Reakce – Církevní restituce – odstrašující Slovensko .....

Dnešního dne, 16.7.2012 byl zveřejněn článek Církevní restituce – odstrašující Slovensko a žádná sekularizace!. Opět jsem neodolal nabídce a odpovídám.

Autor v počátcích svého článku odkazuje na stať zveřejněnou na serveru osel.cz pod názvem K církevním restitucím – poučení ze Slovenska, ve kterém jsou ovšem některé dosti závažné chyby ve výkladu znění smlouvy uzavřené mezi Slovenskou republikou a Svatým Stolcem. Ale to není až tak důležité a těžko autora článku „Církevní restituce – odstrašující Slovensko a žádná sekularizace!“ vinit z těchto chyb, byť tyto chyb ve výkladu reprodukuje a ve svém článku používá. Takže k tomu jen krátká reakce. Ne, náboženství není ve slovenských školách povinným předmětem, stejně jako není povinná výuka kreacionismu. Je však právem rodičů rozhodnout, kde a jak se dítě bude vzdělávat. Krom toho, i ve vědeckých kruzích existují dosud spory mezi zastánci evoluce a kreacionisty a i proto tvrdit, že kreacionismus je blud je pouhým projevem pohrdání jiným názorem.

Poněkud jiná je situace s autorovým dalším tvrzením: „občané menších sídel mají leckdy smůlu a nezbývá jim než dát dítě na církevní školu, kde je povinné náboženství!“. Krom toho, že náboženství, pokud vím, není povinné ani na církevních školách, je tvrzení o nemožnosti výběru školy lží „vycucanou z prstu“. Dal jsem si tu práci a prošel si seznam všech církevních mateřských a základních škol a dospěl jsem k následujícím číslům (tady se čtenářům omlouvám za suchá čísla statistiky, ale mám tu zkušenost, že co nedáte podložené čísly, na to se někdo vrhne a začne to zpochybňovat):

Mateřské školy. V České republice je celkem 23 církevních (nebo křesťanských) mateřských škol. V Praze je jich sedm, v Českých Budějovicích pak dvě. Po jedné jsou mateřské školy v těchto větších městech, kde nikdo asi nebude rozporovat, že v dané obci není státní (necírkevní) „konkurence“: Kladno, Beroun, Kolín, Ostrava, Prostějov, Přerov, Plzeň, Olomouc, Zlín. Pak ale je pět obcí, kde by podobná námitka mohla přeci jen přijít. Tak je vezmu pěkně postupně. V Pacově jsou celkem tři MŠ, z toho je jedna církevní. V Ludgeřovicích a ve Slavkově u Brna je shodně po čtyřech předškolních zařízení a vždy je jedno z nich církevní. Šest mateřinek pak mají v Litovli a opět je z nich jen jedna církevní. Poslední, třiadvacátá církevní mateřská škola je v Kojetíně, kde ale souběžně existuje i další jedno necírkevní zařízení.

Základní školy. Taktéž církevních základních škol je v naší republice celkem 23. V Praze nalezneme čtyři z nich (některé jsou spojeným zařízením s mateřskou školou, což samo o sobě vidím spíše jako pozitivum, protože často děti po mateřské škole pak spolu pokračují v návštěvě základní školy ve stejném, nebo jen částečně obměněném a doplněném kolektivu). Pak následují opět větší města, kde asi nikdo opět nebude tvrdit, že se jedná o jediné školské zařízení tohoto stupně (základní školství) v dané obci. Vždy je v daném městě jedna církevní základní škola a jde o tato města: Kladno, Jablonec nad Nisou, Tábor, České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Brno, Kroměříž, Olomouc, Zlín, Valašské Meziříčí, Kopřivnice, Ostrava, Frýdek – Místek, Uherský Brod a Děčín. A opět do třiadvaceti školských zařízení mi ještě několik škol schází. Takže, další církevní základní škola je v obci Borohrádek, kde mají rodiče ještě možnost umístit své dítě do další školy, která má aktuálně celkem deset tříd, což není ani plně naplněná její kapacita, která činí (aspoň podle stránek školy) cca 400 žáků. Po třech základních školách, z nichž je opět jen jedna církevní, pak nalezneme v obcích Hradec nad Moravicí a Veselí nad Moravou. Tvrzení, že rodiče nemají jinou možnost, než dát dítě do církevní školy je prostě nepravdivé, já dokonce si dovoluji tvrdit, že záměrně lživé, a tím pádem i zavádějící, snad dokonce ve snaze očernit případně tyto instituce a potažmo i církev jako takovou. Konečně i církevní školství je částí veřejnosti, která současné restituce odmítá, přijímáno jako věc záslužná. Autorovo prohlášení pak lze chápat i jako plivanec na to, co jiní vnímají jako pozitivní. Tvrzení o povinné výuce náboženství je pak ovšem jednoznačně nepravdivé. Lze maximáln hovořit o výuce náboženství jako volitelného předmětu, což ovšem jako problematickou otázku vnímat nelze.

Pokud jde o onen povzdech, který autor reprodukuje jako odposlechnutý rozhovor: „Dokonce v Praze jsem byl svědkem rozhovoru studentek, kdy si jedna stěžovala, že obor, který by chtěla studovat, je jen na církevní škole, ale než modlení, to radši půjde na neoblíbený obor!“, k tomu bych si dovolil jen dodatek – není vinou církevních škol, že státní školy příslušný obor v daném ročníku nenabízí. Není to nic neobvyklého, že některé studijní obory se neotevírají ve státních středních školách každý rok. Pokud s tím, vážený autore, máte problém, obraťte se na Ministerstvo školství, protože otázka koncepce otevíraných studijních oborů na státních středních školách je v jejich kompetenci, nikoli v kompetenci církve.

Další je zmínka o dotacích na školy. Pokud má škola schválen studijní či učební plán, který ale neschvaluje ministerstvo kultury, jak se mylně snažíte čtenářům vnutit, ale ministerstvo školství, pak je nutné na ní pohlížet jako na kterýkoliv jiný subjekt vzdělávacího systému a tudíž, podobně jako třeba soukromé školy, které ale vybírají školné, mají nárok na dotace na žáka. Zda jsou tyto dotace poskytovány z rozpočtu školství, či kultury, o tom se přít nehodlám, protože to nevím, ale vím nepochybně, že jediným úřadem, který může škole dát povolení k výuce, licenci, nebo jak to chcete nazvat, je Ministerstvo školství a škola zcela samozřejmě podléhá běžné inspekční činnosti České školní inspekce.

Věta: „Stát by měl podporovat jen výchovu, která stojí na vědeckých základech.“ je opět jen projevem pocitu nadřazenosti Vašeho chápání světa nad ostatní. Pokud je mi známo, církevní školy neučí děti žádným bludům, protože se musí držet všeobecného vzdělávacího plánu. Pokud během výuky zaznívají například i teorie kreacionistické, ne jen evoluční, není to rozhodně na závadu, spíše naopak. Více mi přijde nebezpečné, když mnohé necírkevní školy uvádějí jako jedinou správnou teorii vzniku života teorii evoluční, aniž by přinesly byť jen zmínku o tom, že existují i jiné výklady vzniku života na zemi. To považuji za špatné, protože to predikuje stoprocentní pravdivost jedné z teorií a jak jsem již uvedl, i vědci dosud mají mezi sebou spory o způsobu vzniku života – stvoření (kreacionisté) x oživnutí neživé hmoty (evolucionisté).

Další zmínka, kde autor na jedné sektě dokazuje, že náboženství snad někoho žene k sebevraždě, je jen obvyklá dávka nesmyslných konstrukcí. Nezpochybňuji, že existují sekty, které jsou takto nebezpečné, které svou činnost „končí“ (promiňte mi ten trochu cynický slovní obrat, že „končí“) hromadnou sebevraždou. Kdyby měl autor jen základní povědomí o křesťanském učení, nikdy by podobné srovnání nemohl provést. Pokud něco křesťané odmítají, tak je to smrt způsobená člověkem – tedy i sebevraždu! Srovnávat tedy křesťany se sebevražednými sektami je nejen nechutné, ale vůči všem, kteří se ke křesťanství hlásí, i urážlivé.

Pokud jde o autorem zmiňované placení kněžích v nemocnicích, nejsem si jist, zda budou tito placeni z prostředků státu, či z prostředků církví, takže nemohu posoudit. Pokud jde o „feldkuráty“, tam se autor dopouští hned několika zlých a sprostých lží. Ale začnu nejprve pravdou. Ano, vojenský kaplan (nikoli feldkurát, nejsme za Rakousko-Uherska), je placen z prostředků Armády České republiky. Je totiž voják. Je vojákem z povolání a jeho plat se odvíjí od jeho hodnosti. Mezi kaplany v AČR nalezneme duchovní jak církve Římskokatolické, tak třeba i Československé církve husitské, či Českobratrské evangelické církve. Jejich role v armádě však je přeci jen trochu jiná, než si autor představuje.

Ale nejprve k jedné sprosté a zcela nepravdivé lži, kterou uráží ty, kteří v AČR vykonávají duchovní službu. Ne, pane Vereši! Duchovní v Armádě České republiky nejsou nedoučení feldkuráti uprostřed studia teologie! Je to jen Vaše další sprostá lež. Každý, kdo je duchovní (a to minimálně u ŘKC) má za sebou ukončená teologická studia v rámci kněžského semináře a jejich studia jsou ukončena klasickou státní zkouškou a je jim pak udělován titul Mgr. Nikdo, kdo neukončil teologická studia a současně neabsolvoval seminář, není po roce 1989 vysvěcen na kněze. Pokud jde o jáhny, tam je situace trochu jiná. Ale pokud je někdo vysvěcen na trvalého jáhna, má opět za sebou ukončená studia teologie a kněžský seminář. Pokud je někdo vysvěcen na jáhna a teprve se na přijetí kněžského svěcení připravuje, neslouží v armádě, ale je posílán k jáhenské službě (a tedy i jakési praxi z liturgiky) do některé z farností, případně je mu jáhenské svěcení uděleno během posledního ročníku studia.

Vzheldem k tomu, že některé z vojenských kaplanů znám osobně, mohu Vás ujistit, že nejde o žádné nedouky, ale o lidi, kteří mají i slušné znalosti praktické psychologie a současně jsou často mezi vojáky osobami váženými (nejen kvůli své hodnosti – často slouží u armády v důstojnických hodnostech). Mnozí z nich mají za sebou i zahraniční mise, kde poskytovali radu a dobré slovo, včetně jisté psychologické pomoci nejen vojákům věřícím, ale i těm bez vyznání. Někteří mají za sebou i více zahraničních misí (Kosovo, Afghanistán, Irák), kde v nebezpečné oblasti sloužili beze zbraně a pomáhali vojákům překonávat některé překážky, které v podobných situacích na vojáky čekají. I představitelé Armády České republiky si činnosti svých vojenských kaplanů jak zde v České republice, tak na zahraničních misích váží a pochvalují si ji.

Jinak, není pravdou, že by vojáci neměli k dispozici vystudovaného psychologa. Pokud čtu dobře informace v médiích, i na zahraniční mise v rámci lékařského personálu vždy nějaký ten psycholog též odjíždí.

Nemohu si na závěr odpustit komentář: Váš článek je kompilátem různě relevantních informací poskládaných do sebe tak, aby z nich církve a věřící vycházeli co možná nejhůře. Tohoto cíle pak snadněji dosahujete vkomponováním evidentních lží a nesmyslných konstrukcí mezi tyto informace, tak abyste docílil vzbuzení co největšího odporu mezi lidmi ke všemu, co by jen z dálky zavánělo vírou. Krom toho, Vaše používání termínu „vědecký názor“ nejenže připomíná dobu před rokem 1989, ale též odkrývá Vaše pohrdání jinými názory. Mohu se mýlit, ale mohu mít i pravdu. Vy ošem podobné varianty nepřipouštíte a jen a pouze vy máte pravdu, protože zastáváte „vědecký názor“ …. Jenže – kolikrát už se ta Vámi adorovaná věda mýlila a musela změnit názor? Častokrát se mýlila i církev a i ona musela svůj názor změnit. V případě vědy je toto považováno za její vítězství, kdežto u církve jako její porážka – a při tom jde jen a pouze o uznání omylu a změnu názoru. (mimochodem, nemám nic proti vědě – bez ní bychom asi ještě „lezli po stromech“, ale nezapomínejte, že v obecné rovině věda a víra nejsou spolu v rozporu. Možná v některých konkrétních otázkách, ale to jsou často i otázky, kde jsou ve sporu spolu i vědci).