnice (!), což dopadlo asi tak, jak muselo – bolestí ze zabandážované zlomeniny, kterou on považoval i po zhlédnutí rtg snímku jen za nějakou lehkou distorzi, jsem prozvracel další noc a teprve na druhý den lékař – chirurg ze stejného snímku odhalil, že šlo o zlomeninu zápěstní kůstky; jen shodou náhod nedošlo k jejímu posunutí a případnému snížení hybnosti tohoto zápěstí, jak sám ošetřující lékař prohlásil). Jenže – kdo neměl známé, či kdo nedal úplatek, nedostal některá léčiva, nedostal stejnou péči. Netvrdím, že dnes je nejkvalitnější léčba dostupná pro všechny, mnohdy si lidé za lepší léčbu musí připlatit, ale celková úroveň našeho zdravotnictví oproti zdravotnictví před rokem 1989 přeci jen vzrostla a to i vté oblasti základní péče o pacienta. Nechte zase lékařům, co jejich jest a nepochybuji o tom, že většina lékařů se v současné době snaží svým pacientům v rámci základní péče poskytnout opravdu to nejlepší – již jen třeba proto, aby jim pacient neutekl k jinému lékaři (což dnes může, dříve jste byl vázán svým bydlištěm) a on by tak přišel o příjmy za pacienta. Přesto i já mám určitý problém s některými kroky současné vlády v otázkách reformy zdravotnictví, ale o tom tento článek není.

Takže jen závěrem - nezastávám názor, že dnes se máme hůře než za socialistického Československa.